Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Francouzský prezident Macron neprožívá zrovna nejúspěšnější politické období. Doma ve Francii velmi ztěžka prosadil důchodovou reformu a jeho nedávná třídenní návštěva Číny zbourala jeho image kompetentního evropského lídra. Před víkendem ho sice v jeho reformním snažení podržela francouzská Ústavní rada a penzijní reforma nabyla platnosti, nicméně je pravděpodobné, že se nevyhne referendu. Navíc Ústavní rada není ve Francii žádná nezávislá instituce typu českého Ústavního soudu, protože je složena především z bývalých politiků.
A čím Macron rozladil celou Evropu? Je toho víc. Zaprvé, ač si sebou vzal i předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyenovou, popřel euroatlantický pilíř společné evropské zahraniční politiky. Místo toho nabídl vizi „evropské strategické autonomie, realismu a vyváženosti“, spočívající ve snížení závislosti na Spojených státech a odmítání vtáhnout Evropu do konfliktu mezi Washingtonem a Čínou. Velká kritika směřuje právě k tomuto momentu, kdy se Macron arogantně pasoval ve vztahu k Číně na pana Evropu, aniž by ho k tomu kdokoli zmocnil. Svým antiamerickým postojem si rozladil především země středoevropského regionu v čele s Polskem. Zároveň Macron svými vyjádřeními naboural vzedmutí evropské solidarity a spolupráce, které vyvolala ruská agrese na Ukrajině a také důvěru v úspěch klíčového vrcholného jednání NATO v červenci ve Vilniusu.
Zadruhé, Macron zcela zpochybnil proklamovaný cíl své návštěvy, kterým mělo být jednání o možné roli Číny v nastolení míru na Ukrajině. Zcela přešel zjevný fakt, že Čína bez Ruska neudělá nic a že tak sehrává roli užitečného idiota Číny. Mimochodem, ještě před ruskou agresí na Ukrajině tutéž roli sehrával Rusům, včetně častých a marných telefonátů s Putinem. Svoji roli užitečného idiota Číny ukázal Macron naplno také svým požadavkem, aby se Evropané nevměšovali do diskuse ohledně míry autonomie Tchaj-wanu. Macron zcela pomíjí fakt, že Čína velmi pozorně sleduje vývoj na Ukrajině a zvažuje řešení svého „tchajwanského“ problému podobně jako Rusko „řeší“ svůj ukrajinský problém.
A proč to vlastně Macron dělá? Jedním z důvodů je míra jeho sebestřednosti. Ne nadarmo mu francouzští novináři přezdívají Jupiter, tedy král bohů. Může mít pocit, že mu diktátoři typu Putina nebo Si Ťin-pching naslouchají a berou ho vážně. Navíc Francouzi mají antiamerikanismus v krvi a vždy hledali spojence mimo USA. A stále žijí z bývalé slávy velkého koloniálního impéria, které kdysi ovládalo čtvrtinu světa. Macronovo současné jednání může tedy nakonec být odrazem duše Francie.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
Pragmatická zahraniční politika Macrona se mi líbí a stesky autora článku, stran rozčarování zemí středoevropského regionu, jsou mimo mísu.
Rozhodně raději budu s evropskou Francií, než s celosvětovým účelovým destabilizátorem, na opačné straně zeměkoule ...