úterý 10. prosince 2019 Julie

(NE)OBYČEJNÍ: Když dáváme trhák, tak je až za 60 korun, říká vedoucí retrokina Milan Chudý

Když projíždíte Dolní Cerekví na Jihlavsku, tak možná hodně z vás překvapí to, že tahle poměrně malá obec má svoje vlastní kino. A není to jen tak ledajaké kino. Lidé v městysi, který má necelých 1300 obyvatel, mohou několikrát do měsíce zajít na současné filmy do retrokina. Dřevěné sklápěcí sedačky, nástěnky s přišpendlenými plakáty, a k papírové vstupence do druhé ruky vyfasujete „podprdelník“, abyste měli pohodlnější posezení. Přesně tak to v tamním kině chodí a vypadá. Vždy tam narazíte i na milou tvář pana Milana Chudého, který kinu šéfuje už čtvrt století.

„Já a kino, to už je dlouhá historie. Do kina jsem chodil od svých 16 let pravidelně. Nevynechal jsem jediné představení,“ začíná naše povídání jednasedmdesátiletý vedoucí dolnocerekvického kina Milan Chudý. V kině začal brigádničit už v roce 1971, tedy před 48 lety. „Tehdejší vedoucí, pan Musil, dělal vedoucího okresní správy kin v Jihlavě, měl pod sebou všechna kina v okrese. Takže všechny filmy, co byly v Jihlavě, do 14 dnů byly i tady, v Cerekvi. To nám okolní obce – Třešť, Batelov, Brtnice, Luka - záviděly a musely počkat,“ říká mi s úsměvem Milan Chudý, který vystudoval střední odborné učiliště v Jihlavě, obor strojní kovář.

Tomuto řemeslu se věnoval asi tři roky, pak šel na vojnu. „Pak jsem se tam na pár let vrátil a následně jsem přešel k Českým drahám. Tam jsem v Jihlavě dělal v opravně vozů. Pro nadbytečnost jsem byl po 36 letech odejit, tak jsem pak šel do důchodu. Většinu svého pracovního života jsem tedy strávil u Českých drah,“ popisuje Milan Chudý svůj profesní život. A dostává se zpátky ke kinu, znovu zmiňuje pana Musila.

„Pamatuju si i doby, kdy se za měsíc promítalo 18 filmů – třeba v sobotu, v neděli klidně i dvakrát, to bývaly reprízy.“

„Pan Musil mi jednou nabídl, jestli bych nechtěl jít pomáhat do kina, když tak rád chodím na filmy. Dal mi dva týdny na rozmyšlenou. Tak já to teda zkusím, řekl jsem mu. Zajímalo mě, co bych tam dělal? Dělal bys tam pokladníka, vzal bys manželku a ona by dělala uvaděčku, lákal mě pan Musil,“ vypráví mi Milan Chudý.

Dříve vlakem, dnes do schránky 

Jeho nejdůležitějším úkolem byl ale dovoz filmů. Ty se k divákům ještě poměrně nedávno do Dolní Cerekve dovážely vlakem. Milan Chudý je před promítáním vždy na místním nádražím vyzvedával.  „Já pro to vždy jel, ženy, co stahovaly závory, mi tam ten film vždy složily a nazpátek jsem to pak pomáhal nakládat do vlaku a film cestoval dál, do dalšího kina v okrese,“ vysvětluje mi pan Milan.

Jako brigádník se očividně osvědčil, a tak se stal v roce 1993, tedy před 26 lety, vedoucím kina. Už tedy nebyl jen pokladník a „dovozce“ filmů z nádraží. Přibyly mu další povinnosti. Ty jsou v podstatě stejné dodnes. „Když promítáme, tak já do kina přijdu 30 minut před začátkem. Zkontroluju, jestli je tu promítač Jiří Růžička. Když tu není, tak mu zavolám, případně zaskočím za něj (smích). Přichystám si vstupenky a vyhlížím návštěvníky. Během filmu kontroluju, jestli je vše v pořádku, třeba, aby mi lidé neutekli,“ popisuje s úsměvem pan Milan.

