KOMENTÁŘ: Křičící nenávistný řidič tramvaje: Vy jste překvapeni?

Upozorňuji, že jde o video, které může dohnat k slzám. Otřesné chování řidiče pražské tramvaje a moc prosím o prošetření a vyvození důsledků. Zveřejnil @vinegret.cz Je mi strašně líto, že se toto stalo, ten pláč trhá srdce. pic.twitter.com/zdQbgSRD8D

— Nora Fridrichova (@NoraFridrichova) February 28, 2025

První situaci jsem zažila ještě jako teenager v autobusu, který jezdí z Knížecí na Kesnerku. Do přední části vozu nastoupil muž tmavé pleti. Když si ho řidič všimnul, začal ho posílat dál od své kabiny. Křičel na něj, že smrdí a ať jde pryč. Zmatený cizinec nakonec pochopil a odešel dál. Nikdo nic neřekl. Na své zastávce jsem došla za řidičem (který zrovna telefonoval) a řekla jsem mu, že jeho chování není v pořádku. Jen mávnul rukou.

Další situace se stala před pár lety na Florenci. Do autobusu směrem na Ohradu nastoupil slušně oblečený cizinec se skládacím kolem. Řidič se z kabiny otočil a houknul na něj, že s kolem do autobusu nesmí. Česky. Cizinec nejdřív ani nechápal, že řidič mluví na něj. Po chvíli jsem se do jednostranné konverzace vložila a anglicky pánovi s kolem vysvětlila, v čem je problém. Ten mi odvětil, že se skládacím kolem jezdí tuto trasu domů každý den a že vystupovat nebude. Řidič tenkrát udělal to samé, co řidič Daniel Bejvl na videu z konce týdne. Ostatní cestující postavil do pozice rukojmích. „Tak si ho vyhoďte. Dokud tu bude, já nepojedu,“ řekl a odešel si se založenýma rukama sednout zpátky za volant. Stalo se přesně to, co se dalo očekávat. Lidé začali na cizince pokřikovat, ať vypadne. Bylo mi trapně. Za jakých podmínek se smí se složeným kolem do autobusu jsem nevěděla. Tak jsem se pánovi omlouvala. Nakonec vystoupil a já jsem napsala stížnost na dopravní podnik. Bez odpovědi.

Tykání, zvýšený hlas i vynadání vozíčkáři

I já sama jsem se dostala do podobné situace. Řidič devítky si na mě na Řepích počkal, začal mi tykat a zvýšeným hlasem mi vynadal, že celou cestu okopávám skleněný panel vedle dveří. Vezla jsem velký kufr, měla jsem ho pod nohou a špičkou boty jsem se opírala o kovovou tyč, na kterou je sklo upevněné. Kolem chodili lidi. Na mě křičel řidič, doteď jsem přesvědčená, že neprávem, a nikdo neřekl ani slovo. To, že jsem ve svých 27 letech vypadala na 16, mladému řidiči nedávalo žádné právo na mě křičet a tykat mi.

Zvláště bizarní byla i situace, kdy řidič tramvaje nahlas vynadal vozíčkáři, který se rozhodl vystoupit na jiné zastávce, než původně řidiči avizoval. Otrávený tramvaják dostal do nepříjemné situace jak muže na vozíčku, tak i všechny okolo.

Tohle je jen výběr situací, které si za ty roky vybavím. Stížnost na řidiče jsem psala víckrát. Nikdy jsem nedostala odpověď.

A takhle si tu v Praze žijeme, řidiči jsou naštvaní, ke křiku nejdou daleko, anglicky neumí a podle mé zkušenosti není výjimkou, že použijí ostatní cestující, kteří spěchají, jako nástroj k tomu, aby dosáhli svého.

Stačí promluvit

Jsem proto překvapená, když se lidé diví, že se na obranu ukrajinské dvojice nikdo neozval. Nikdy se nikdo neozve. I proto rozjela organizace Konsent kampaň, která explicitně říká, že nejdůležitější je nemlčet. Něco říct. Nebýt jen jedním z davu. Neplatí to jenom pro sexuální obtěžování. Platí to pro jakoukoliv situaci, ve které někdo zneužívá své pozice většího, silnějšího, nebo toho, kdo řídí dopravní prostředek.

Dopravní podnik nyní avizuje, že pro řidiče chystá výpověď. Možná místo vyhazování lidí, jejichž nepřípustné chování sdílí na sítích politici, by se měl DPP soustředit na to, aby dokázal své zaměstnance připravit na stresové situace a aby si hlídal upozornění obyčejných lidí na podobné chování formou stížností se speciální pozorností věnovanou těm, které popisují rasistické nebo xenofobní jednání.

Daniel Bejv se totiž nyní v médiích hájí, že jeho chování nemělo nic společného s národností starší dvojice. „Ty nemáš vůbec právo tady bejt v týhle zemi,“ jsou první slova, která jsou na videu slyšet. K tomu asi není třeba nic dodávat.