Jihlavák strávil 24 hodin na běžkách, najel 100 kilometrů. Výzvy věnuju mamce, která zemřela v 52 letech na rakovinu, říká Jirka Racek

Redakce Jihlavské Drbny pár hodin po úspěšném zvládnutí této náročné lyžařské výzvy Jirku Racka krátce vyzpovídala.

Jirko, prozraďte na začátek, jak se vůbec zrodila myšlenka na tuto vaši čtyřiadvacetihodinovou běžkařskou výzvu?
Myšlenka vznikla velmi spontánně jako ukončení sezóny na okruhu Český mlýn a zároveň setkání lidí tento sport milující a tvořící stále silnější komunitu, pro níž je uměle zasněžený okruh jedinou oázou ve stále mírnějších zimách.

Rád podporuji dobré projekty a protože jsem sportovec a běžky jsou moje srdcovka, tak ve spojitosti s běžkařským okruhem se to přímo nabízí, jsem prostě srdcař a tady jsem našel podobně naladěné lidi, kteří neváhají obětovat svůj čas a invenci pro druhé.

Jirka Racek po 10 hodinách ve stopě

Nebyla to ale jediná letošní výzva…
Ano, co se týká výzev, mám je rád, protože člověka posunou a ve spojitosti s okruhem je to takový tandemový hec s Martinem Kratochvílem (další z provozovatelů okruhu na Českém mlýně, pozn. autora), kdy já něco nadhodím, on kdy to bude a já to udělám (smích), tak spontánně vznikl letošní JihlaVasák 90 km a následně i toto ukončení sezony…

Na běžky jste se postavil v sobotu v 8 hodin ráno, sundal jste je až v neděli. Na okruhu jste udělal 423 kol a dohromady vám to „hodilo“ lehce přes sto kilometrů. Kdy přišla nějaká krize?

Asi největší krize byla po 12 hodinách v kuse a potom ráno, kdy se okruh vlivem větru a listů stával nesjízdným a já poprvé poznal, jaké je to na běžkách „chodit" 5 km/h. Nicméně vzhledem k tomu, že po zdolání JihlaVasáku 90 km padla od Martina výzva na 100 kilometrů, hnala mě právě tato myšlenka na zdolání této mety dál.... Nicméně při deficitu spánku, bolesti v ramenou a svalech včetně celkové únavy jsem k ránu musel vypadat komicky a představa, že na jednom kilometru musíte zdolat čtyři kola a něco, byla opravdu těžká. Dvacet minut před limitem jsem 100 kilometrů dosáhl a velmi se mi ulevilo...

Když si něco vezmu do hlavy a hlavně se do toho pustím, nevzdám to, po 12 hodinách, kdy jsem již několik hodin jezdil v hodně mokrých botech a převlékl se konečně do suchého, Martin psal, že 12 hodin je taky výkon, nicméně já už to měl rozjeté.

Lidé kolem Lyžařského Jihlavska, kteří se s vámi o okruh starají, veřejnost vyzvali, ale vás přišli podpořit. Přišli za vámi nějací fanoušci?
Lidé z okruhu, jak já říkám, se kterými se vídám, to byla primární myšlenka této výzvy, aby přišli, na libovolně dlouhou dobu mě podpořili a rozloučili se se sezonou. I když to bylo velmi narychlo, ta myšlenka se naplnila skvěle a lidé chodili zhruba do 19 hodin a bylo to velmi milé, někdy půl, někdy hoďku jsme jeli a povídali, což samozřejmě utíkalo rychleji než v noci, kdy okruh osiřel a „vyrušila" mě až akce na břehu řeky a cyklotrase… Jinak úžasná byla paní, která na okruh chodí, šla kolem z procházky a netrvalo 20 minut, byla zpátky s lyžemi (které už měla umyté) a hodinu se mnou jezdila a ještě přinesla hroznový cukr (úsměv).

Takže podpora kamarádů a veřejnosti vás očividně hnala dopředu téměř celou dobu…
Velký dík patří prostě všem, i těm, co volali z cyklotrasy a povzbuzovali, partnerce, která mi donesla na místo jídlo a pití, klukům, co ráno doupravili trať poté, kdy jsem večer na ní sám pracoval se čtyřkolkou, navozil několik vleků sněhu,upravil a ráno to vypadalo, jako bych tam ani nebyl (úsměv). Společně s Martinem jsme v průběhu trať doupravili rolbou, což velmi pomohlo na několik hodin.

„Ten nejúžasnější člověk je vždy se mnou." 

Ještě bych chtěl dodat, že já ty výzvy hodně věnuju svý mamce, která zemřela v 52 letech na rakovinu prsu, vychovala čtyři děti, a nemohla si tak užít tu „klidnější" část života a v těch řekněme náročnějších výzvách je tak vždy se mnou ten nejúžasnější člověk.

A jak celkově hodnotíte sezonu v Českém mlýně? 99 dní v provozu je úctyhodný výsledek...
Jsem za to vše moc rád, bylo skvělé v průběhu sezóny vidět, jak si lidé váží té odvedené práce v tak extrémně teplé zimě, neustále děkovali a nabízeli pomoc, jak vděční byli, když jsem několik hodin dohazoval prodloužení do zatáčky, a oni se tam posléze mohli sklouznout, byla radost vidět děti, které tam chodily na lyžařský výcvik nebo jen tak... Těch pozitivních emocí bylo spoustu a já za ně všem děkuji...Važme si jich.