Dva podobné příběhy, přesto dva odlišné konce. Když se na začátku dubna objevila v médiích zpráva, že učitel dějepisu ze soběslavského gymnázia se veřejně staví na stranu ruských agresorů a podporuje tezi o takzvané denacifikaci Ukrajiny, mnoho lidí bylo v šoku. Byl to vůbec první případ od začátku války, kdy došlo k něčemu takovému ze strany učitele. Několik dní na to pak vyplul na povrch případ učitelky českého jazyka z pražské základní školy, která při hodině opakovala svým žákům proruské dezinformace. Vypovídají tyto dva případy něco i o stavu současného českého školství?

Dnes jsem přemýšlel o tom, jakou motivaci mají lidé v České republice k tomu, aby na zdi, chodníky, lavičky nebo dokonce dveře kostela čmárali písmeno Z. Přemýšlel jsem taky o tom, co se honí v hlavě člověku, který si na domácí oslavě ozdobí chlebíčky sýrem poskládaným do tvaru písmene Z, svůj výtvor vyfotí na sociální sítě a policistům pak s vážnou tváří tvrdí, že tím nepodporoval ruskou agresi na Ukrajině, ale chtěl jen potěšit přítelkyni Zuzanu.

Dnes odpoledne, když jsem se vracela autem domů z práce, tak jsem měla v těch nekonečných kolonách napříč Jihlavou hodně času přemýšlet. Asi tak o hodinu víc než obvykle. O tolik navíc mi totiž od úterý zabere cesta domů. Běžně ve špičce 30 – 40 minut, dnes hodinu a půl čistého času. Dneska pecka, včera to bylo dvě hodiny, řeknou si možná Pražáci, pro které je tohle denní chleba. Pro nás, řidiče z Vysočiny, je to ale dost. Přitom to při lepším plánování nemuselo znamenat tolik času za volantem.

„Oni si klidně přijedou v BMW! Kdo z nás to má? Taky mají značkové oblečení a ženské nalakované nehty. A dokonce jsem i viděla takovou, co měla umělé řasy. A ještě mají vstup do zoo za korunu!“ Jak by měl podle Čechů vypadat správný uprchlík?

To takhle nasupeně odcházíte z jednacího sálu Evropského parlamentu, když tu si v půli cesty vzpomenete, že jste se zapomněli rozloučit. Rychle se otočíte, vymrštíte natáhnutou pravou ruku do úrovně očí a následně mizíte ve spletitých chodbách europarlamentu. Podobně své chování posléze ospravedlňoval bulharský europoslanec Angel Džambazki. Pro zcela jasný nacistický pozdrav však neměli kolegové v sálu žádné pochopení. Od předsedkyně Evropského parlamentu Roberty Metsoly vyfasoval za odporné gesto pokutu 2 028 euro.

Jakýkoli větší válečný konflikt vždy zahýbe s cenami ropy, a tedy i pohonných hmot. Probíhající válka na Ukrajině není žádnou výjimkou. Šok vyvolaný vypuknutím ozbrojeného konfliktu a s tím spojená nejistota měly za následek i zdražování veškerého zboží a růst cen strategických surovin, jako je právě ropa. Problém je navíc pro spotřebitele o to nepříjemnější v době rekordní inflace způsobené covidovou krizí.

Před necelými dvěma týdny zahájilo Rusko agresivní invazi na Ukrajinu. A v posledních dnech se jeho útoky čím dál více zaměřují na civilní cíle. Je to největší vojenský konflikt v Evropě od druhé světové války a můžeme ho sledovat prakticky online na všech sociálních sítích. O to silněji ho česká společnost vnímá, o to razantněji na něj i odpověděla.

Není snad dnes již nikoho, kdo by neměl mobil a sám si kontroloval „svůj“ čas. 

Ruský útok proti Ukrajině je tragických završením desetiletí jejich představ o tom, jak funguje svět a jaké jsou pozice a zájmy hráčů v něm. Že k němu došlo, bohužel již nezměníme, můžeme jej však uchopit jako příležitost ke změně. Sebe samých.

Ačkoli většinu veřejnosti dnes trápí hlavně zvyšující se inflace a s ní spojená cenová hladina, opravdový problém doutná pod povrchem a trochu se bojím toho, až vystoupá nad něj.