Sobota 12. 4. 2025 | Svátek má Julius
Což takhle dát si doma sprchu či rovnou koupel s pěnou ve vaně? A pak naházet prádlo do pračky a uvařit si kafíčko? Stačí otočit kohoutkem a voda teče. Samozřejmost, o níž by se našim předkům nemohlo zdát ani v nejbujnějším snu. V těchto dnech si připomínáme významnou událost. Před stodevětatřiceti lety byly 14. dubna 1886 zahájeny práce na výstavbě nového pístovského vodovodu, který zanedlouho změnil život tisícům Jihlavanů.
Naše babičky a dědové pamatují, jak jejich maminky chodily pro vodu na vaření a mytí ke kohoutkům v litinových umyvadlech na chodbách domů či s konvemi k pouličním stojanům. A ještě starší hospodyně a služky ji nabíraly rovnou z kašen na náměstí.
„Pro další modernizaci života ve městě byla důležitá výstavba nového vodovodu, kterou zahájila pražská firma C. Korte 14. dubna 1886. Součástí byly i nové přívody a výstavba všech domovních přípojek. Voda tekla novým potrubím, dlouhým 3,7 kilometru poprvé na Štědrý den toho roku. Kromě jednotlivých domů napájela také 27 veřejných stojanů a 62 požárních hydrantů,“ upřesnil jihlavský historik Zdeněk Jaroš.
Jeho starší profesní kolega František Hoffmann připomněl historické prvopočátky vodovodů ve městě následovně: „S rostoucím věhlasem staré Jihlavy se otevíraly nové možnosti a nejbohatší měšťané volali po zavedení vodovodu. Vodu do města chtěli přivést i konšelé, jinak přísežní členové městské rady, voleni z plnoprávných měšťanů,“ upřesnil svého času Hoffmann.
Po vodovodu volali v časech dolování stříbra i horničtí podnikatelé. K těžbě a praní stříbrné rudy, tavení stříbra, k pohonu důlních strojů a ražení mincí bylo zapotřebí obrovské množství vody. Prostí havíři, dělníci a rolníci se svými rodinami o ničem nevěděli, jen se proslýchalo, že do města bude proudit voda potrubím zrovna tak, jako v královském městě. Praha se už tehdy chlubila hned několika vodovody, vystavěnými roku 1348 a později.
K Jihlavanům proudila voda dřevěnými rourami a z kašen si každý mohl nabrat, kolik unesl.
Zřízení vodovodu v Jihlavě roku 1389 potvrzuje privilegium markraběte Jošta z téhož roku, jímž svoluje, aby si městská rada ponechávala výtěžky z vodovodu a peníze užívala ke všeobecně užitečným účelům. „Nejstarší zmínky o jihlavském vodovodu sahají až do roku 1389. K zásobování města vodou od dob nejstarších sloužily čtyři pístovské rybníky Röhrenteich, Lukasteich, Strassteich a Auerteich, z nichž byla voda vedena dřevěným potrubím v délce 3 kilometry do města. Obsah rybníků činil 483 000 krychlových metrů,“ uvádí Adresář města Jihlavy z roku 1926.
Prostředí jihlavské vodárny s rybníky bylo odjakživa upravováno do pečlivě udržovaného přírodního rámce. Jihlavané si místo vybírali k nedělním rodinným vycházkám. Reprofoto: poskytl Stanislav JelínekPísemné prameny uvádějí, že v samém středu Jihlavy bylo možno chodit si pro vodu se džbánem či konví ke dvěma hlavním kašnám na velkém náměstí. Další kašny byly zřízeny v ulicích Matky Boží a U Bekyň v místech dnešní Hluboké ulice.
Voda se toho času nepřiváděla do domů, ale do míst, kam chodilo nejvíc lidí. Do rušných ulic, na rynky, náměstíčka, k hospodám. Hospodští, aby se zavděčili hostům, tam zřizovali napajedla pro koně.
Další písemné prameny datují rokem 1492 vznik vodárenské nádrže blízko Pražského mostu.
Jihlavští konšelé neradi povolovali do bohatých domů soukromé přívody, jimž se říkalo „crk vody do domu“. Také v ostatních městech nebyli radní tomuto privilegiu nakloněni. Jenže nejbohatší patriciové chtěli mít komfort vlastní vody ve vlastním domě a neváhali za tuto výjimečnou věc zaplatit obrovské částky. Pořídit si ovšem takovou vymoženost nebyla věc jednoduchá. Dokumenty z 16. století vypovídají, že i zvlášť bohatý žadatel se musel vetřít do přízně zemského hejtmana či podkomořího, aby dosáhl svého.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
