Kolem Batelova na Jihlavsku najdeme Batelavičky. Za příběh, který žijeme, jsme moc rádi, říkají tři nadšenci

Můžete mi na začátek představit, co jsou vlastně Batelavičky a jak vznikly?
S bráchou jsme už delší dobu v hlavě nosili myšlenku, že bychom něco takového chtěli vytvořit. Něco, co by těšilo všechny ostatní a odkazovalo by na Batelov a okolí, což je naše srdcovka. A na jedné rodinné oslavě zaznělo, že by to mohly být Batelavičky. Že bychom rádi vytvořili lavičky na místech, která jsou hezká, kde je pěkný výhled a která jsou pro nás nějakým způsobem zajímavá. Pak už se to postupně nabalovalo a to počáteční semínko rostlo dál a dál.

Batelavička Výhledna

V jakém roce to všechno začalo?
Ta první myšlenka, to je tak rok a půl zpátky. Pak vznikly nějaký, řekněme, prvotní Batelavičky, a pořádně jsme to rozjeli vloni v létě.

To jste to tedy vzali docela hopem. Stihli jste toho dost, za tak krátkou dobu.
To je hlavně zásluha mého bráchy, který je fakt šikovný, za ním jde tak 90 procent výroby laviček. On je hodně efektivní a produktivní.

Proč jste svůj projekt pojmenovali Batelavičky? Je hlavní motivací vaše láska k Batelovu a blízkému okolí?
Ono to všechno do sebe zapadlo jako nějaké puzzle. Bylo to tak, že jsme chtěli udělat něco pro místní lidi, chtěli jsme trošku zviditelnit Batelov a ten název zazněl, jak už jsem říkal, na rodinné oslavě a vyjadřuje úplně všechno, navíc to dobře zní.

Pojďme se teď znovu vrátit na začátek. Jaká lavička byla vůbec první?
První oficiální lavička „batelavičková“ byla tady v Batelově – Novoveská, ta na vyhlídce. Všechny fotky, pozice a informace o našich lavičkách jsou na webu, stejně jako jsou všechny potřebné informace na našich sociálních sítích.

Batelavička Mukráska

A naopak, vaše poslední Batelavička je jaká?
Díky za tuto otázku. Náš poslední lavičkový přírůstek je velmi čerstvý, instalovali jsme ji tři dny zpátky, jmenuje se U Rozárky. To je také hezký příběh. Spojili jsme se s obcí Štoky, kde žije bráchova kolegyně a spisovatelka paní Strnadová, která napsala knížku S Rozárkou za štěstím. Příběh o tom, že by měl člověk ve svém životě hledat cestu za štěstím. Ten námi hodně rezonoval a pojí se i s naším příběhem Batelaviček. Proto jsme si místo nedaleko Štoků vybrali jako další pro naši Batelavičku.

Takže expandujete i dál, mimo Jihlavsko?
O tom nechci úplně mluvit, abych to nezakřikl (smích). Teď jsme si aktuálně domluvili spolupráci s projektem Couplii, což je nadace na podporu, řekněme, vybalancovaných vztahů a která dělá mapu takzvaných lovepointů po celé ČR, kde ta úvaha je taková, že lidé tam spolu stráví aktivně čas. A Batelavičky budou přidané na jejich mapu.

Kolik Batelaviček teď aktuálně máte? A kolik jich plánujete celkově, do budoucna?
Aktuálně jich máme dvanáct, ale ono se to celkově dynamicky vyvíjí. Teď ve středu jsme odstěhovali lavičku, v příštím týdnu máme v plánu další. Náš původní záměr nebyl se nějak extra rozmáchnout. Chceme udělat dva okruhy okolo Batelova, které půjdou vzájemně propojit. A brácha si sní svůj velký sen, že uděláme i velký okruh, který povede z Batelova přes Okrouhlík do Jihlavy a který bude sportovně náročnější. A tím bychom propojili Jihlavu s Batelovem.

Batelavička Novoveská

Nedáváme si nějaké limity, kolik laviček. Spíš to je taková spontánní záležitost, když nás třeba někdo osloví nebo když máme nebo objevíme nějaké místo, které si Batelavičku zaslouží, tak se pak následně domluvíme s majitelem pozemku, což je pro nás priorita, aby to všechno bylo v souladu a v pohodě. A pak lavičku umisťujeme.

Každá Batelavička je jiná, je originální. Bude to tak i nadále? Máte stále nápady?
Je to tak. Do budoucna asi nevylučujeme, že se budou opakovat, i když se snažíme být originální. Vlastně už teď máme dvě stejné, jsou to takové ty alpské, na které se dá i lehnout.

Vždy to řešíme individuálně podle pocitu a místa, kde je ta lavička umístěná.

Kde třeba jsou lavičky umístěné? Jaká je vaše nejoblíbenější?
Pro nás je důležité, aby to primárně sedělo do toho okruhu. Aby to místo zaručovalo nějaký pěkný výhled na okolní vrcholy. Máme rádi řadu z nich – Špičák, Havlův vrch, Čeřínek, Mešnici.

