Důležitou součástí jediné profesionální divadelní scény na Vysočině, tedy Horáckého divadla, jsou kostýmy. Herci se díky nim mohou přenést zpět v čase i o několik století. A naopak, některé evokují třeba i hodně vzdálenou budoucnost. O pořádek v divadelním fundusu se už téměř 20 let stará Martina Čechová, která ochotně radí i lidem z řad veřejnosti, pokud přijdou do divadelní půjčovny kostýmů. A že je tam z čeho vybírat.
Co se děje, když se v divadle zkouší nová hra? Z kolika kostýmů výtvarníci mohou vybírat? Kam putují nové a naopak i vyřazené kostýmy, když doslouží? O jaké kostýmy v půjčovně mají lidé největší zájem? Nejen to se dozvíte v rozhovoru s Martinou Čechovou.
Popište mi, co v Horáckém divadle vlastně máte na starosti?A jak dlouho tady pracujete?
Mám na starosti fundus kostýmů, což je v divadelní hantýrce sklad kostýmů. Do toho spadají kostýmy, jejich doplňky, boty, klobouky a nejrůznější drobnosti, co k tomu patří.
Jsem tady 17 let, tedy od roku 2007.
Martina Čechová s jedním z nejstarších divadelních kostýmů Moje pozice vznikla hlavně z potřeby toho mít vše zaevidováno elektronicky. Předtím tato funkce prakticky neexistovala, třeba krejčovna sem přišla a vzala si, co potřebovala. V té době neexistovala ani dnešní půjčovna kostýmů. Sklady fungovaly jen pro výtvarníky a pro krejčovnu, tedy pro divadlo jako takové.
Jak se vaše pracovní náplň proměnila v průběhu těch 17 let?
Na začátek to asi řeknu upřímně – přibylo mi hrozně moc práce (smích). Když jsem sem nastoupila, tak mě čekala inventarizace celého skladu neboli všechny kostýmy musely mít své číslo a musely být zaevidovány. Divadlo fungovalo v běžném chodu, probíhaly schůzky s výtvarníky a pracovalo se na inscenacích. Takže v mezičase jsem kostýmy evidovala, měla jsem na to asi dva roky.
V průběhu let vznikl nový sklad bot. Ty byly původně nacpané v malých skříních, což si dnes už neumím představit. Takže jsem pak dole v suterénu dostala dvě místnosti a všechny boty jsem tam musela nastěhovat a utřídit a zaevidovat.
A dnes to je tak, že když začne nějaká hra, tak tady provázím výtvarníky, pro mě a krejčovnu proběhne předávací porada. To znamená, že výtvarník přijde s návrhy a seznámí nás s hrou a herci, co tam budou obsazení. Mluvíme o návrzích kostýmů. A v této fázi si povíme, co se musí nově ušít a co by se mohlo najít ve fundusu. Vždy se snažíme, aby se tady našlo co nejvíc věcí, které se mohou recyklovat, aby se to využívalo. Vždy záleží, jestli je to civilní hra, nebo dobová. Když je třeba, tak se něco ušije nebo případně koupí.
Pánská část divadelního fundusuA jak vypadá váš běžný pracovní den? Závisí to tedy na tom, jestli má divadlo před novým představením, nebo jestli je takové mezidobí?
Přesně tak. Nejvíc práce mám vždy na tom začátku a záleží na tom, o jak velkou hru jde, kolik herců je v ní obsazeno a jaké tam jsou kostýmy. Já jsem pak takový průvodce, kdy mi paní výtvarnice řekne: Na tohoto herce potřebuju hnědý oblek. Tak vytáhnu všechny hnědé obleky a ukazuju jí, s čím by se to mohlo sladit a tak dále.
Ve chvíli, kdy jsou kostýmy vybrané, si to všechno musím sepsat a odvezu je na krejčovnu, kde pak probíhají zkoušky s herci v kostýmech. U nich jsem taky přítomná, protože tam se to všechno dotváří. Běhám pak pro doplňky, co jsou potřeba, je to takové fitness, tady ty schody (smích).
A pracovní den ovlivní i to, jestli zrovna funguje půjčovna kostýmů, nebo ne. Třeba zrovna dnes (v den nahrávání rozhovoru, pozn. redakce) půjčovna funguje. A dodělávali jsme zakázku pro ochotníky z Dolních Kralovic, kteří měli kostýmů víc.
A ještě nesmím zapomenout na přípravu kostýmů do čistírny a na exkurze, na které k nám chodí školy. Dva herci v kostýmu s nimi chodí po divadle a tady se podívají na kostýmy a mají i řadu otázek. Také připravujeme každý měsíc kostýmy na Pohádkové čtení na schodech.
Jak to tedy v divadelní půjčovně kostýmů chodí?
