V zimě běhá v kraťasech na Špičák, koupe se v ledové vodě a vymýšlí si výzvy jako zdolání Králického Sněžníku s minimem oblečení a za špatného počasí. Co je pro někoho naprostý extrém, je pro mladého sportovce Martina Kašiara z Rančířova běžnou součástí života. Stejně tak to má i s parkourem a fitness.
O čem jiném si povídat na podzim než o otužování. Tomu se Martin Kašiar věnuje asi tři roky. Prostě si řekl, proč ho nezkusit, že to bude dobrý způsob pro regeneraci těla. Od namočených nohou v půlce zimy se přes postupné zvykání na studenou vodu propracoval k pravidelnému koupání. Klasika v ledové vodě mu po nějaké době přestala stačit a hledal něco dalšího.
„S přítelkyní rádi běháme, ale docela mi vadí letní vedra. Takže běháme v zimě, já jsem jen v kraťasech a bez trička. Ideální je trasa z Popic na Špičák. Pustili jsme se do toho a vydrželi. Není moc obvyklé, aby někdo takhle sportoval v zimě," popisuje svou oblíbenou volnočasovou aktivitu Martin Kašiar.
Od běhání v chladném období to byl už jen krůček k další úrovni. K zimnímu výstupu na nějaký ten vysoký kopec jen v kraťasech. „Slyšel jsem o lidech, co takto chodí na Sněžku. Chtěl jsem tedy jít někam jinam a vybral jsem si Králický Sněžník," pokračuje ve vyprávění Kašiar.
Ptám se na podrobnosti. S partou přátel se tam vydali v den, kdy pršelo, sněžilo, mrzlo, bylo náledí a foukalo. On nalehko, ostatní v teplém oblečení. V terénu strávili několik hodin, na vrchol se nedostali. Vyšlo to až na druhý pokus, už bez otužování a opět za nepříznivého počasí se sněžením a teplotou okolo minus deseti stupňů Celsia.
Horská výzva byla natolik silným zážitkem, že si ho mladý sportovec rád zopakuje. „Letos v zimě chci zkusit zdolat nějaký kopec zase jen v kraťasech. Možná jen tady na Vysočině, zatím přesně nevím. Mám hodně rád Javořici, i tam jsme se vydali jen tak nalehko," plánuje Kašiar, který je vyznavavačem nejrůznějších náročných sportovních disciplín.
Jihlava v té době byla jedním z prvních měst, kde se vytvořila větší komunita parkouristů a tento sport se začal více prosazovat. Parkouristé vyhledávali například v okolí nemocnice a sídliště Na Skalce. Lidé parkour moc neznali a na jeho vyznavače tenkrát koukali s obdivem.
„Pro mě osobně je lepší trénovat v hale. Nemáme tu moc spotů pro trénování, chtělo by to venkovní parkourové hřiště. Nejlepší je začít od základů, ideálně s gymnastickou průpravou. Začít trénovat skoky snožmo na preciznost, balanc, kotouly, hvězdy a postupně se člověk dostane bezpečnou cestou k obtížnějším prvkům," říká k tomu Kašiar, kterému se nikdy za těch deset let nestal žádný vážný úraz.
Zajímá mě, jestli měl někdy z něčeho strach. „Strach je v parkouru důležitý. I já se spousty prvků bojím, ale filosofie parkouru je o tom, ten strach překonávat," vysvětluje Kašiar.
Jeden člověk a tolik aktivit, napadne mě. A to jsme se ještě pořádně nedostali k fitness a posilování. Nebo k videím, co nyní natáčí. V nich rozebírá nejrůznější potraviny a kontroverzní produkty na hubnutí, cvičební pomůcky a podobně.
Úterý, 25. října 2022, 16:42
Jak to může dopadnout, když vyrůstáte v rodině sběratelů? Ano, tak, že stejné vášni podlehnete také. Své o tom ví Aleš Wimmer z Telče, kterému učarovaly veterány a historická technika. Natolik, že před časem otevřel krásné muzeum pro celou rodinu.
„Lidé často hledají kličky k tomu, aby dosáhli nějaké cíle. Proto stále existují věci, za které zbytečně vyhodí peníze. Upozorním na klady i zápory dané věci. Je na sledujících, jak si to přeberou," uzavírá mladý sportovec své vyprávění.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
