NA ROZTRHÁNÍ: Jsme v tréninku...!

Ahoj, já jsem Lili a vám všem, čtenářům Jihlavské Drbny, budu každých čtrnáct dní přinášet své zážitky spojené s těhotenstvím a mateřstvím. Berte to jako pohádku na pokračování o jednom těhotenství. Někdo se může inspirovat, někdo se zase jen zasmát nad tím, jak to zrovna já řeším a prožívám. Každopádně doufám, že pro všechny to bude odpočinkové čtení, a také v to, že se u mého blogu pobavíte.

Kromě mě se v příbězích objeví i můj manžel Zbyněk (Zbynďulín, Zbynďa, atd.)  a náš prvorozený syn Matěj (Mates, Maťour kaňour, Matýsek atd.) a pak taky celá naše veliká rodina. Tu než bych popsala, tak už nic jiného dnes číst nebudete :-)

Těším se na vaši odezvu a podněty, ale teď už se pohodlně posaďte, nasaďte si brýle a jdem na první díl!

„JSME V TRÉNINKU!“

Úterý 1. prosince 2015: Sedím v práci, a od rána buším nesmyslná data do tabulky pro vedení a přemýšlím, co se jim zase za dvě hodiny na poradě nebude líbit. Všechny cíle jsme za listopad splnili, ale pochvalu neočekávám. Jen tak koukám z okna a přemýšlím, jestli to má vůbec smysl. Doma si můj téměř desetiměsíční syn hraje s chůvou a já si tady přepisuju čísla.

Koukám do diáře a najednou se přistihnu, jak počítám týdny, za jak dlouho v práci končím a vrátím se na mateřskou a taky, za jak dlouho začneme s manželem pracovat na druhém miminku. Vzhledem k tomu, že jsem vedoucí plánovačů a čísla mě provází celým životem, tak už teď máme naplánováno, že v únoru 23. otěhotníme, bude to holčička a narodí se 29. listopadu 2016. Mám stáhnutou kalkulačku plodných dní, a tak cca zhruba vím, kdy by to mohlo vyjít. Dřív než v únoru otěhotnět nemůžeme, protože jsem po císaři a tam se dřívější těhotenství nedoporučuje. A já jsem zase taková poctivka, že se držím hesla: Pravidla se musí dodržovat!

Se Zbynďou jsme domluvení, že si pro jistotu pořídíme „čůrací“ papírky, abychom náhodou mou ovulaci nepropásli a náš plán se vydařil. Tak jsem si hned večer sedla k počítači a objednala dvacet papírků (později přece ovulaci mít nemůžu) a k tomu jsem dostala pět těhotenských testů zdarma, a to se vyplatí. Dodávka byla vskutku rychlá, a tak jsem si to i s kelímkem uložila na naše WC, abych to měla připravené.

Je asi polovina prosince a manžel se opět ujišťuje, zda náš plán platí a zda náhodou nezačneme už v lednu, že přece nemusíme mít takové štěstí jako minule a nemusí se nám podařit otěhotnět napoprvé. Říkám si, proč ne, rodit v říjnu taky není špatný – hlavně ať nerodíme na Vánoce a ten měsíc už nás nezabije.

Neustále každý den je nám pokládána ta stejná otázka: „A kdy teda plánujete další mímo?“ Už máme naučenou odpověď, že máme povoleno až v únoru a že jsme zatím v tréninku. A já s tím plně souhlasím, v práci končím na konci března a nechce se mi moc chodit do práce, když budu mít ranní nevolnosti a začne se mi zvětšovat bříško, a tím pádem se zase do ničeho nevlezu!

Čtvrtek 24. prosince: Jsou Vánoce. Od oběda si připíjíme šampaňským a přejeme si zdraví, pak si zase ťukáme něčím ostřejším na úspěšný a plodný rok 2016, a nevím, jak vy, ale my se pořád něčím cpeme. Se zlatým prasátkem jsme se rozloučili již dávno, a tak nemá smysl trápit se hlady. Maťulda byl úžasnej, největší radost měl z roztrhaných balicích papírů a mašlí a my zase měli radost, že se zabaví a můžeme si společně s rodinou popovídat a vychutnat si naše dárečky.

Je asi deset večer a my se v příjemné náladě a se spícím dítětem vydáváme od manželových rodičů domů.

Pátek 25. prosince: Je mi blbě. Asi jsem to s tím alkoholem přehnala! Ještě, že dneska žádná návštěva není a já se v klidu můžu zotavit. Manžel je skvělej, o malého se postará a já se můžu vyspat. Spánek je pro mě nejlepší lékař a vyléčí mě docela rychle.

Sobota 26. prosince: Další kolo vánočních oslav. Dneska k nám přijde švagrová s rodinou a babička s dědou a prababičkou. Od rána se cítím skvěle, a tak vařím, peču, smažím, manžel uklízí a náš drobek si hraje poslušně v koutě. Je to miloň, prý tak hodné dítě ještě nikdo nevymyslel, že si ho vůbec nezasloužíme. Všechny uklidňujeme, že to je přece standard a že Pepina (naše budoucí dcera) bude úplně stejná.

Konečně jsme se všichni setkali a bujaré vánoční oslavy číslo dvě můžou začít. A proč si zase nepřipít? Jéééj, jak to byl krásný den.

Neděle 27. prosince: Je mi blbě. Říkám si, že to není možný, abych pár skleniček vína takto nedávala. Ale už asi nejsem nejmladší, a hold, začínám alkohol snášet hůř.

Už je večer, a mně je opět špatně. Mé myšlenky se začínají od alkoholu jemně, ale opravdu jen jemně přesouvat k úplně jinému mínění a mé ruce začínají ze žaludků přejíždět níže. „Nééééééé, to není možné. Vždyť jsem plodné dny podle kalkulačky měla kolem 10. a to nic nebylo!“ :-)

Pondělí 28. prosince: Je mi blbě. Jdu na záchod a moje oči se upřeně dívají na šuplík, kde je schovaný těhotenský test. „Že bych si přeci jen zkusila jeden počůrat? Nééé, zbytečně si jeden spotřebuju." Zavírám šuplík a…… přeci jen na jeden test čůrám. „Otočím ho výsledkem dolů a počkám přesně tři minuty a pak se teprve podívám,“ říkám si. Mezitím sjíždím facebook a čtu, co je nového.

„Ha – už je to pět minut.“ Otáčím test - je tam jedna čárka. Mírně se pousměju a v duchu si říkám, jak jsem byla naivní. Pak se podívám ještě jednou, a ta druhá čárka tam přece jen velmi slabá je.

„Sakryš, že by přeci jen?“ Když jsem čekala Matýska, tak to bylo stejné, velmi slabá čárka a za dva dny již krásně viditelná. Zase jsem se pousmála, ale teď už s tím pocitem štěstí a blaženosti.

„No nic, musím počkat do středy a udělám si další test. Pak už to bude jasný.“

NÁSLEDUJÍCÍ DÍLY ČTĚTE zde