Na začátku je třeba, aby si zájemci telefonicky domluvili termín návštěvy, a já si to pak skloubím se svými běžnými pracovními povinnostmi. Třeba si nemůžu nikoho domlouvat na dopoledne, kdy zrovna probíhá kostýmová zkouška. Zrovna dnes se ukázalo, že divadlo je živý organismus. Kvůli nemoci jsme řešili záskok jednoho herce, takže jsem musela narychlo řešit takový improvizovaný kostým. A když mají dva herci úplně jiné postavy, tak je to někdy složitější. Vždycky si ale poradíme (smích). A umíme hasit aktuální problémy. On se musí do zítra naučit text a my ho musíme adekvátně obléct.
Lidé si v půjčovně mohou vybrat i z velkého množství klobouků či doplňků Kdo nejčastěji chodí do půjčovny?
Nechodí k nám pouze široká veřejnost. Často půjčujeme kostýmy na různé společenské a kulturní události. Třeba pro různé akce zaměřené na historii.A samozřejmě i ochotnickým souborům, do muzeí, dříve si sem něco chodili vypůjčit i lidé, co organizují havířský průvod. Teď už mají svoje kostýmy. Půjčujeme třeba i do Telče na slavnosti Zachariáše z Hradce. To jsme jim ke konci roku půjčovali třeba Mikuláše.
Jaký nejstarší kostým tady máte?
Máme tu jeden asi ze 60. let, jsou to vojenské uniformy. Z těchto starých kostýmů jsou tu často už jenom části.
A naopak, jaký nejnovější? A třeba nejbizarnější?
Nedávno skončila inscenace Fabián, tam se toho hodně šilo. Tak to jsou asi nejnovější kousky ve fundusu.
No, a nejbizarnější? To asi zatím nebudu prozrazovat, ten teprve přijde (smích).
Na pódiu Horáckého divadla se objevují i hodně extravagantní boty V jakém ročním období chodí lidé do půjčovny nejčastěji?
Tady musím upozornit, že přes letní prázdniny máme zavřeno. Fungujeme od září do června. Často chodí lidé na podzim, kdy začínají firemní večírky. Třeba když bylo výročí republiky, tak si všichni chodili půjčit prvorepublikové oblečení, to se tady dveře netrhly. Pak samozřejmě na Mikuláše a před svátky doznívají ty večírky. A velkou kapitolou napříč celým rokem jsou svatby. Řada lidí ji chce mít v jiném stylu než v tom klasickém.
Po Novém roce začnou maškarní a masopusty, případně tematické plesy. Často se nám ozývají i školy, že třeba budou pasovat prvňáčky na čtenáře a chtějí to mít v dobových kostýmech. Třeba král, královna a tak dále. Takže kromě léta je zájem vlastně pořád.
Můžete říct, z jakých kostýmů můžou lidé vybírat?
Vypůjčit se dají kostýmy, které už někde hrály, které se objevily v různých inscenacích. A pro upřesnění - půjčit se dá kostým z her, které už se nehrají. V momentě, kdy nějakou inscenaci ještě hrajeme, tak kostým půjčit nelze. To je důležité zdůraznit.
Z historických kostýmů máme největší výběr z období gotiky a secese. Máme tu i hodně barokních kabátců. Hodně často si lidé chodí půjčit prvorepublikové kostýmy. Naopak nejméně tu máme zastoupená 50. a 70. léta. Něco málo nám tedy přibylo, když se odehrála hra Podivný pár a Šakalí léta. Je to ale jen pár kousků v určité velikosti.
Myslím, že většinu poptávek pokryjeme, málokdo od nás odejde s prázdnou. Ale je třeba si uvědomit, že vše je šité hercům na míru, tím pádem to nemusí sedět každé postavě.
Jediné, co tu nemáme, tak jsou dětské kostýmy.
Na pódiu Horáckého divadla se objevují i hodně extravagantní boty Chápu tedy dobře, že nové kostýmy přibývají, jen pokud jsou potřeba pro nějakou novou inscenaci a ve fundusu nic potřebného nemáte?
Ano, přesně tak. Někdy se stane, že se pro nějakou novou hru udělají komplet nové kostýmy. Ale to se moc často nestává. Jednou jsme měli inscenaci, kdy se komplet šilo všechno nové, a to mi sem pak přibylo sto nových kostýmů. A na ně pak musím najít místo a musím je někam uklidit. Velký oříšek (smích)
Vybavíte si nějaký netradiční požadavek na kostým, pro který si někdo přišel do půjčovny?
Třeba sem každý rok chodí pán, který si půjčuje vždy to stejné – klobouk a pelerínu na Krakonoše. On i tak vypadá, to je úplně famózní. Vybavím si třeba i kostým ve stylu Dana Nekonečného, ten jsme vytvořili z oblečení, co tu máme k dispozici. To se taky hodně povedlo. Nebo si vybavím, jak jsme červeno-zlatou uniformu, která visí za vámi, použili na kostým Freddie Mercuryho. Pod tím byl bílý nátělník. U toho jsem se taky zapotila (smích). Jinak tato uniforma byla původně jako kostým pro portýra nebo oficíry.
