Ke konci školního roku se žáci a studenti vrátili do školních lavic. Jak se za distanční výukou ohlíží učitelé z prvního stupně jihlavských základních škol? A jsou děti radši ve škole, nebo doma?
„Začínali jsme loni na Skypu a pak jsme přešli na Teamsy. Dětem ze začátku trochu pomáhali rodiče, ale brzy jsme se s tím bezvadně naučili pracovat,“ vzpomíná na začátky distanční výuky učitelka Iva Divišová ze ZŠ Havlíčkova. Během ní začala nahrávat edukační videa na YouTube.
„Nejdřív jsem byla ostýchavější, ale pak jsem si říkala, že by to někomu mohlo pomoct. Tak jsem do toho šla a dávala svoje videa i veřejně,“ říká. A podařilo se. „Když jsem se pak dívala na data o sledovanosti, bylo vidět, že to pomohlo i jiným dětem, než jen mým žákům. Napsali mi i nějací cizí rodiče, že děkují, že si moje videa našli a že jim to pomohlo. Takže jsem spokojená,“ pochvaluje si Iva Divišová nové zkušenosti.
Že ale prezenční výuku nedokáže nic plnohodnotně nahradit, se shoduje i s dalšími oslovenými kolegy. „Jsme třetí třída a kontakt dětí a vyučujícího mezi sebou je tady naprosto zásadní. Pokud má dál fungovat distanční výuka, tak na jiném stupni vzdělávání, než je primární,“ souhlasí učitel Daniel Hanzl ze ZŠ Kollárova, který navíc vyučuje na vysoké škole, a tak má přímé srovnání.
„Každý den jsme vysílali tři hodiny, ale distanční výuku beru na nižším stupni základních škol jako udržovací mód. Na některých žácích je vidět deficit vzdělávání v rámci kontaktní výuky. Nepobrali látku, nemají nacvičeno, někteří to bohužel flákali a nepřipojovali se. To vše vede k tomu, že se příští rok budeme muset vracet k učivu ze třetí třídy,“ popisuje.
Stejně jako Daniel Hanzl považuje jeho kolegyně Mirka Votavová ze ZŠ Nad Plovárnou za nevýhody distanční výuky delší dobu, kterou děti vsedě trávily u obrazovek telefonů a počítačů, rušící prostředí domova nebo technické potíže. A přestože se všichni snažili učit co nejinteraktivněji, bojovali v posledních měsících s upadající pozorností dětí.
„Měli jsme také problémy s kamerami, mikrofony a obecně s připojením. Některé děti to neměly jednoduché, protože se musely starat třeba o mladší sourozence. Nebo u jejich sourozenců probíhala distanční výuka, a tak neměli všichni potřebný klid na práci. Sama jsem máma, takže když byly školky zavřené, musela jsem se s tím popasovat. Dcera mi seděla na klíně a občas byla součástí naší online výuky,“ zmiňuje Mirka Votavová.
Jak potvrzuje psycholožka Marie Vyhnanovská ze ZŠ Seifertova, dětem i dospělým během lockdownů chyběl hlavně sociální kontakt. Na základní škole Nad Plovárnou to řešili třídnickými hodinami. „Někdy se stalo, že jsme propovídali celou hodinu, takže jsme nakonec zavedli třídnické hodiny, kde děti měly možnost se vypovídat,“ říká Votavová.
Na distanční výuce ale všichni dokázali najít i pozitiva. Digitální gramotnost učitelů, dětí i rodičů se zásadně zlepšila a nabyté dovednosti chtějí mnozí učitelé využívat nadále. „Chystám se využít to, že mají děti založené účty na Teamsech. A tak když bude někdo delší dobu nemocný a nebude se moct účastnit kontaktní výuky, nebude problém ho připojit do třídy,“ nastiňuje Iva Divišová.
Přestože se mezi čtyřicítkou oslovených žáků z prvního stupně čtyř jihlavských základních škol našli většinou zastánci prezenční výuky, především kvůli kolektivu, většímu klidu na práci a nenahraditelnému osobnímu kontaktu, pochvalovaly si děti na distanční výuce například možnost později vstávat.
„Víc se mi líbila online výuka, protože ve škole je všechno lehký, je tam nuda a doma jsem mohla dělat i jiný věci,“ říká Eliška z druhé třídy ZŠ Demlova, která si dlouhý čas u počítače krátila třeba hraním her na mobilu. „To ve škole nemohu. Takže bych byla radši, kdyby byla celou dobu online výuka, ta mě víc bavila,“ dodává.
„Víc se mi oproti škole líbila výuka doma, protože jsme měli méně hodin,“ říká Václav ze třetí třídy Kollárova, další zastánce online výuky. Anna, která chodí na ZŠ Havlíčkova, se naopak raději učí ve škole. „Mně doma vadilo, že jsem se musela učit s rodiči, protože mi to připadalo ještě delší, než je to ve škole,“ popisuje.
Radim ze třetí třídy ZŠ Kollárova také patří k těm, co by i nadále upřednostnili možnost učit se z pohodlí domova. „Protože tam vaří lepší obědy a protože jsem si tam mohl hrát,“ vyzdvihuje. A Berenika a Tereza z 5. třídy ZŠ Nad Plovárnou se shodují, že je jim jedno, jak se učí. „Mně by se líbil i jeden týden tak a druhý naopak. Ve škole se mi líbí, že nám toho paní učitelka víc vysvětlí a doma zase, že nemusíme tak brzo vstávat,“ uzavírá Berenika.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
