Dvě slova, která děsí ministerstvo financí: daňové podvody

Základní definice je jednoduchá: daňový podvod je jakékoliv vědomé jednání, kterým se subjekt s určitou daňovou povinností, vyměřenou dle platné legislativy, této povinnosti vyhýbá. Širší definice podvodu může obsahovat i nevědomé jednání (neznalost zákona), nebo participaci na neodvedení daně (např. právě často zmiňované nepřevzetí účtenky). Bez ohledu na definici však v praxi můžeme nejzávažnější daňové podvody, které skutečně zatěžují státní kasu a vytváří tlak na zvyšování daní či růst zadlužení, rozřadit do čtyř skupin.

1. Karuselové odvody s DPH
Takzvané karuselové podvody s daní z přidaného hodnoty dělají těžké spaní mnoha ministrům financí. Stojí fakticky na osvobození dodání zboží do jiného členského státu EU od daně z přidané hodnoty. V řadě transakcí mezi tržními subjekty tak dochází k přesunu daňové povinnosti (vrácení DPH předchozímu účastníku transakce) až na poslední, předem vytipovanou firmu, která následně zkrachuje či je třeba napsaná na bílého koně a daň prostě nezaplatí. Daňovou povinnost pak není po kom vymáhat a ve státním rozpočtu je rázem díra.

2. Podvody se spotřební daní
Spotřební dan jsou v České republice uvaleny na pět skupin produktů – minerální oleje (pohonné hmoty, tabák, lihoviny, pivo a víno). Jelikož spotřební daně tvoří vysoký podíl koncové ceny, motivace ošidit stát a namastit si kapsu je u jistých podvodníků obrovská. A děje se tak pomocí dvou hlavních metod. První z nich je pančování – daň je stanovena s ohledem na množství zdaňované komodity vyjádřené objemově či hmotnostně. Pokud se podaří zdaňovanou komoditu namíchat s látkou, která nepodléhá zdanění, a následně prodat finálnímu spotřebiteli, vyděláte hodně peněz. Typickým příkladem je pančování pohonných hmot různými látkami, jako jsou těžké mazací oleje na provoz strojů či topné oleje.
Druhý typ podvodů je spojen s existencí výjimek. Protože spotřební daně zdaňují spotřebu, ačkoliv se látky mohou používat i pro jiné účely, existuje v systému zdanění řada výjimek. Často dochází k pokusům vydávat látku A (existuje vysoká spotřební daň) za látku B (snížená spotřební daň či nulová daň). To se týká například zmíněných technických olejů, za které jsou vydávány reálně dovážené (a tím pádem zdaněné) pohonné hmoty, tabáku na vykuřování skleníků, za který je vydáván normální tabák, či technického lihu, který se následně použije k výrobě alkoholických nápojů.

3. Chcete účtenku?
Existence 2 pokladen je tak stará, jak stará je daňová povinnost. Touha skrýt transakci před správcem daně a neodvést daň je skutečně známa od nepaměti a otázka „potřebujete účtenku“ funguje pořád dobře, obzvláště, když se o „zisk“ z neodvedené daně podělí kupující a prodejce. Problém, který trápí fiskál zejména v maloobchodě, je sice spojený s desetikorunovými nebo stokorunovými transakcemi, které však po agregaci dosahují miliardových částek. Pokud se prodejce a kupující dohodnou, že nebudou transakci oficiálně evidovat, správce daně se nemá jak o této aktivitě dozvědět – a bude to platit i po zavedení elektronické evidence tržeb.

4. Daň z příjmu
Daň z příjmu a její účelné krácení je další velké téma. Nepočítáme-li daňové ráje, je největší podíl vyhýbání se daňovému břemenu svázán s nákladovou optimalizací, tj. navyšování nákladů tak, aby podnikatel či jeho firma skončili ve ztrátě, nebo odpisem zkrátili zisk co možná nejvíce. Tento trend je čím dál patrnější na kreativitě, s jakou se plní nákladové položky českých společností – zaměstnanci finanční správy provádějící kontroly by mohly vyprávět.

Jenže namátkovost kontrol je mnohdy jen mírný bič na ty, kteří se daním chtějí vyhnout. To, že si chci nejvíce peněz nechat pro sebe, je přirozené. Ale pokud stát chybějícím příjmům nepřizpůsobuje výdaje, dochází na zmíněný růst jiných daní nebo dluhu.

A na to opět doplácíme my, poplatníci. Proto by nám daňové podvody neměly být jedno!

Foto: Jan Homolka

Napsal : Aleš Rod