Největší inspirací jsou pro mě moje dvě děti, říká nová ředitelka jihlavské ZŠ T.G. Masaryka

Inspirací pro práci ve školství jsou pro ni její dvě děti. „Naučila jsem se od nich spousty věcí - být trpělivá, tolerantní, zásadová a důsledná, což jsou přesně ty vlastnosti, které se hodí do učitelské profese,“ sdělila Andrea Frolíková. Jaké má plány pro vedení jihlavské školy a co si myslí o současném školství.

Jaký máte pocit ze jmenování do funkce ředitelky?

Samozřejmě jsem nadšená. Mám kolem sebe mnoho milých lidí, kteří mi věří a podporují mě. Bez jejich podpory bych do toho nikdy nešla. Je to velká zodpovědnost, ale zároveň obrovská výzva. 

Co byste chtěla v ZŠ T. G. Masaryka změnit?

Odcházející pan ředitel má můj velký obdiv za to, co dokázal a kam školu nasměřoval a dovedl. Budu pokračovat v jejím dalším rozvoji. Chtěla bych, aby se naše škola profilovala jako škola podporující jazyky a ICT od prvních tříd, protože dnešní děti se rodí do „počítačové“ doby a spousty z nich ovládají ICT i cizí slovíčka lépe než jejich rodiče. Děti jsou od narození velmi zvídavé, a pokud jsou správně motivovány k získávání informací, věřím, že učení pro ně bude zábava.

Jaké jsou tedy vaše plány do budoucnosti?

Přála bych si, aby naše škola podporovala pohyb dětí, jak ve školním prostředí, tak i v jejich volném čase. Chtěla bych, aby měly možnost aktivně odpočívat o přestávkách. Po dětech vyžadujeme sedět 45 minut během vyučování, takže věřím, že 10 minut pohybu během přestávky je pro dítě velkým přínosem. Do budoucna bych chtěla pořídit na školní chodby stoly na stolní tenis, žebříky, žíněnky, zpřístupnit jim o velké přestávce tělocvičnu a školní hřiště.

Samozřejmě musíme vyřešit otázku bezpečnosti, protože škola a její učitelé jsou zodpovědní za děti během celé výuky. Musí být jasně stanovená pravidla, pedagogický dozor a zároveň by mohli starší žáci dohlížet na ty mladší. Možností je řada, a věřím, že je v zájmu dětí, abychom je podporovali v pohybu.

Jak jste spokojena se současným státním systémem ve školství?

Myslím si, že české školství dosahuje dobrých výsledků. Ale jeho systém zůstává od roku 1989 stejný. Převažuje frontální výuka a ideálem je, kdyby žáci hovořili pouze v případě, kdy jsou tázaní. Potřebujeme pedagogy, kteří budou respektovat žáka jako individualitu a využívat k tomu různých metod. Rodiče by měli komunikovat se školou a být partnery. Mají stejný zájem – výchovně-vzdělávací působení na žáka. Proto bychom se měli zaměřit na zlepšení komunikace mezi školou a rodinou. 

Jaký máte názor na novelu školského zákona o inkluzivním vzdělávání?

Otázka inkluze je velmi ožehavé téma. Inkluze je změna. Jejím základem je filosofické přesvědčení, že všichni lidé, tedy i ti s postižením, mají právo na plnou účast ve všech oblastech života. Základem úspěchu je pedagogická praxe, způsob výuky, dovednosti pedagogů, tedy jejich profesní rozvoj. Bohužel inkluze byla připravení narychlo, je administrativně velmi náročná a třídní učitelé jsou zavalení prací bez většího finančního ohodnocení. Celá myšlenka je opravdu krásná, ale v praxi se setkáváme spíše s nepochopením.