Máte doma anorektičku? Tentokrát se ponoříme se do drtivých prvních momentů, kdy si rodiče nebo partneři uvědomí, že někdo z jejich blízkých bojuje s anorexií. Co dělat, když už nejde zavírat oči? Jak podporovat, aniž byste škodili? A hlavně, proč je důležité neztratit sami sebe?

Raději zemřít než přibrat. Jak silná musí být nemoc, když matka místo boje za život hledá novou mámu pro své dítě? Jak se člověk dostane do bodu, kdy ani mateřská láska nestačí, aby chtěl zůstat naživu? To je příběh Danky v dalším díle podcastu Stop anorexii.

Masopust a Masljana, tradiční svátky české a ukrajinské kultury, představuje oslavu konce zimy a příchod jara. Každý z těchto svátků je spojen s jedinečnými zvyky, veselím a výborným jídlem.

Zjištění, že váš blízký bojuje s anorexií, je šok a přináší mnoho otázek. Co jsme udělali špatně? Jak mu pomoci? V tomto díle rozebíráme nejčastější prvotní reakce, pravdu o rodinné vině, i to, co čeká partnera anorektičky – od pocitu bezmoci až po největší výzvy péče o někoho, kdo odmítá pomoc.

Anorektičky mají pod čtyřicet kilo, jsou to chodící kostry – to je jeden z nejnebezpečnějších mýtů spojených s poruchami příjmu potravy. Kolik musí dívka/kluk vážit, aby měli potvrzenou diagnózu anorexie? Odpověď zní – váha není rozhodující.

Co vlastně znamená jíst normálně? Není to o tabulkách ani o dokonalosti, ale o osvobození od strachu z každého sousta. Jídlo nemusí být nepřítel a je v pořádku občas udělat ‚chybu‘. Zdravý vztah k jídlu se totiž automaticky nerovná zdravý životní styl.

Pojďme se vydat na exkurzi do místa, které pro většinu lidí zní spíš jako děsivý horor – na psychiatrii. Nečekejte ale žádné tajemné laboratoře plné ledových koupelí, elektrošoků nebo šílených doktorů s ostrým skalpelem v ruce. Dozvíte se, jak to v takovém ‚blázinci‘ skutečně chodí, a proč není třeba se bát hledat pomoc.

Maryna s rodinou uprchla z Charkova a po náročné cestě do Lvova dorazila do Prahy. Díky pomoci dobrých lidí a spolku „Dětem Ukrajiny“ našla rodina nové příležitosti a naději. Cesta za adaptací však nebyla jednoduchá.

Tato otázka je jednou z klíčových, protože když se člověk s poruchou příjmu potravy rozhodne léčit, často je to pro něj velká neznámá a nemá moc představu, co si pod léčbou vlastně představit. Možností je přitom několik.

Vánoce mohou být pro člověka s poruchami příjmu potravy peklo, ať už trpí anorexií, bulimií nebo záchvatovitým přejídáním. Vánoce jsou zkrátka svátky spojené s jídlem – se spoustou jídla – a většinou se spoustou nezdravého jídla.