K Vánocům neodmyslitelně patří vůně skořice, hřebíčku a medu. To všechno jsou důležité suroviny pro tolik oblíbené perníčky. Ty ale řada lidí peče třeba i na Velikonoce, poslední dobou bývají i součástí svatební hostiny. Ten správný perníček by měl být i hezky nazdobený. A to skvěle ovládají dvě sestry z Brtnice na Jihlavsku, které se pečení a malování medového pečiva věnují už od dětství. Před několika měsíci ale svůj „perníčkový“ byznys rozjely naplno. Jejich výtvory zdobí sociální sítě a na pekařky, které vystupují pod profilem Perníček z Brtnice, se teď neobrací jen kamarádi, ale i neznámí zákazníci. V dalším díle našeho pravidelného seriálu (Ne)obyčejní jsem si povídala se sestrami Špejtkovými – Adélou a Markétou.
„Perníčky jsme po vzoru mamky zdobily od malička. Zdobily jsme vždy na Vánoce. Mamka tu měla i jeden dva roky, kdy tady v Brtnici dávala něco na výstavu, ale nebylo to nic velkého. A zhruba dva roky zpátky mi přítel pořád říkal, že perníčky jen tak nikdo nezdobí a ať se do toho pustíme nějak víc. O prázdninách jsme založily Instagram a dostaly jsme první velkou „zakázku“. Kamarádka nás poprosila o 150 perníkových srdíček na svatbu, ty jsme si nechaly nafotit a to byl vlastně náš první příspěvek na Instagramu a Facebooku. A vlastně jsme začaly zdobit i v jinou část roku než jenom o Vánocích,“ vrací se Adéla Špejtková do minulosti.
Doplňuje ji sestra Markéta Špejtková, že teď má o jejich perníčky zájem i někdo cizí na základě Instagramu nebo Facebooku. „V začátcích jsme pekly a zdobily fakt jen pro kamarády. Pro peníze to určitě neděláme, ani jedna bychom se tím nastálo živit nechtěly. To už by asi zmizela ta radost z našeho koníčku.“
Pekařské umění sester Špejtkových je vidět nejen na sociálních sítích. Objíždí i různé akce v Brtnici a okolí, tam si lidé můžou perníčky koupit, případně Adélu a Markétu vidět „v akci“. Třeba na státní svátek v září byly na Dni pro starou Brtnici. „Tam jsme prodávaly poprvé na trzích ve stánku,“ připomíná Markéta.
Špejtkovy asi nejčastěji pečou a zdobí srdíčka, podle Markéty jsou nejvíce univerzální. S chutí se ale pustí i do netradičních zakázek, třeba pro žáky a učitele na základní umělecké škole pekly houslové klíče. „Pečeme ale i lidem, kteří chtějí třeba jen deset perníčků na stromeček. Letos jsme pekly třeba i lízátka, která se prodávala dětem tady v brtnické Panské sýpce. Pečeme třeba i na Velikonoce, vždy se snažíme přijít s nějakou novinkou, třeba jako ta lízátka. Vždy se ale držíme tradic,“ říká Adéla.
Myslí tím třeba to, že úplně nerady pracují s barvami, nejraději zdobí klasickou bílou polevou. „Třeba na Velikonoce občas barvu použijeme, ale třeba teď na Vánoce je vše bílé, třeba ve stylu krajek. Neděláme třeba ani barevné dětské postavičky. Například když by někdo chtěl perníček postavičku Supermario. Nebo ano, ale udělám si to po svém. Takže to nebude vypadat jako ta postavička, jak ji známe. Volíme tedy spíše klasické motivy,“ popisuje Adéla.
Vzpomíná na jeden netradiční perník, který zdobila pro místního faráře, jenž z farnosti v Brtnici odcházel. Vybrala si motiv brtnického kostela, a šlo o velkou záležitost. A podle Adély taky výzvu s nejistým výsledkem.
„Velikostně to byla největší placka, co se vešla do trouby. Takže nějakých 35x40 centimetrů. A byla to vlastně síť a vytečkovaný kostel. A u tohoto jsem vůbec nevěděla, jestli se to vůbec povede. Jen jsem si v hlavě říkala, že by to bylo hezký. Přítel dělá grafiku, tak mi rozpixeloval fotku a jela jsem podle toho. Tam jsem teda musela použít barvy, aby to víc vyniklo,“ zapátrala Adéla v paměti.
