Mentální anorexie není jen výmysl dnešní doby. Dnešní badatelé se shodují, že poruchou příjmu potravy nejspíš trpěla i rakouská císařovna Alžběta Bavorská, manželka císaře Františka Josefa. Nasvědčují tomu totiž její zdravotní problémy i chování.

Psychiatrická léčebna – pro někoho místo klidu, terapie a pochopení, pro jiného noční můra plná restrikcí. V tomto díle sdílíme skutečné zkušenosti pacientek – od citlivé péče a podpory až po tvrdé metody, jako je kurtování za odmítání jídla. Přečtěte si autentické příběhy a zjistěte, proč je klíčové začít s léčbou včas a dobrovolně.

Tomáš Souček, kluk z Vysočiny, si počtvrté došel pro korunu Fotbalisty roku. Udělal to s grácií jemu vlastní. O to důležitější je si říct, jaké poselství s sebou jeho triumf přináší. Zrekapitulujme si to ve třech bodech.

Co skutečně pomáhá na cestě z anorexie? Pojďte se podívat na konkrétní detaily, které mohou udělat velký rozdíl – od napsání dopisu anorexii po odstranění zrcadel. Je dobrý nápad nafotit anorektické fotky? V jakém případě mohou pomoci a kdy naopak uškodit?

Dnes, 8. března, slavíme Mezinárodní den žen. Jedná se o socialistický přežitek nebo stále důležitý svátek? A mohou karafiáty a bonboniéry napravit přetrvávající rozdíly v platech i příležitostech pro ženy?

Cesta z anorexie může být plná absurdních překážek. Lékař, co vám řekne, že nejste dost hubená. Šarlatán, co vás vezme do minulého života. Psychiatr, co tvrdí, že jste posedlá ďáblem. Proč se nenechat odradit neprofesionály a pokračovat v hledání skutečné pomoci?

Video, na kterém třicetiletý řidič tramvaje křičí na starší ukrajinský pár s malým dítětem, se během chvíle stalo virálem, který viděl snad každý. Na sítích se lidé ptají, proč nikdo z cestujících nezasáhl a prarodičů malého Daniela se nezastal. Podobně naštvaných řidičů tramvaje nebo autobusu jsem za 30 let života v hlavním městě zažila hned několik a jedno mají situace společné. Nikdy se nikdo neozve.

„Myslel/a jsem to dobře.“ Věta, kterou si mnoho lidí opakuje poté, co jejich slova ještě více ublížila někomu, kdo bojuje s anorexií. Jaké věty zní nevinně, ale zanechávají hluboké šrámy? Jak mluvit s nemocným, aby necítil tlak, stud nebo pocit selhání?

V posledních týdnech se v reakci na nekompromisní konkurenci mezi maloobchodními prodejci potravin, kteří se snaží ukrojit každou desetinu procenta z tržního podílu ve svůj prospěch, opět rozvířila debata o slevách v maloobchodě. Že se ceny mění. Že je slev moc. Že jsou v různý čas v různých obchodech. Že jsou vázané na retenční zákaznické programy. A zaznívají různé nápady, jak slevy omezit, či dokonce zakázat. Mně osobně debata o omezování slev přijde absurdní, čímž se vracím k titulku článku. Důvod, proč slevy existují tisíce let, vás totiž skutečně nepřekvapí: Je to proto, že lidé slevy a slevové akce milují.

Přibrat kvůli kabelce? Zní to povrchně? Možná. Ale právě jednoduché, hmatatelné cíle mohou být tou nejlepší motivací nejen na cestě z poruch příjmu potravy. V dnešním článku se dozvíte, proč je lepší přestat snít o abstraktním zdraví a raději se soustředit na malé, konkrétní odměny.