Jak to může dopadnout, když vyrůstáte v rodině sběratelů? Ano, tak, že stejné vášni podlehnete také. Své o tom ví Aleš Wimmer z Telče, kterému učarovaly veterány a historická technika. Natolik, že před časem otevřel krásné muzeum pro celou rodinu.
Kde jinde se sejít k rozhovoru než mezi nablýskanými veterány. V království Aleše Wimmera, který o svých pokladech se čtyřmi koly mluví jako o autíčkách. Miluje je už od dětsví, naplno se jim věnuje přes dvacet let. Nejvíce ho baví autíčka z meziválečné doby - jsou totiž krásná a dobře jezdí.
Vezměme to ale po pořádku. „Vyrůstal jsem v historickém domě plném starých věcí. Mamka a taťka je sbírali a opravovali. Domácí potřeby, nábytek, knihy, obrázky. Techniku bohužel žádnou. Já jsem se odmala zajímal o autíčka. Kreslil jsem je, vystříhával z časopisů, sledoval venku. Kamarádům se líbily formule, mně stará auta," vzpomíná na dětství Aleš Wimmer a dodává: „Když jsem uviděl u silnice staré hranaté auto, museli jsme zastavit a jít se na něj podívat zblízka."
Záliba z dětství Alešovi Wimmerovi zůstala. Zájem o starou techniku zesílil v době, kdy studoval průmyslovku. A o několik let později si splnil velký sen. Po návratu z vojny se s otcem začali poohlížet po nějakém tom veteránu, zakoupili první auto. A to Tatru 75 z roku 1934, kterou sehnali v Knínicích.
„Tehdy jsem si myslel, že ji jen lehce opravím a budu hned jezdit. Oprava nakonec trvala čtyři roky. Musel jsem udělat novou výdřevu, polovinu plechů, čalounění. O to silnějším zážitkem pak byla první jízda," usmívá se nad svými začátky sběratel.
Jedním autem to neskončilo. Mezitím totiž Aleš Wimmer sehnal jiný podvozek. Postupně přibývaly další kusy, které Aleš Wimmer koupil, nebo opravil. Jeho otec se začal zabývat renovací stabilních motorů a bicyklů. Společně vytvořili sbírku, na niž už nebylo v historickém domě na náměstí místo. Následoval další krok.
„Začali jsme hledat objekt pro muzeum. Našli jsme krásné místo s bohatou historií. V roce 2011 jsme koupili starou parní pilu, opravili ji a za rok otevřeli muzeum. Letos jsme slavili deset let," popisuje cestu k muzeu Wimmer.
Když se rozhlédnete, vidíte tisíce exponátů. Mimo jiné přes stovku kočárků, skoro třicítku automobilů, necelých padesát motorek. Najdou se tu i stabilní motory, hasičká stříkačka, televizory, domácí potřeby, hračky, staré křeslo, klavír a další zajímavosti z minulosti. Věci z muzea patří rodině Wimmerových a jejich kamarádům sběratelům, kteří je zapůjčili.
Co majitel muzea řadí mezi největší zajímavosti? Opravdovým unikátem je Armstrong Siddeley z roku 1919. Stoletá kráska jménem Nellie vozila členy anglické hraběcí rodiny Swinburneů, ti měli svého šoféra. „Jezdila tak do třicátých let, potom ji odstavili. Vlastnili ji devadesát let, v roce 2009 autíčko rodina prodala. Současný majitel nám ho zapůjčil. Vůz je renovovaný a pojízdný, jde tak o naprostou raritu," přibližuje historii nablýskaného veterána Aleš Wimmer.
A takto bychom mohli chodit od veterána k veteránu a vyprávět si jejich jedinečné příběhy. Zastavíme se třeba u autobusu Praga AN z roku 1928, nad kterým Aleš Wimmer strávil poslední tři zimy ve své dílně. Zachoval se pouze podvozek a on postavil kompletní karoserii. Podle jeho slov ještě musí autobus doladit. Výsledek ovšem už teď stojí za to. „Mám rád všechna autíčka, která mi prošla pod rukama a znám je do největších detailů," říká k tomu Wimmer.
A jdeme dál. Vedle fešáků, v jejichž karoserii se můžete prohlížet jako v zrcadle, tu stojí třeba i dost omšelé auto. To aby mohli návštěvníci porovnat stav před renovací a po ní. Když se dívám na halu, napadá mě, co tu ještě může přibýt, co tu ještě chybí.
„Musíme se samozřejmě přizpůsobit kapacitě budovy, na zemi už moc prostoru není. Ale co bych tu jednou opravdu rád měl, je letadlo z doby první republiky. Zavěšené u stropu, tam je místa dost. Otázka je, kde ho sehnat," nastiňuje svůj plán do budoucna Wimmer.
Ten má před sebou poslední dny průvodce ve svém muzeu. V listopadu se přesune do vedlejší restaurátorské dílny, kde na něj čeká nová výzva. „Už mám podvozek a motor, musím je opravit. Zatím přesně nevím, jak to bude vypadat. Některé věci dokážu vyrobit sám, některé se musí koupit," uzavírá sběratel.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