Nutná modernizace techniky

Na chvíli se zastavíme u promítaček. Dozvídám se, že mají v současné době v Cerekvi vlastně tři promítačky. Dvě „staré“ s označením 35mm. „Na těch promítáme třeba pásma pohádek pro místní mateřinku a rodiny s dětmi.“ A od roku 2014 se většina filmů v kině promítá přes data video projektor.

S pořízením modernějšího vybavení jde ale ruku v ruce jedna nevýhoda. Filmy, které se v Dolní Cerekvi promítají, vybírá Milan Chudý od distributorů. Ti ale filmy posílají nejdříve do multikin a až pak do menších obcí, jako je třeba Dolní Cerekev. „Tím pádem musíme čekat 3-4 měsíce od premiéry, než film dorazí k nám. Než natisknou ta DVD. Je to škoda, vše záleží na distributorovi a přednost samozřejmě mají multikina, s tím my nic neuděláme,“ povzdechne si Chudý a doplňuje, že zmíněná DVD mu chodí poštou do schránky, on každé musí zkontrolovat a po promítání jej zase poštou posílá zpět distributorovi nebo do dalšího kina, podle distribučního seznamu.

Zapomenuté deštníky nebo čepice

Půjčovné za jeden film jsou dva tisíce bez DPH. Někdy přijde třeba jen šest lidí, tak to pak musíme doplatit, tedy spíše obec, která je zřizovatelem kina.“

Příchod do kina jsme už probrali. „A jak je to po promítání? Zapomněl tu někdo něco kuriózního?“ zajímá mě. „Po filmu projdu sál, jestli tam někdo nespí. Nikdy se mi nestalo, že bych tu někdy někoho zamknul. Jen jednou jsem musel jednoho návštěvníka budit, on už k nám přišel takový unavený, asi z práce (smích). Ne, pravdou je, že byl spíš společensky unavený. Lidi nejčastěji zapomínají deštníky, čepice, rukavice, nedávno to byla i sluchátka od mobilu. Prostě klasika. Ve většině případů si věci vyzvednou,“ dodává ještě k náplni své práce Milan Chudý.

Kino v Dolní Cerekvi je široko daleko opravdu ojedinělé a má řadu obdivovatelů. Kina v okolních obcích, která pochází ze stejné doby, se buď zmodernizovala, nebo na opravy nebylo a musela se zavřít. Kinu v Dolní Cerekvi nejblíž, když pomineme Jihlavu, „konkuruje“ kino v Třešti. Tam ale, jak se dozvídám, mají modernější techniku, takže diváci tam filmy vidí zpravidla dřív než v Dolní Cerekvi.

„K nám, dá se říct už do retrokina, jezdí lidé ze širokého okolí. Přisuzuji to i tomu, že máme velmi příznivé ceny. Standardně promítáme za 40 nebo 50 korun. Když je trhák, tak i za 60 korun,“ dodává Milan Chudý a vzpomíná na nějaké takové „trháky“ z posledních let. Jmenuje třeba oblíbeného Vinnetoua, lechtivý snímek Emanuela, z posledních let například film Rebelové, Ženy v pokušení a samozřejmě hit posledních měsíců Bohemian Rhapsody, který letos na jaře v Cerekvi promítali dva dny za sebou.

Hledá se nadšenec do budoucna... 

O všechny vzpomínané filmy byl opravdu velký zájem, nejednou lidé seděli na schodech podél sálu nebo si půjčovali židle z nedaleké hasičárny. „Ty doby se už asi u běžných filmů nevrátí. O kino dnes v době internetu a počítačů obecně není takový zájem,“ říká posmutněle Milan Chudý. Proto by uvítal nějakého mladšího nadšence, kterému by svou pomyslnou „štafetu“ v budoucnu mohl předat. V současnosti totiž nikoho takového nemá. „Byla by totiž velká škoda, kdyby kino nemohlo v budoucnu fungovat, až já sem nebudu moci chodit,“ říká Milan Chudý.

