NA ROZTRHÁNÍ: Ještě je třeba toho tolik zařídit...

Neděle až čtvrtek 19. - 23. června: Naše druhá a zároveň má poslední dovolená v tomto roce. Já, Zbyňďa a Mates jsme se vydali spolu se švagrovou a celou rodinou na hausbót na Baťův kanál. Celkem nás bylo sedm, čtyři dospělí a tři děti. Všechny zážitky zde popisovat nebudu, to bychom tu byli až do zítra. Každopádně: Byla to jedním slovem bomba, báječně jsme si to užili, máme spoustu zážitků a také nové zkušenosti v řízení lodi. Nicméně, co bylo pro mě jako těhotnou nejtěžší?

1. Zvyknout si na to, že z naší první dovolené, kde jsme byli v 5*hotelu a pokoji o rozloze 36m2, jsme se rázem ocitli v kajutě o rozloze 2,8 m2. Byl to docela šok. Byly tam dvě 80 centimetrové postele a pak prostor o šíři 60 cm na sestup do kajuty. Vstup do kajuty byl totiž jeden jediný schod o hloubce cca 1 metr. Takže zejména vylézání byla zábava.
2. Časté noční čůraní, které v mém pokročilém stádiu těhotenství je zcela běžné, je kvůli posteli na zemi a výstupu do metrového schodu, následného seskočení z lodi a doběhnutí na WC, které je většinou v přístavišti cca 200-300m daleko, docela náročnou manažerskou akcí. Je třeba si dopředu promyslet, zda už náhodou není pozdě. To pak následuje čůrání v přírodě, a tomu já tedy moc neholduju.
3. Spaní s dítětem. Náš plán na noční spaní byl jasný. Já na spodní posteli, která je na zemi, Zbyňďa v horním patře postele a Maťour má svou matraci (120*60cm) na zemi vedle mě. Bohužel jsme se spletli a naše zlatíčko mi každou noc dalo jasně najevo, že on na své matraci spát nebude a velká postel, kde je maminka, je to pravé ořechové. Takže všechny čtyři noci jsem spala na Matesově matraci s nohama nataženýma ve skříni, abych se aspoň trošku vyspala. Zkrátka, co by člověk pro své dítě neudělal. Tchyně, když to slyšela, tak prý jestli jsem z tohohle neporodila, tak už fakt vydržím všechno. :-)  

Neděle 10. července: Dnes je den velkého balení. Když manžel odpoledne přišel do Pepininýho pokoje, tak se nestačil divit. Já vyslyšela jeho přání a právě si dobalila tašku do porodnice. Slyšela jsem normálně úplně ránu, jak mu spadl kámen ze srdce, že už nebude musel prožívat ten stres, když mi balí tašku. Ostatně, to jste četli v minulém díle. :-)  

Pondělí 11. července: Další návštěva u gynekologa a tentokrát velká kontrola ve 32.týdnu. Dnes to byla docela zábava. Celou kontrolu jsme prokecali s doktorem na téma uprchlíci a naše názory. Jsme s doktorem naladěni na stejnou vlnu, a tak jsme si notovali. Během povídání doktor měřil velikost Pepiny a já ho kontrolovala a upozorňovala, že zapomněl například změřit hlavičku a pak že mu to nevyjde. On se mi pořád omlouval, ale prý je moc rád, že mě tady má. Že jsem taková inteligentní a může se mnou probrat i normální věci. :-)  

Každopádně, naše malá Pepinka je docela veliká. Už má 1 936g a termín porodu se posouvá na 29.8.2016. Z této informace plynou dvě velmi důležité věci: Pepča už je větší než Maťour, když se narodil, to znamená, že kdyby cokoliv, tak už si umím představit, jak malé může být miminko a vím, že to zvládnu se o ni postarat. Druhou věcí je to, že naše termíny porodu jsou již tři, a to 29.8. nebo 2.9. a nebo 11.9., tak, a teď si vyberte. No uvidíme, kdy to nakonec bude, každopádně mít narozeniny na útok na dvojčata v USA, není špatný. Aspoň se to bude dobře pamatovat.  Ale na druhou stranu, kdyby se narodila v srpnu, tak si budeme moc vybrat jestli půjde do školy v čerstvých 6 letech, anebo jestli si prodlouží školkovské období o další rok a půjde až v sedmi. Co když bude šikula a už bude všechno umět a jen kvůli tomu, že se narodí v září, bude muset tvrdnout ve školce další rok? To je dilema... Ještěže tohle nezáleží na mně a rozhodne si o to sama, ta naše malá princezna. :-)

Úterý 12. července: Dnes jsem volala mé oblíbené fotografce a domluvila jsem si těhotenské focení. Ať máme nějakou památku na naše druhé bříško. U Maťoura jsme to nestihli a jediná fotka, co mám s bříškem, je masopustní fotka, kde jsem oblečená za playboy zajíčka. Což musíte uznat, že není zrovna fotka, která se hodí do alba. :-)

Pondělí a úterý 18.- 19. července: Já vím, že jsem říkala, že už nemám nárok na žádnou dovolenou a ani dlouhé výjezdy, ale přeci jenom se ještě musím rozloučit se všemi kamarádkami, dát s nimi ještě poslední kafe před porodem. A tak se s Matýskem ráno balíme a vyrážíme směr Brno a domlouváme si schůzky. Nakonec jsem zvládla potkat se se čtyřmi kamarádkami, pro každou jsem měla vyhrazené buď dopoledne, nebo odpoledne. Ach, jak mě to plánování baví! Je radost, když vám to pak všechno klapne.

Čtvrtek 21. července: Má opravdu poslední návštěva a můj poslední výlet, tentokrát za další kamarádkou do Poděbrad. Tam jsme s Maťourem jeli pouze na otočku a hned večer jsme byli doma. Bylo to moc fajn a mě to ani moc neunavilo. Taky vás to „drbání“ s kamarádkami tak nabíjí?

Pátek 22. července: Dneska jsem podle nového termínu porodu přesně ve stádiu, kdy jsem rodila Matýska. Nenápadně se raduji, že ještě nerodíme a že Pepina bude donošenější. Jupí!!! Ještě dva týdny, a i kdyby se narodila, tak už se zřejmě nebude muset „dopíkat“ v inkubátoru. A to rozhodně vydržím i kdybych měla sedět s nohama křížem. Cítím se totiž skvěle, nic mě nebolí, nemám žádné otoky a mé jediné dvě starosti jsou neuvěřitelné pálení žáhy (asi budeme mít vlasaté dítě) a stále přetrvávající ranní nevolnosti.

Pondělí 1. srpna: Den s velkým D nebo spíše K - krášlení. Jdu se připravovat na porod, abych byla krásná. Tzn. manikúra, pedikúra a kosmetika. Minule jsem to nestihla, tak jsem si to dala měsíc předem, a víte co? Náramně jsem si to užila a hlavně jsem to stihla! Hurá!

Čtvrtek 4. srpna: Další návštěva na gyndě, tentokrát v 36. týdnu. Odteď je to pro mě všechno nové, protože touhle dobou jsem se již starala o miminko. Nyní jsem ještě furt 2v1. Ale to neuhodnete, co se mi dnes stalo. Každopádně, o tomto dni až příště. Ale abych vás nenapínala, tak aspoň přikládám fotku, která trochu napoví…

PŘEDCHOZÍ A NÁSLEDUJÍCÍ DÍLY ČTĚTE zde.