Průvody zmizely, třešně zůstaly. První máj včera a dnes

Přelom dubna a května je bohatý na tradice a svátky. Zatímco poslední dubnový den se staví májky a vítá se jaro, prvního května se po celé republice zamilované páry vydávají hledat rozkvetlé třešně, aby se pod nimi mohly políbit.

„Byl pozdní večer, první máj. Večerní máj, byl lásky čas“. Tak začíná slavné dílo Karla Hynka Máchy, se kterým si nejeden Čech spojuje svátek lásky, tedy První máj. Tradice tohoto dne zamilovaných sahá ale mnohem dál do minulosti než do 19. století. Podle pohanských zvyků, které se velmi často vázaly na přírodu, měl zajistit polibek pod rozkvetlým stromem nejen lásku, ale hlavně plodnost. Za dob antického Říma se První máj slavil také a byl zasvěcen bohyni jara a plodnosti Flóře.

Pokud byla prvního května některá dívka sama a chtěla si lásku zajistit, musela se opláchnout v jarní vodě. Ta měla mít podobné účinky jako polibek pod stromem. Pořekadlo, které vydrželo až dodnes, totiž říká, že jakákoli na prvního máje nepolíbená dívka v létě uschne.

I když je květen spojován primárně s láskou, ne vše je tak růžové, jak by se mohlo zdát. Podle pověr budou mít děti zplozené za Valpuržiny noci, tedy 30. dubna, v životě štěstí. Jakmile ale odbije půlnoc, a z dubna se stane květen, jednu pověru vystřídá druhá, tentokrát už méně přívětivá. Podle zažitého pořekadla „na svatbu v máji, do roka máry“ se už naši předkové vyhýbali svatbám v květnu. A proč? Protože po svatbě většinou žena ihned otěhotněla a následný porod tedy spadal na zimní měsíce. Zimní měsíce tehdy představovaly nejkritičtější období v roce. Bylo málo jídla a kvůli sněhu a mrazu se k porodu nemusela dostat potřebná pomoc včas. Nemluvě o tom, že žena mohla v létě potratit, když musela těžce pracovat na poli.

V dnešní době už nic takového ženám nehrozí, přesto skepse vůči květnovým svatbám přetrvala. Moderní pověry tvrdí, že manželství uzavřená v tomto měsíci jsou náchylnější k rozvodům než v kterémkoli jiném období.

Dělníci bojovali za svá práva 

Na první květen připadá kromě oslav jara také Svátek práce. Jeho kořeny sahají až do roku 1886, kdy v americkém Chicagu proběhla stávka dělníků požadujících zkrácení pracovní doby na osm hodin denně bez snížení mzdy. To se jim nakonec povedlo a od roku 1889 je 1. květen vyhlášen mezinárodním svátkem práce.

O rok později, když se v Paříži konal dělnický kongres, došlo k oslavám dělnického Svátku práce. Tradice se rychle rozšířila po celé Evropě a v mnoha zemích přetrvává dodnes. V Praze se Svátek práce slavil poprvé na Střeleckém ostrově. Spojené státy a Kanada však tento den, u nich známý jako Labor Day, slaví až první pondělí v září.

Májové dny za socialismu

Svátek práce se oficiálním československým svátkem stal už roku 1925, kdy byl zařazen mezi památné dny. V této podobě přetrval i přes Protektorát Čechy a Morava, ale od roku 1952 byl 1. květen dnem pracovního klidu.

V dobách komunistického režimu byl Svátek práce nejvýznamnějším dnem státní propagandy a mluvilo se o něm jako o oslavě práce a dělnické třídy. Nejvýraznějším znakem prvomájových oslav byly průvody, kterých se museli všichni povinně účastnit.

Jelikož na měsíc květen spadají i oslavy konce 2. světové války, režim toho využil a na propagačních letácích a plakátech lákal na „slavné májové dny“. V těchto dnech se tak kromě veselých průvodů odehrávaly i vzpomínkové akce na padlé československé i sovětské vojáky.

Oslavám předcházela pečlivá příprava. Stranické výbory KSČ organizovaly výzdobu podniků a vymýšlely propagační hesla. Ze všech budov visely československé a sovětské vlajky a v oknech byly vylepené plakáty s motivy pražského povstání a osvobození Československa Rudou armádou.

K přínosům těchto velkolepých oslav patřilo i lepší zásobování potravinami. Lidé si tak mohli koupit nedostatkové zboží jako byly banány či pomeranče.