Pan farář si perník vystavil, i když síť prý postupně začala opadávat. „Byly jsme se tam podívat a měl u toho cedulku, kdo to dělal a kdy to bylo vyrobené. A když jsme mu řekly, že to je perník, že ho může sníst, tak se toho zhrozil, že to ani náhodou,“ směje se Adéla. Jedna věc jsou výzvy, do kterých se holky z Brtnice pustí, na druhou stranu jsou pak ale zakázky, které odmítají. Adéla vzpomíná třeba na zákaznici, která chtěla na perník namalovat člověka na vozíku. „U toho jsem si neuměla představit, jak by to mělo být velké. Nikdy jsme nic takového nedělaly. Takže jsme to odmítly, protože těch pokusů by muselo být asi několik, a je otázkou, jestli by to ten dotyčný zaplatil,“ říká.
Pečení a malování u Špejtkových není jen o kovových vykrajovátkách, jak je asi všichni známe ze svých kuchyní. Často dojde i na papír a tužku, protože Adéla s Markétou si často malují i vlastní šablony.
Adéla a její sestra na zakázkách pracují většinou spolu. „Větší věci, jako byl třeba zmíněný kostel, ty dělá Adélka. Já mám raději ty menší,“ směje se Markéta. Do toho se vmísí Adéla, která se smíchem dodává, že má raději zase větší motivy. „Jinak se ale doplňujeme a většinou zdobíme společně.“
Zajímalo mě i to, podle jakého receptu holky perníky pečou. Markéta říká, že jejich perníky, které pak zdobí, se pečou záměrně tvrdší. „Pak se na ně líp zdobí. Jak je to měkký, tak ta poleva na tom pak nedrží a rychleji se sloupe.“ S úsměvem poznamená, že při přípravě těsta si člověk „mákne“, protože je hodně tuhé.
Recept na ty jejich perníky už pochopitelně umí nazpaměť, maximálně znásobí poměry. „Sníst se to samozřejmě dá, ale není to takový ten měkký medový perník, který mají rády hlavně děti," říká Adéla.
Častým kamenem úrazu pro hodně pekařek a pekařů bývá poleva, která se na zdobení perníčků používá. „My kupujeme pudrový cukr. Teď jsme ho začaly i přesívat, protože dřív byl hodně jemný, ale teď jsou v něm taky krystalky. Pak do toho přesíváme bílek. A přidáme kapku dvě citronové šťávy. A míchat ručně, vůbec nešlehat. Čas míchání záleží na množství,“ popisuje Markéta.
Adéla radí, že správná poleva by po nabrání na lžičku neměla hned stékat, ale zase by ji člověk neměl ze lžičky sklepávat. „Spíše by se to mělo jakoby táhnout,“ radí Adéla. Vše je podle ní o praxi, těžko se radí i poměr cukru a bílku. Hodně záleží i na velikosti vajíčka.
Když na zdobení používají jen bílek, co pak dělají se žloutky? „Snažíme se je zpracovat při vaření nebo pečení, popřípadě to jistí míchaná vejce k snídani,“ reaguje s úsměvem Adéla. A dodává, že důležitou ingrediencí perníčků je samozřejmě i domácí med, který jim dodává babička.
Holky si vyrábí vlastní zdobicí kornoutek. Markéta popisuje, že si ho smotají ze čtverečku celofánu. Ten zalepí izolepou a stočí v kornoutek.
Zajímá mě i jiné pečení. Co takový perník na plech, pochutnají si na něm, nebo už jim perník, lidově řečeno, leze ušima? Dozvídám se, že perníkové koření jim stále chutná a voní, ale jak říká Adéla, třeba perník ve smyslu buchty na plech, by asi neupekla. „Radši si dám buchtu, která bude vonět jinak,“ usmívá se Adéla. A zároveň se obě shodují v tom, že na Vánoce kromě perníčků pečou i jiné cukroví.
Holky z Brtnice nejen ukazují svoje umění, na některých akcích i učí zájemce zdobit. Jaké chyby během takových workshopů nebo třeba i běžně doma lidé při zdobení dělají? „Základní chyba je u vedení té linky. Když začnu na perníku, tak bych pak ten zdobicí kornoutek měla zvednout a tu linku vést nad tím perníkem, protože si tak můžu dobře směrovat, kam chci jít. A většina lidí jede nesprávně po tom perníku jak tužkou po papíře, a to ta linka nebude nikdy tak rovná a potom je i různě tlustá. A pak jsme zase zpátky u té správné polevy, která se dobře jakoby táhne a netrhá se. A důležitá je i trpělivost, spousta lidí na to hrozně chvátá. My vždy uděláme kontury a odložíme stranou, aby to zaschlo. Klidně mám rozdělaných 12 perníků, na každém udělám třeba čtyři čáry a odložím. A lidi chtějí mít v jednu chvíli nazdobený celý perník. Zkrátka i tohle je o velké trpělivosti,“ vypráví Adéla.
