Neděle 18. 5. 2025 | Svátek má Nataša
V Lukách nad Jihlavou si v sobotu připomněli boje z druhé světové války z regionálního pohledu. Dopolední generální zkouška a odpolední představení přilákaly dohromady kolem tisícovky diváků.
Dvouhodinovým programem provázel Tomáš Bartušek, který celou akci vymyslel. Připravoval jí od loňského září, od listopadu psal scénáře, kterých vzniklo téměř padesát a posledních šest neděl s místními ochotníky neúnavně nacvičoval, co se bude dít. Nakonec se zapojilo na sto čtyřicet lidí, většina z nich měla nějakou hereckou roli.
Děj začíná v roce 1938, kdy se republika připravuje na válku. „I v Lukách nad Jihlavou místní hasiči se Sokolem připravují protiletadlový kryt,“ popisuje Bartušek dění, zatímco kolem něj projíždí dobový automobil, opačným směrem jdou do války dva muži s kufry. Protitankové zábrany přiváží koňský povoz.
Po chvíli přichází česká armáda a za ní jede tančík vzor 33 české výroby. „Je to jediný pojízdný exemplář na světě, ač se jedná o repliku,“ zmiňuje Bartušek. Jeho monolog prokládají dobové záznamy z rozhlasového vysílání, veřejnost tak slyší prezidenty Beneše i Háchu nebo třeba Hitlera.
První přestřelka připomíná přepadávání četnických stanic Henleinovci, ke kterému docházelo ještě před válkou, za region je zmíněno to ve Stonařově. Po podpisu Mnichovské dohody mizí z mostu zábrany a Luka se připravují na příchod uprchlíků z pohraničí. A k tomu došlo. „To si představte, že dvacet rodin bylo ubytováno v Lukách nad Jihlavou. Umíte si to přestavit? Já tedy ne,“ líčí Bartušek.
Diváci následně sledují, jak Němci prohledávají Luka a okolí po atentátu na Heydricha a třeba také jak se odboj v Lukách dostával ke zbraním. K tomu ale docházelo většinou v noci na odlehlých místech. „Zajímavostí je, že zbraně a vysílačka, kterou měl doktor Motýl, byly ukryty v hrobce na hřbitově,“ zmiňuje modrátor a připomíná vůbec největší partyzánskou akci za celou dobu okupace, kterou bylo odpálení mostu u Helenína, po kterém jezdil vlak s nacisty.
Připomenutý je rovněž tragický osud bratrů Trnkových z Bítovčic, kdy starší z nich byl kvůli údajné krádeži ponožek z továrny odvezen do Vysokých Studnic, kde ho Němci mučili, zlámali mu nohy i ruce a pak ho zastřelili. Starostovi Bítovčic dle Bartuška vše popsali tak, že byl chlapec zastřelen na útěku.
Děj se ale posouvá na 5. května 1945, kdy byl v Jihlavě zmatek a vlak s Němci prchajícími na západ tak zastavil v Lukách a čekal. Místní věděli o povstání v Praze, začali vyvěšovat české vlajky a to pochopitelně Němce pobouřilo, přišli z nádraží na městečko a začala kulometná palba.
„Stříleli dvě hodiny, byly prostřílené skříně, oblečení. Němci používali i zápalné munice, požár seníku hasiči uhasili pod kulometnou palbou,“ popisuje Bartušek, zatímco na scénu přijíždí historická hasičská stříkačka. Ta byla v minulosti v Lukách, na akci jí zapůjčili hasiči z Vysokých Studnic. Následně je zastřelen četník Jan Tuna, který paradoxně zrovna vyzýval k sundání českých vlajek, aby střelba skončila.
Zatímco Němci na městečku stříleli, průvodčí Johan Melchert neúnavně volal do Jihlavy a domlouval uvolnění jedné koleje, aby vlak mohl z Luk odjet. To se mu podařilo a němečtí vojáci mohli odcestovat do Jihlavy, Pelhřimova a dál na západ, kde se chtěli vzdát americké armádě. To bylo velké štěstí. „Jinak by Luka byla srovnaná se zemí, někteří tvrdí, že na sjezdovce zakopávaly protiletadlové kanony, kterými chtěli zahájit palbu, někdo říká, že i palbu zahájili,“ říká moderátor.
K další tragédii došlo 9. května, tedy již po kapitulaci Německa, u koupaliště. Tam přijížděl průzkumný sovětský obrněný automobil, na kapotě vezl dva chlapce z Kamenice, kteří ho navigovali. V městysi ale ještě byli Němci, ti zahájili palbu a když se střelec Lanečko chtěl podívat ven, byl zasažen do krku. Přes lékařskou pomoc doktora Motýla, výrazné válečné osobnosti v Lukách, však zemřel a jeho jméno je na pomníku v Lukách. „Je tam uvedeno Lapenko, lidé v té době neuměli azbuku tak dobře jako v dalších letech,“ vysvětluje Bartušek. Dvě hodiny po tomto střetu přijela sovětská armáda a osvobodila Luka bez jediného výstřelu.
Na závěr popustil scénárista uzdu své fantazii a zařadil ukázku, jak by vypadaly boje, kdyby Němci v Lukách zůstali a bránili se. V takovém případě by místní donutili, aby jim pomohli stavět barikády a němečtí ženisté by natáhli drát k mostu, kde měli umístěné výbušniny. Po příjezdu sovětského vojska by se jednomu z vojáků podařilo drát přeříznout, za což však zaplatil životem, došlo by i na minometný přepad, následně by ale Němci prohráli. Do ulic by vyšli lidé oslavovat konec války, a vtom se ozvala ještě střelba, to by se poslední ukrytí vojáci bránili do posledního dechu.
Revoluční gardy pak dali německým rodinám pět minut, aby se sbalili a opustili Luka. Německý původ měl i hrdina konce války Johan Melchert, ten směl v Lukách zůstat a jeho rodina žije v městysi dodnes, ostatně svého dědu při představení ztvárnil v dobové uniformě jeho vnuk Karel. Zapojili se i další potomci partyzánů i jiných občanů luk. Bartušek si to vysvětluje tak, že ochota udělat něco pro dobrou věc je vlastnost, která v rodech zůstává po generace.
Celý program pak zakončuje průvod k narozeninám prezidenta Beneše, který ulicemi Luk prošel na konci května 1945.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