Divácky oblíbená je i týdenní letní Přehlídka českých filmů, v tomto roce bude mít už 12. ročník. „Mnou vybrané české filmy promítáme vždy v červenci. Bývají to čtyři, případně pět českých filmů. O tento festival je zájem, jezdí sem i lidé ze vzdálenějšího okolí,“ zve na letní prázdniny Milan Chudý.

„V multikině jsem nikdy nebyl. Byl jsem akorát v jihlavské Dukle.“

Na několika místech v obci jsou každý měsíc vyvěšeny plakáty, kde lidé vidí program kina. „Program kina je čistě na mně. Hledám si filmy z distribučního listu. Už hodně let odebírám časopis Cinema. To je pro mě velká inspirace, co se točí a už se mi v hlavě rýsuje program. Ten si pak doma napíšu a na úřadě mi jej rozmnoží a rozvěsí po obci,“ popisuje mi pan Milan.

Interiér kina v Dolní Cerekvi má opravdu osobité kouzlo, a to už v předsálí. Vstupenky se kupují u okénka hned vedle vstupních dveří, na zdech visí nástěnky, které už také ledacos pamatují. Návštěvníci kina můžou využít třeba i šatnu, u dveří do sálu většinou bývá uvaděčka a trhá vstupenky. „Ty jsou pořád po staru, papírové. Už bych ani nespočítal, kolik jsem jich tady prodal. Bude to asi už několik desítek tisíc,“ tipuje s úsměvem pan Chudý.

Do sálu se vejde celkem 160 lidí ve 12 řadách. Sedačky jsou dřevěné, původní, sklápěcí. Pro větší pohodlí si ti nejrychlejší mohou vzít v předsálí „podprdelníky“. Ti mají v Dolní Cerekvi nově nakoupené. „S Jirkou Růžičkou a jeho manželkou Jindrou, která nám tu pomáhá, jsme měli nápad místo šatny vytvořit nějaké občerstvení. K tomu ale nakonec nedošlo.“

„Doma filmy sleduji výjimečně. Stačí mi ty tisíce filmů, co jsem v životě díky kinu viděl. Doma s manželkou koukáme spíš na seriály a já na sport.“

Ptám se ještě jednou na vstupenky, na jejich modernizaci, napadá mě třeba online rezervace. „O tom teď nepřemýšlíme. Sem tam mám na vstupenky nějaké rezervace, ale to jen ústní, když promítáme nějaký ten trhák,“ odpovídá mi vedoucí kina.

Přijměte pozvání: Limonádový Joe po 55 letech 

Kino v Dolní Cerekvi v tomto roce slaví významné výročí. 11. července to bude na den přesně 55 let od otevření širokoúhlého kina, tehdy se jako první film promítal Limonádový Joe aneb koňská opera. Bylo zcela vyprodáno, nikde jinde v okolí se totiž tento film nehrál. Milan Chudý tehdy přišel ještě jako řadový divák. „Oslavu výročí pojmeme stylově. Z Národního filmového archivu si zapůjčíme stejný film, tedy Limonádový Joe. Poběží na promítačce 35mm,“ zve všechny filmové nadšence Milan Chudý.

Závěrem našeho povídání mě ještě zajímá motivace Milana Chudého, jestli ho práce v kině po tolika letech stále ještě naplňuje. Nadšení v jeho očích mluví za vše. „Pro mě i kolegu promítače je to koníček, a hlavně srdeční záležitost. Jinak bychom sem tolik let asi nechodili,“ uzavírá vedoucí kina v Dolní Cerekvi Milan Chudý.

Foto Tomáš Kaser

Štítky (Ne)obyčejní, kino, retro, Milan Chudý, Dolní Cerekev

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.