Půjčovna je lidem k dispozici po předchozí telefonické domluvě Velký zájem je i o mafiány, gangstery, hezky se tvoří i Pan Tau, když má muž štíhlou postavu. Nebo mě napadá i bílá paní, ta je taky taková vděčná. A často taky půjčujeme šusťákové soupravy z devadesátek, takové ty fialové a modré, kde je hodně pruhů (smích). A taky třeba domácí pracovní zástěry. Zkrátka to, čeho se lidé dříve zbavovali, tak je teď retro a každý to chce. Takže pokud mají čtenáři něco takového doma, tak to klidně bereme.
Teď aktuální téma. Co třeba masky na masopust? Taky se u vás něco najde?
Ano, jen je tady problém v těch velikostech, které máme spíš menší. A lidé se pod tu masku musí hodně obléct, když jde masopustní průvod venku. Napadá mě třeba rytíř, Leontýnka z filmu Ať žijí duchové, zkoušeli jsme tu vymýšlet i bezhlavého rytíře. Máme tu i masky zvířat, ale těch moc není. Je tu třeba kohout a kocour.
Někdy se stane, že si tu lidé nevyberou a půjčí si třeba jen doplňky. Naše půjčovna je opravdu jako doplňková služba, protože, jak už jsem řekla, bojujeme tu s těmi velikostmi.
Určitě se stává, že nějaké kostýmy musíte vyřadit, i třeba z kapacitních důvodů. Kam pak putují?
Jak jste řekla, důvodem je hlavně naplněnost skladu, takže čas od času opravdu část kostýmů vyřadíme. Vždy to je hodně těžké rozhodování. Dvakrát jsem tu zažila bazar kostýmů. Poprvé se vyřazovalo něco kolem 800 kusů a naposledy v září 2019 to bylo 1700 kostýmů. Poptávka po tom vždy bývá, kostýmy se vytipují, vyřadí a za symbolickou cenu se nabídnou k odprodeji. To jsme uspořádali veřejný bazar, navěsili jsme je na „štendry“ a lidi si tam chodili jako do sekáče. A byl o to velký zájem. Zájem měly i ochotnické soubory.
Jaký je váš vůbec nejoblíbenější kostým?
Konkrétně asi žádný, spíš bych zmínila období secese. Tam se nosily krásné šaty a klobouky. Ženy byly ženami a muži byli muži. I období první republiky mám ráda.
Ve fundusu Horáckého divadla je aktuálně zaevidováno úctyhodných 13 264 kostýmůVy si asi nebere práci domů, nebo se pletu?
A víte, že někdy i jo? (smích) Třeba když jsem nemocná, nebo když tu nejsem, tak funguju na telefonu. Volá paní garderobka s tím, že by něco potřebovala. Tak ji instruuji, kde co najde. Horší je provoz půjčovny, když jsem třeba nemocná. To pak mám doma služební telefon a musím všechny obvolat a přesunout schůzku. A často přemýšlím o tom, jak co udělat líp, asi jako každý jiný.
Ještě jedna závěrečná otázka k zamyšlení. Vím, že primárně nejste půjčovnou kostýmů. I to ale nabízíte. Má vůbec smysl třeba podnikat v tomto oboru, když by si člověk chtěl otevřít půjčovnu kostýmů, které by byly poctivě ušité a kvalitně zpracované? Ptám se na to v souvislosti s nejrůznějšími čínskými e-shopy, kde člověk sežene všechno a „za hubičku“. Většinou to ale není moc kvalitní zboží…
Myslím, že význam to má. Že poptávka po půjčovnách stále je. Když si u nás lidé nevyberou, tak se mě ptají, kam jinam si mohou jít něco vypůjčit.
U nás to je takové atypické, běžné půjčovny mají hodně dětských kostýmů a jsou takové, aby se daly prát. Naše kostýmy vozíme do čistírny a jsou prakticky nositelné. Všechno bývá většinou s podšívkou, není to žádná „hrachovina“, aby to vypadalo jen tak na oko. A právě tu „hrachovinu“ většinou koupíme v těch levných e-shopech. Sem tam přijde někdo s tím, že si něco koupil na internetu, ale velikost nesedí a materiál je zvláštní. A že na těch stránkách to vypadalo mnohem lépe než pak v reálu. Někdy se stane i to, že někomu nestihne přijít balíček z internetu, tak my pak na poslední chvíli zachraňujeme situaci.
Zájem o kostýmy tu stále je a je důležité, že se lidé pořád chtějí bavit. Někdy přijdou lidé, kteří chtějí nějaký tematický kostým a bojí se, že nic nevybereme. Pak si ale vyberou něco hezkého, uklidní se a na akci se ve finále začnou těšit. A když mi pak kostým vrací, tak mi říkají, jak ta akce byla úžasná a jak si to užili. To pak mám velkou radost i já.
Foto Lenka Dvořáková