Třeba takové středně velké srdíčko, které měří zhruba 7 centimetrů, holkám zabere 45 až 60 minut, záleží, jak náročné zdobení to je. Více času zaberou motivy, kde se polevou vyplňuje větší plocha. „Na ní pak musí poleva déle schnout,“ popisuje Adéla.
Pekařky z Brtnice se rády inspirují třeba na Pinterestu nebo i ve facebookové skupině. „Jedna má asi dva tisíce členů, převážně tam jsou Slovenky. A třeba tam jsme vyčetly to přesívání cukru a taky ty kornoutky z celofánu,“ povídá Markéta.
Co se motivu týče, tak Adéla preferuje hodně krajku. „Dobře se mi maluje srdíčko, hvězdička. Zkrátka když se nemusím držet nějaké předlohy. Třeba když je sněhulák, tak je jasný, jak by měl vypadat. A to už mě tak nebere, protože už mám nějaké hranice a musím se držet toho tvaru. U těch víc neutrálních tvarů si můžu vymyslet cokoliv,“ zamýšlí se Adéla.
Další metou, které by holky chtěly dosáhnout, jsou moravské vzory. K tomu se podle Adély zatím nedostaly. „To už ale není spíš geometrie, kterou mám ráda, ale to už je víc malování, a já malovat vůbec neumím. U perníků mi ten tvar nějak napoví, ale třeba koně na papír bych malovala těžko,“ směje se Adéla a poznamená, že malování perníků zřejmě nevyžaduje výtvarný talent. „A naopak, máme ještě starší ségru, ta umí na papír moc hezky malovat, ale perníky vůbec,“ dodává Markéta.
Život píše příběhy. Za každým příběhem je člověk. A právě o lidech je naše rubrika (Ne)obyčejní. Ta čtenářům měsíc co měsíc přináší (ne)obyčejné příběhy (ne)obyčejných lidí.
Znáte někoho, s kým by stálo za to zajít na kus řeči a představit jeho příběh? Pošlete nám svůj tip na e-mail redakce@jihlavskadrbna.cz.
I v „perníkářství“ se objevují módní trendy. Jak říká Adéla, někdy se v e-shopech nestačí divit, jaká všechna vykrajovátka se dají sehnat. „Z poslední doby si vybavím třeba vykrajovátko miminka v břiše.“ Doplní ji Markéta, ta zase zmiňuje 3D tvary, které jsou teď v kurzu. U toho se mi vybavila perníková chaloupka, která se teď v době adventu peče v řadě domácností. „Na tu máme doma šablonu, ale zatím jsme ji nepekly,“ reaguje Adéla.
A čím a kdy správně perníčky potírat, aby byly hezky lesklé a pak se dobře zdobily? Holky z Brtnice potírají horké upečené perníčky rozšlehaným vajíčkem. „Díky tomu potření pak na perníku lépe drží i poleva,“ radí Markéta.
Pokud byste chtěly vidět, jak sestry Špejtkovy umí malovat perníčky, pak se zastavte v sobotu 16. prosince do zmiňované brtnické Panské sýpky. Na akci, která začíná ve 14 hodin, budou k vidění i jiná řemesla. „Budeme tam už potřetí zdobit a prodávat. A ve Valdštejnově domě je do 23. prosince vánoční výstava, i tady si lidé mohou naše perníčky zakoupit,“ říká Adéla s tím, že perníčky mají na tyto akce už napečené. To kvůli tomu, že by se perníčky před nazdobením měly nechat aspoň tři dny uležet. „Perníky vždy trošku seschnou. A když bych je dopoledne upekla a odpoledne je nazdobila, tak to pravděpodobně všechno opadá, protože perník začne sesychat. Takže další rada pro čtenáře – nechat perníky před zdobením pár dní odpočívat.“
Rok 2023 zanedlouho bude minulostí. Jaké mají holky z Brtnice plány na rok 2024? „V příštím roce nás čeká jedna velká výzva a zatím nevíme, jak to uchopit. Ženich pracuje u železnice a nevěsta hraje na příčnou flétnu. A tohle by chtěli nějak spojit na velkém srdíčku. Tak to ještě budeme muset nějak promyslet, jak na to,“ zamyslela se Markéta a zmínila ještě perníčkový workshop v Brancouzích, ten se bude konat v místním kulturáku. „Tam to bude se vším všudy. Budeme tam s lidmi i péct a pak perníky zdobit. My si je samozřejmě nachystáme dopředu, ať jsou uleželé," uzavřela Markéta naše povídání.
Foto poskytnuto Adélou Špejtkovou
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
