Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Moc často se o tom nepíše, ale už za pár dní čeká naši zemi opravdu výjimečná událost. Česká republika se ujímá půlročního předsednictví v Radě EU, kde bude mít na starosti vedení jednání a bude mít mj. možnost více prosazovat svoji agendu.
Ostatně už od ledna je Česko spolu s Francii a Švédskem v trojici zemí, které mají na starosti předsednictví v Radě.
Příprava na předsednictví každé země trvá několik let, nicméně Babišova vláda přípravy bohužel trestuhodným způsobem zanedbala. Už dříve jsem kritizoval minulou vládu za to, že pro přípravu předsednictví udělalo zatím pramálo.
Babiš se ani příliš netajil tím, že nemá zájem věc do voleb řešit za situace, kdy nevěděl, zda bude předsednictví opravdu „jeho.“ Předsednictví Česka v Radě EU se mu zjevně nehodilo do krámu, protože předpokládal, že mu nepřinese žádné plusové body.
Rozpočet na přípravy proto těžce podfinancoval a problém představoval i nedostatek personálu. Ostatně výrok Andreje Babiše o tom, že předsednictví je jenom „drahá žvanírna s chlebíčky“ svědčí o jeho postoji více než výmluvně. Bylo potřeba mnohé věci dohnat.
Své udělala i mnohými neočekávaná válka na Ukrajině. Jak ve Francii, tak i v Česku a Švédsku, zemích, které budou předsednictví přebírat, zamíchalo vypuknutí konfliktu původními plány. Úplně se zpřeházelo pořadí priorit a platilo to i pro přípravu českého předsednictví.
Málokdo mohl ještě před pár měsíci předpokládat, že Evropská unie bude muset řešit důsledky jednoho z největších evropských konfliktů od druhé světové války, který probíhá těsně za jejími hranicemi.
Předtím se nejvíce řešily otázky, jako je postcovidová obnova, boj se změnou klimatu (ekologická tranzice) či digitalizace. 24. únor ale vše změnil. Do popředí se dostala pomoc Ukrajině, bezpečnostní otázky, včetně té energetické, navíc ve spojení s vymaněním se ze závislosti na ruské ropě a plynu.
Současná česká vláda dokázala při přípravě velmi pružně zareagovat na situaci, když si vytyčila následující priority: Zvládnutí uprchlické krize a poválečná obnova Ukrajiny, dále pak energetická bezpečnost, posílení evropských obranných kapacit a bezpečnost kybernetického prostoru, strategická odolnost evropské ekonomiky a poslední pátou prioritou je odolnost demokratických institucí.
Jedná se historicky teprve o druhé české předsednictví v Radě EU. Premiéru mělo Česko v roce 2009 a velice neblaze ho poznamenal pád vlády. Druhá polovina letošního roku bude skvělou příležitostí pro Česko, jak prosadit svoje vlastní témata, v Evropě se více zviditelnit a najít společnou řeč např. s důležitou Francii, s níž sdílíme podobný postoj k jaderné energii.
Řešit se bude také postavení jádra v taxonomii udržitelných zdrojů. Europoslanci z vlivných výborů pro hospodářství a životní prostředí schválili společnou rezoluci, která má zablokovat přijetí takzvaného delegovaného aktu k taxonomii udržitelných financí.
O věci se bude dále jednat a už v červenci o ní budeme hlasovat na plenárním zasedání Evropského parlamentu. Dobrou zprávou je, že potřeba zajistit pro evropské země dostatek energie za současné situace dává naději na posun k více realistickým a méně ideologickým řešením.
Dalším třaskavým tématem bude zákaz nových aut se spalovacím motorem od roku 2035, který také nedávno schválil EP navzdory odmítavým hlasům většiny českých poslanců. Česko bude při jednáních během předsednictví usilovat o zmírnění zákazu.
Naši vyjednávací pozici určitě pomůže skutečnost, že několik členských států EU už vyjádřilo vůči zákazu odpor. Např. Itálie, Portugalsko, Slovensko, Bulharsko a Rumunsko požadují pětiletý odklad zákazu.
Odmítavá slova zazněla i od některých členů vlády v tradičně zeleném Německu, které je ale zároveň jedním z důležitých center evropského automobilového průmyslu. Na plošnou elektromobilitu není Evropa zdaleka připravená a lze pochybovat o tom, zda bude připravená v roce 2035.
Pro ilustraci jsem zde zmínil dvě konkrétní otázky. Během následujících šesti měsíců se jich ale samozřejmě bude projednávat daleko více. Pomoc bránící se Ukrajině, potřeba vypořádat se s ekonomickými důsledky covidu a války v bezprostředním okolí jsou největší výzvy, s nimiž se bude muset Česko vypořádat.
Nebude to samozřejmě jednoduché. Priority si ale Česko nastavilo správně a věřím, že nakonec zvládneme co nejvíce věcí prosadit a uspějeme. V současné pro Evropu nelehké době je to v zájmu nás všech.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
