Legenda Dukly Bedřich Ščerban slaví šedesáté narozeniny. Do nové arény se už všichni moc těšíme, říká

Pane Ščerbane, za redakci Jihlavské Drbny přejeme k dnešním šedesátinám všechno nejlepší. Jak vnímáte, že na začátku vašeho věku je šestka? Mění se pro vás něco?
Moc děkuji za přání. Nemění se vůbec nic. Já na to číslo nejsem moc pyšný, ale nedá se nic dělat (úsměv).

„Nejsem slavící typ." 

Budete narozeniny slavit, případně jak?
Já nejsem moc slavící typ, já nic moc nepřipravoval. Ale moje maminka to prostě slavit chce. Teď jsme měli jednatelé městských společností a město Jihlava výjezdní zasedání, tak mě tam po pracovní části nachystali překvapení.

Kdo všechno vám už gratuloval?
Od rána mi pípají sms, volají kamarádi, známí… Ani jsem nečekal, že to spustí takovou vlnu.

Jste ten typ člověka, co rád vzpomíná na úspěšnou kariéru, nebo co rád žije dneškem a vzhlíží spíše k budoucnosti?
Žiju spíše přítomností. Kdybyste mě navštívili doma, tak byste netipovali, že jsem hrál hokej. To ale neznamená, že bych ty různé věci neměl schované, a možná jednou nastane doba, kdy budu nostalgicky vzpomínat. Ale v současnosti spíše hledím na ten týden, měsíc, rok dopředu a očekávám, co bude. Mám obrovskou výhodu, že koníček se stal mojí prací a moje práce mým koníčkem. Mám to hrozně rád a vlastně se tím seberealizuji. To, že jsem mohl zůstat u hokeje, mě naplňuje spokojeností, vlastně jsem si to takhle od malička přál.      

„Podařilo se mi splnit dětský sen." 

Přesto bych vás o jednu vzpomínku požádal. Jakou nejsilnější vzpomínku máte spojenou s hokejovou Duklou?
Já jsem rodák z Jihlavy, takže já jsem s Duklou vyrůstal a moc jsem si přál, abych za ni mohl hrát a vyhrávat tituly. Takže mojí nejsilnější vzpomínkou je to, že se mi tento dětský sen podařilo splnit. A ty úspěchy jsou z povahy toho, že je člověk soutěživý a chce vyhrávat, i když v tom je sport někdy nespravedlivý.

Pojďme do přítomnosti. Dukla je teď v takovém přechodovém období. Horácký zimní stadion je zbouraný, staví se nová aréna a klub čeká další sezóna v azylu. Jaká ta sezóna bude?
Sezóně bude těžká, jako jsou všechny sezóny, kdy nemáte domovský stadion a fungujete v provizorních podmínkách, s vyššími náklady a nižšími příjmy ze vstupného. Ale pozor, to si nestěžuji. My jsme to věděli, že je to součástí toho, že se staví tahle krásná aréna.

Bude to skutečně poslední sezóna v azylu?
Já věřím, že ano. Co mám informace, tak se staví přesně podle plánu. Tím, že se má na podzim instalovat střecha, tak pak u vnitřních prací klesá riziko zpoždění celé stavby. A vlastně i hráči, které teď podepisujeme, často zmiňují, že už se těší, že si zahrají v nové jihlavské aréně. Samozřejmě nám poskytne podmínky adekvátní pro profesionální sport.

Je to necelý týden, co skončilo mistrovství světa v hokeji, které vyhrála česká reprezentace. Jak jste ho prožíval, fandil jste?
Já byl na mistrovství celý měsíc, měl jsem tam i nějaké úkoly. Bydlel jsem i na stejném hotelu jako naši reprezentanti a poměrně brzy, po druhé zápase, jsem se vyjádřil, že tomuto týmu věřím na medaili. Já na těch klucích viděl, že tým má obrovskou sebedůvěru, že táhnou za jeden provaz a že chtějí udělat úspěch. A podřídili se tomu všichni, i hvězdy z NHL.    

Jak tohoto úspěchu pro český hokej využít?
Chtěl bych v to věřit. Bylo úžasné, že se národ dokázal spojit a začala panovat a stále ještě panuje lepší nálada. Snad to ještě vydrží. Tento úspěch může pomoci tomu, že si politici uvědomí, že podpora sportu je opravdu důležitá, že to není jen utrácení veřejných peněz, ale že to má opravdu pozitivní dopad do společnosti.