Nové lavičky nebo dřevěná socha. Prostranství u Domu dětí a mládeže prokouklo

Po obvodu plochy jsou umístěny lavice z dřevěných trámů a ve stínu pod vzrostlým javorem pak sedací schody. Z Hradební ulice sem vede nové dřevěné schodiště, z Brněnské zase nástupy zpevněné kamennými šlapáky. Interaktivní dřevěná socha připomíná připomíná přepadení Jihlavy švédským vojskem v 17. století.

„Právě obsazení v letech 1645–1647 bylo inspirací pro dřevěný artefakt s názvem Švédská Jihlava 1645–47, pod kterou je podepsán tvůrčí tým krajinářských architektů Jána Augustína a Anny Petříkové spolu s výtvarnicí Vendulou Voříškovou. Abstraktní dílo evokuje ježení zbraní a hlavní děl, namířených na město s dělovými koulemi, dopadajícími na Jihlavu. Útočníky i obránci jsou však v každém konfliktu, historickém i v tom aktuálním, vždy lidé – postavičky vojáků, které jsou reliéfně ztvárněny na trámech, připomínají také lidský a groteskní rozměr války,“ uvedla Lucie Poláčková z Útvaru městského architekta.

Dříve neutěšený prostor je silně spojen s jihlavskou historií coby někdejší předpolí městských hradeb z 15. století. Od poloviny 17. století bylo místo součástí předsunutého bastionového opevnění, které bylo rozebráno po zániku městské pevnosti ve druhé polovině 18. století. Plácek byl až do vytyčení nové Brněnské ulice v 50. letech 20. století z jihovýchodní strany vymezen drobnou uličkou Boční a ze severu podél ulice Brněnské dnes již zbořenými domy.

Mezi uličkou a hradbou se přibližně do 60. let nacházely drobné pěstitelské zahrádky, které později nahradilo hřiště, jehož půdorys je v místě dosud patrný. Městské hradby prošly podstatnou změnou v 50. a 60. letech 20. století v souvislosti s novými dopravními komunikacemi, ale i obnoveným zájmem o jejich památkovou hodnotu. Soukromé zahrádky při hradbách tak byly postupně rušeny a nahrazovány veřejným prostorem s mnohde dosud nevyužitým pobytovým potenciálem.