Čtvrtý nejlepší amatérský kuchař bydlí na Vysočině. Nechci stát na místě, říká Ondra Štol z Masterchefa

Startovací otázka na začátek. Kdo a proč vás do Masterchefa přihlásil?
Přihlásil jsem se sám, a to z důvodu toho, že jsem si chtěl zkusit něco nového. Ukázat synovi cestu, že když si za něčím člověk jde s pokorou, tak může něco dokázat. Do soutěže jsem určitě nešel za účelem se zviditelnit. Nemám to v povaze, chtěl jsem se ukázat jako kuchař, protože podle mě ta soutěž by měla být hlavně o vaření. S myšlenkou živit se gastronomií jsem přišel až po soutěži. Před ní to byl pouze nesplněný sen. Nechci stát na místě. Chci vidět, že se neustále někam profesně posouvám.

Sledoval jste předchozí řady? Komu jste fandil?
Na předchozí díly jsem koukal s nadšením a mezi mé největší oblíbence všech řad patřili Besky, Roman Staša, Berky a Kristina Němčková.

Pojďme k vašemu poslednímu vaření v soutěži. Nakonec jste skončil na krásném čtvrtém místě, těsně vám tedy uteklo velké finále. Byl jste z výsledku semifinálového kola zklamaný?
Výzva byla opravdu náročná. Sice jsem vyučen jako cukrář, ale před 16 lety, a nikdy jsem se cukrařinou neživil. Dříve to bylo jen o máslovém krému a marcipánu a na tyto dezerty jsem ani nepomyslel (posledním zadaným úkolem byl dezert zvaný Aljaška, pozn. redakce). Že jsem vypadl na sladkém, mě nějak neznepokojuje. Prostě to tak je, a já umím prohrávat.

„Tati, jsi nejlepší." 

S manželkou máte syna Vojtíška. Jak Masterchefa prožíval?
Syn prožíval celou soutěž dost těžce, protože není zvyklý, že jsem nebyl doma. Teď už si tu pozornost užívá (smích). Po mém vypadnutí hrozně brečel. Když jsem přijel domů, tak mi dal pusu, objal mě a řekl, že jsem nejlepší. A co je v životě víc? (úsměv)

Soutěž včera skončila. Jak vaše působení v ní hodnotí vaše okolí, lidé ve Světlé?
Ohlasy po celou dobu soutěže byly a jsou neuvěřitelné. Dostal jsem opravdu nálož kladných komentářů. Jsem za to neskutečně vděčný. Psal mi jeden občan města Světlá nad Sázavou, že jsem Světeláky přilepil k televizorům stejně jak když se hrálo hokejové finále v roce 1998 v Naganu (smích). To mě opravdu pobavilo.

Soutěž Masterchef má tři moderátory, kteří jsou zároveň i porotci. Který z této trojice špičkových kuchařů – Radek Kašpárek, Přemek Forejt, Jan Punčochář – vám byl nejblíž?
Všichni tři jsou super, ale kdyby jsem si měl vybrat, tak zvolím Radka Kašpárka. Ten mi byl asi nejblíž.

A co soutěžící? Od natáčení soutěže uplynulo už několik měsíců. S kým jste dodnes v kontaktu? Byli jste dobrá parta?
Masterchef mi dal hodně kamarádů a na začátku jsem si říkal, že jsou všichni moc fajn. Někteří se začali postupně vybarvovat, ale není to nic, kvůli čemu bych je neměl rád, jen mě to od nich dost překvapilo. Pořád je to hra o milion korun a titul Masterchefa, a každý má jinou cestu, jak toho dosáhnout. Celou dobu jsem k celé soutěži přistupoval s velkou pokorou a nevrazil bych nikomu nůž do zad.

Skoro denně v kontaktu jsem s Lubinou, Ivkou. Často si píšeme i s ostatními.

V soutěži za vámi zůstala řada skvělých pokrmů. Který se vám, podle vašeho názoru, nejvíce povedl? Na jaké soutěžní jídlo jste nejvíce pyšný?
Nejlepší jídlo z celé soutěže byl asi bůček na pivu a medu, který jsem musel uvařit za jednu hodinu.

A když bychom se podívali do vašeho soukromého kuchařského života. V kolika letech jste uvařil svoje první jídlo, na které jste dodnes hrdý?
První jídlo, na které si vzpomenu, bylo kuře na kari. Sice to není moje první jídlo, ale bylo vařeno pro moji ženu na prvním rande před 17 lety. Asi jsem ji učaroval a byla to láska na první sousto (úsměv).

Živíte se jako sklář. Co teď, po soutěži? Dostal jste nějaké pracovní nabídky v gastronomii?
Dostal jsem hodně nabídek na práci a jsem opravdu nahnutý. Chci se někam v oboru posunout, ale zároveň nechci strádat s rodinou. Nabídky jsou hodně zajímavé, ale dávám si opravdu na čas, abych vybral tu nejzajímavější.

Nechci říkat ,,hop'' , ale je dost možné, že budu mít možnost se účastnit stáží ve Francii, Švýcarsku a Itálii, za což jsem nesmírně vděčný. Co bude ta nová práce, si nechám ještě chvíli pro sebe, ale je to něco, co má u nás na Vysočině do budoucna obrovský potenciál.

„Teď více přemýšlím nad surovinami." 

Je nějaká schopnost nebo vlastnost, kterou jste u sebe objevil až účastí v soutěži?
Určitě mi soutěž dala to, že více přemýšlím nad surovinami. Dále vím, že na talíři nemusí být dvacet věcí, ale stačí dvě, tři které musí být perfektně vychucené.

Kdo u vás doma vaří častěji? Vy, nebo manželka?
Vaříme doma oba dva zhruba stejně. Má žena je nejen skvělá máma, ale k tomu i úžasná kuchařka.

A jaké jídlo doma jste vařil naposledy?
Poslední jídlo, co jsem doma vařil, bylo kuře na paprice. Syn tento pokrm opravdu zbožňuje.

Za pár dní jsou tu Vánoce. Jak se na ně těšíte? A jak to máte doma s cukrovím? Kdo ho u vás peče?
Cukroví u nás peče zásadně žena a pomáhá jí synek. Je to zaběhlá tradice, a nebudu se jí do toho vrtat, když jí to jde skvěle. Vánoce miluji, a to ne kvůli dárkům, ale kvůli klidu a času stráveném v okruhu nejbližších.