Úterý 12. 8. 2025 | Svátek má Klára
Dnes, 07:05
V těchto dnech média připomínají události po 21. srpnu 1968. To by samo o sobě po více než půlstoletí možná u leckoho zapadlo do propadliště dějin. Ovšem jsou i dnes mezi námi tací, kteří si srpnové dny před 57 lety dobře pamatují. Mnohým se nakonec události kolem vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa vryly do paměti natolik, že posluchač jen žasne nad dějem, plným nebezpečí a solidarity.
Jedním z takových pamětníků je bývalý i současný tesařský mistr specializovaného oboru tesař – památkář Karel Klouda. Narodil se v Jihlavě v létě roku 1956.
Znalec a mistr mnoha tesařských dovedností, tesař – památkář Karel Klouda ve svém království kousek za Jihlavou dokončuje velkou roubenou studnu, respektive její horní dřevěnou část. Foto: Stanislav JelínekPojďme s ním navštívit Jihlavu letních dnů roku 1968. Panovaly stálé teploty do 25 stupňů, charakteristické pro tehdejší průběh letního počasí. Přes nedávnou bouřku s prudkým krátkým deštěm bylo dusno a něco těžkého viselo ve vzduchu. Cítil to každý a ve středu 21. srpna se na náměstí scházely hloučky mírně zaražených Jihlavanů. O čem mluvili, bylo jednoznačné – očekávání příjezdu sovětských vojsk a okupace Českoskovenska. Ve stísněných hovorech zaznívala i obava z války.
„Prožíval jsem v té době nádhernou pubertu. S klukama jsme věčně lítali někde venku a každej kluk měl u sebe tranzistorák a všude jsme poslouchali rádio. Tak jsme věděli, že Rusáci jsou tu a rádio hlásilo a vybízelo, že máme rozbíjet a otáčet a ničit a zamalovávat všechny ukazatele na silnicích a křižovatkách. Jak je dnes City Park, fungovaly pod mostem kovárny a na mostě byly na svoji dobu krásné světelné modré a žluté ukazatele Praha, Vídeň, Brno… Všechno svítilo a bylo to krásné. Pár hodin po vysílání už byly všechny cedule zničené, nezbyla ani jedna,“ přiblížil Karel Klouda.
První den okupace. Tanky maďarské armády přejely Znojemský most a míří na náměstí Míru. Foto: Miloš FialaOficiální zpráva informuje, že už 20. srpna v podvečerních hodinách se na náměstí Míru v Jihlavě objevil průzkumný obrněný transportér, z něhož vyskákali vojáci a kryli se za dolní kašnou. Zjistili, že nic nehrozí a vysílačkou přivolali další sled. Na náměstí po 23. hodině dorazila kolona asi patnácti maďarských tanků a transportérů. Po krátké přestávce odjely západním směrem. Jeden z nich vystřílel před poštou do vzduchu z kulometu ohlušující dávku, která mezi lidmi vyvolala chvilku paniky.
„Jihlavské náměstí Míru je plné lidí, vášnivě spolu diskutují. Ve městě však panuje klid. Tranzistorová rádia a amplióny na ulicích jsou ve stavu obležení. Před obchody se táhnou dlouhé fronty. Lidé jsou zjevně zaskočení a smutní. Občané pokojně očekávají příjezd spojeneckých armád,“ čteme ve zvláštní zprávě Městského národního výboru.
Jihlavský fotograf Antonín Chloupek v centru dění v Praze zachytil celé album dramatických okamžiků. Na snímku lidé na Václavském náměstí brání v jízdě ruskému tanku. Foto: Antonín ChloupekZástupy Jihlavanů ale nevydržely v klidu. V ulicích se zničehonic vynořily desítky mladých natěračů s kbelíky plnými vápna. Na chodníky, silnice i domy malovali hanlivé nápisy proti okupantům.
Další z dramatických situací, zachycená v centru Prahy objektivem jihlavského fotografa. Foto: Antonín Chloupek„Byli jsme s klukama na hradbách na ochozu a právě jela po starém Brněnském mostě obrovská kolona vojenských vozidel. V gazíku vpředu se vezl důstojník. Viděl nás kluky na hradbách, zastavil celou kolonu a volal: Prága, kudá na Prágu? Tak jsme ho poslali na Znojmo. Celá kolona vyrazila na Znojemskou silnici. Byly tam i válečné kaťuše, napočítali jsme 350 vozidel. Jenže za tři hodiny vidíme – kolona je zpátky a vpředu jede rychlopalný kanón velké ráže. Ten důstojník ho nechal namířit na nás a tak jsme se dlouhou chvíli na hradbách klepali strachy, že to nikomu nepřeju,“ připomněl dnes devětašedesátiletý Karel Klouda.
Během první noci okupace se Jihlava jako mávnutím kouzelného proutku proměnila v galerii hanlivých nápisů proti Rusům. Na snímku ohrada v místě nynější nejfrekventovanější jihlavské křižovatky u Dělnického domu. Foto: poskytl Stanislav JelínekJihlavané měli z Rusů strach, ale zároveň jim neudělali nic dobrého: „Byli zaparkovaní Na Sádkách. Zabalili jsme velkou briketu do alobalu a dali do pouzdra od tranzistorového rádia včetně antény. Drželi jsme briketu u ucha,jako že posloucháme. Vtom k nám přiběhl malej ruskej vojáček, vytrhl nám to z ruky, skočil nahoru do ótéčka a hodil po nás náruč krabiček cigaret. Ty potom spokojeně kouřil můj táta, ale hrozně jsem si přál vidět toho Rusa, jak se pak tvářil. A nedá se zapomenout na to, když byla generální stávka, houkaly všechny sirény, troubily všechny autobusy, trolejbusy, náklaďáky i motorky, všechno. Mezi lidem panovala taková jednota, jako nikdy předtím ani potom,“ shrnul Karel Klouda svoje malé připomenutí roku 1968.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