Batelavička Čertova

A moje srdcovka? Těžko říct, já mám rád třeba Mukrásku, která je na takové louce u Batelova, je to tam schované. Tam je taky hezký výhled na údolí řeky Jihlavy. Asi nejpopulárnější je Výhledna, která je kousek od Bezděčína. Tam kdykoliv jedeme okolo, tak tam někdo sedí, třeba když nějaká rodina jede na kole s dětmi.

Pozice laviček jsme dali i na mapy.cz. A právě Výhlednu si tam lidé hledají asi nejčastěji.

„Za dva dny vyleze z dílny a má hotovou lavičku." 

Už jste zmínil, že samotná výroba je hlavně na vašem bratrovi. Kolik času mu tak zabere jedna lavička? Dá se to nějak zobecnit?
Ano, 90 procent výroby jde za ním. On má doma dílnu i potřebné nářadí pro truhláře. Za mě to působí až neuvěřitelně, že se dohodneme na nějaké Batelavičce. On se na dva dny zavře do dílny a pak vyleze a má hotovou novou lavičku (smích).

Náročnost výroby, a to jak časová, tak i technologická, to samozřejmě záleží na typu lavičky.

A co materiál? Kde berete potřebné dřevo na výrobu laviček?
Nejčastěji ho nakupujeme na pile a pak ho normálně ohoblujeme, připravíme, pak se lavička vyrobí a můžeme ji instalovat. Do materiálu se snažíme investovat, aby Batelavičky co nejvíce vydržely. Nejčastěji je vyrábíme z modřínového dřeva.

Na kolik vyjde jedna taková lavička? Můžete uvést její průměrnou cenu?
Těžko říct. Myslím, že takový ty větší, lepší, vyjdou tak na 15 tisíc.

Batelavička Nechvátej 

To není úplně málo…
A to do toho nezapočítáváme tu práci, která s tím je. Plus nějakou amortizaci nářadí, tu taky nepočítáme. Bereme to tak, že děláme něco pro lidi. Je fakt, že teď se to celkově rozjelo, tak je to v tomto smyslu docela náročné. Snad tady můžu zmínit i to, že tu nejnovější lavičku u Štoků finančně podpořila obec. Teď jednáme ohledně spolupráce i s Batelovem, která našemu projektu fandí.

Levandulová, Mechová, Ta naše... 

Vaše lavičky mají pěkné poetické názvy – Levandulová, Výhledna, Ta naše, Rozárka, Mechová… Kdo je vymýšlí?
Často je to o pocitu, který souvisí s tím místem nebo nějakým příběhem. Texty k lavičkám na našich stránkách většinou píšu já. Vždy si na to sedneme, povíme si, co chceme, aby tam bylo. A většinou z toho vyplyne název a nějaký ten příběh.

Batelavička Levandulová

Jste nominováni na Skutek roku. Jak se to stalo? Víte, kdo vás do tohoto krajského ocenění přihlásil?
Nominace nás velmi zaskočila, samozřejmě příjemně. Nic jsme netušili. Někdo nás nominoval a pak přišlo info od organizátora ankety ohledně souhlasu se zveřejněním osobních údajů. Tak jsme to potvrdili a byli jsme moc rádi za každý hlas. Bylo to anonymní, a pak jsme se dozvěděli, že nás nominoval asi jeden náš známý. Bylo to moc milé.

Taková je vlastně i filozofie celého našeho projektu, nic jiného. Že jsme na začátku chtěli udělat něco pro ostatní a chtěli zviditelnit to krásné okolí Batelova, které máme moc rádi a je pro nás srdcovou záležitostí.

„Je neskutečné, co se kolem nás děje." 

Jaké máte reakce svého okolí a také od neznámých lidí, co vás znají jen ze sociálních sítí?
To je něco, co nás také velmi příjemně překvapilo a pořád překvapuje. Mysleli jsme si, že umístíme v okolí Batelova pár laviček, a to, co se kolem toho děje, je až neskutečný. Oslovují nás média. Reakcí lidí na naše stránky, a to našich známých i těch, co nás osobně neznají, jsou jen pozitivní. To samé i na sociálních sítích. Neskutečně se to rozjelo a my ten příběh žijeme, jsme za něj rádi, nechceme nějak zásadně uhnout z naší cesty.

Batelavička Mechová 

K tomu mě napadá ještě otázka, jestli by se váš koncept mohl posunout někam dál. Když by vás někdo cizí oslovil s tím, zda byste mu vyrobili Batelavičku takzvaně na míru, třeba k němu domů. Byli byste pro?
To jsme samozřejmě řešili, vzhledem k tomu, že máme i web a jsme vidět na sítích. Takových dotazů máme hrozně moc. Jsou to dotazy typu: Za kolik bychom byli schopni vyrobit takovou a takovou Batelavičku. Že to je mezera na trhu, že nikdo takový hezký designový lavičky nedělá. A shodli jsme se, že to není cesta, kterou bychom se chtěli vydat, protože oba máme svoje zaměstnání na plný úvazek, práce máme hodně a pro nás je to vyloženě volnočasová aktivita. Takzvaně na kšeft lavičky dělat nechceme, ani na to nemáme kapacitu. Je ale fakt, že poptávka po nich je veliká.