Dnes je bereme jako běžnou součást našich životů. Nemocnice najdeme v každém větším městě v našem okolí a možná už jsme zapomněli, jak složité to s lékařskou péčí bylo dřív. Příkladem, jak to vypadalo před sto lety, může být historie zdravotnictví na Novoměstsku. Zajímavé je, že nemocnice ve třicátých letech minulého století nevznikla ve Žďáře nad Sázavou, ale v Novém Městě na Moravě. Více prozradí následující řádky.
Nejstarší písemná zmínka o lékaři v Novém Městě pochází z konce osmnáctého století. Tehdy se ve městě usadil diplomovaný lékař Vincenc Salomon. Po něm byl až do roku 1800 vrchnostenským a městským lékařem lazebník Jan Makovský.
Od roku 1876 zastával funkci okresního lékaře novoměstského, velkomeziříčského a třebíčského okresu MUDr. Emanuel Kusý, rytíř z Dúbravy. Byl absolventem vojenské lékařské akademie ve Vídni. Tento pokrokový lékař se později stal zemským zdravotním referentem.
MUDr. Emanuel Kusý je autorem Moravského zemského zdravotního zákona, v němž se mimo jiné uvádí, že na každých nanejvýš deset tisíc obyvatel musí být vytvořený jeden zdravotní obvod. Obce, které do tohoto obvodu spadaly, se musely dohodnout na sídle lékaře a rozhodnout o tom, který ze zájemců bude povolání obvodního lékaře vykonávat.
V té době byl studovaný lékař v Novém Městě, Žďáře, Bystřici, Velkém Meziříčí, v Moravci a v Nedvědici. Kromě nich ordinovali i ranhojiči a na čtyřiatřiceti místech okresu provozovaly svou praxi porodní asistentky.
Po MUDr. Emanuelovi Kusém nastoupil MUDr. Václav Walter. Byl nejen lékařem, ale i spisovatelem, autorem několika povídek a románů, které psal pod pseudonymem Emil Tréval. Lékařem v Novém Městě byl až do roku 1892.
Dalším významným novoměstským lékařem se stal Dr. Bedřich Weis. Okresním lékařem se sídlem v Novém Městě na Moravě byl ustanovený 6. srpna 1883. Tehdy měl novoměstský okres 61 000 obyvatel.
Okresní lékař byl placený státem, devět obvodních lékařů, kteří na území okresu působili, bylo placeno obcemi a městy. Na jednoho lékaře tehdy v průměru připadalo 6 100 obyvatel.
Dr. Bedřich Weis řídil činnost obvodních lékařů, ale věnoval se také tělovýchově a turistice. Jeho zásluhou byla mimo jiné například zpřístupněna Císařská (dnes Pohledecká) skála.
Navrhl také vybudovat turistickou ubytovnu na Černé skále, která byla slavnostně otevřená roku 1898. Chata pak sloužila k odpočinku turistů dvě desetiletí, v období první světové války však zanikla. 12. února 1911 byl Dr. Bedřich Weis přeložený do Kroměříže.
Lékaři sice na okrese byli, nicméně stále citelnější byla absence nemocnice. Nejbližší takovéto zdravotnické zařízení bylo v Poličce, v Brně nebo v Německém (Havlíčkově) Brodě. Pokud by byla nemocnice v místě, mohlo by to zachránit zdraví i životy. O tom svědčí například zápis v obecní kronice Nové Vsi u Nového Města na Moravě. Připomíná tragickou dopravní nehodu, která se udála 19. června roku 1930 v zatáčce silnice mezi Novou Vsí a Novým Městem na Moravě.
Tehdy se tam srazily dva motocykly. Po srážce začaly hořet nádrže s benzínem. „Vklínily se do sebe, benzinové nádrže se rozbily, benzin se vzňal a jezdci hořeli jako pochodně. Byli to Josef Žádný, zámečnický pomocník v Radešínské Svratce, a Václav Veselý, sekerník z Nového Veselí,“ upřesnil tehdejší novoveský obecní kronikář.
Nejbližší nemocnice byla v té době, jak bylo již zmíněno, v Poličce. Oba těžce zranění řidiči tam byli neprodleně převezení. Ani jeden z nich nehodu nepřežil. Ještě v noci oba zemřeli.
„Tandemista Alois Horák, hostinský z Újezda, včas stržen z motocyklu a zachráněn zdejším občanem Jaroslavem Novotným. Příčina srážky byla nedodržení jízdních předpisů Václavem Veselým jedoucím po nesprávné straně silnice,“ dodal kronikář.
V témže roce v listopadu získala Hasičská župa Vilímova tři nová sanitní auta pro převoz raněných a nemocných do nejbližších nemocnic. Sanitky byly přiděleny novoměstskému, bystřickému a žďárskému hasičskému sboru. Každý z těchto sborů disponoval vyškoleným samaritním oddílem vybaveným základními zdravotnickými pomůckami. Byla tak vytvořená provizorní záchranná služba, kterou hasiči provozovali několik let.
V roce 1935 začaly prosakovat první zvěsti o plánované výstavbě nemocnice. Zájem o to, aby bylo nemocniční zařízení vystavěno v jejich městě, měla Bystřice nad Pernštejnem, Nové Město na Moravě i Žďár nad Sázavou. „Okresní nemocnice znamená pro každé město nesporně značný hospodářský zisk. Není proto divu, že se o ni ucházejí i ostatní města našeho okresu, město Žďár a Bystřice nad Pern. Ovšem Žďár jest svou polohou příliš blízko Něm. Brodu, kde už nemocnice je, a Bystřice zase v jižní části okresu, odkud je spád víc k Tišnovu a do Brna. Nové Město je uprostřed okresu, je odtud asi stejně daleko do nejbližších nemocnic a jako město okresní a přirozené centrum se podle názoru brněnských odborníků nejlépe hodí jako sídlo nemocnice. Má spojení vlakové, autobusové, tepny komunikační vycházejí odtud a má hlavně hotový vodovod s dostatečným množstvím vody, což je jednou ze základních podmínek pro stavbu,“ píše se v Horáckých listech v roce 1936.
Novoměstské zastupitelstvo ihned začalo jednat. Přípravné práce započaly 14. října 1936. Byly vykoupeny pozemky, uvolněny finanční zdroje a vyhlášeny sbírky na podporu stavby nemocnice.
Od října 1937 začalo město prodlužovat vodovodní síť od konce Žďárské ulice až po místo budoucí okresní nemocnice. V roce 1938 se začalo se stavbou nemocnice, která měla v budoucnu zachraňovat lidské zdraví a životy.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
