Kostra medvíděte, kterou před časem v jedné z jeskyní v Javoříčském krasu objevili amatérští jeskyňáři, je zhruba 14 tisíc let stará. V českých podmínkách jde o zcela unikátní nález, protože celou neporušenou kostru se zatím nikomu najít nepodařilo. Jak medvídě zemřelo, není jasné. Mělo asi rok.
Amatérští jeskyňáři z organizace České speleologické společnosti Ludmírov-Štymberk začali malou jeskyni pečlivěji zkoumat v roce 2017, první zprávy o její existenci pochází již z 20. let minulého století. Jeskyňáři se museli prokopat obrovským množstvím naplavených sedimentů, až se na konci července před dvěma roky dostali do menšího dómu s poměrně bohatou krápníkovou výzdobu.
"Je zde i komín dalších možná až deset metrů nahoru. Jeskyně má pěknou výzdobu, dno je pokryto sintrem, ale hlavně na dně je celá kostra malého jeskynního zvířete," popisoval před dvěma lety neobvyklý nález jeden z objevitelů.
Když se o kostře dozvěděli odborníci, bylo jasné, že jde o nález století. Zachovalá kostra, která zůstala v nepoškozené posmrtné poloze, je v České republice naprostým unikátem. Většinou jsou kostry po jeskyních různě roztahané, porušené a nekompletní.
Podle předního českého paleontologa, emeritního profesora Ústavu geologických věd na Masarykově univerzitě v Brně Rudolfa Musila je nesmírně zajímavé především umístění skeletu v suti. "V našich krasových oblastech totiž suťové polohy tohoto druhu vůbec nebývají," vysvětlil profesor.
V časopise Vesmír nyní jeskyňáři a experti, kteří nález zkoumali, publikovali souhrnnou zprávu. Potvrdilo se, že kostra patří asi ročnímu medvědu hnědému. Radiouhlíková laboratoř při Ústavu jaderné fyziky Akademie věd ČR prokázala, že stará je asi 14 tisíc let. Medvídě tedy žilo v období svrchního pleistocénu v samotném závěru poslední doby ledové.
V té době na našem území ji vyhynuli jeskynní medvědi. K zimnímu spánku si však i medvěd hnědý vyhledával podzemní prostory. Jak mládě zemřelo, už nelze zjistit. Podle expertů je možné, že medvídě do jeskyně přišlo s matkou a pak se zatoulalo. Není však vyloučeno, že hledalo vlastní zimoviště a jeskyně se stala pastí, například kvůli úzkému vstupu nebo sesuvu. Mládě mohlo pojít hladem, zimou nebo také na nějakou nemoc.
V každém případě se však přístup do jeskyně musel náhle uzavřít. Medvídě tak zůstalo v původní poloze, jeho kosti nebyly vlečeny jiným zvířetem, nejsou okousány, ty viditelné nenesou stopy po vážném zranění, napsali experti.
V Javoříčském krasu nejsou nálezy kostí zvířat úplně výjimečné. Například jeskyně Za hájovnou přímo v Javoříčku se díky amatérským jeskyňářům a výzkumům profesora Musila stala známou po celém světě. Podzemí už zde vydalo zbytky fosilií medvědů jeskynního a Deningerova, lva jeskynního, vlka, koně, prasete, ale také plazů a obojživelníků.
"Kosterní nálezy v jeskyni Za hájovnou dnes používá profesor Musil jako srovnávací lokalitu pro další velké obratlovce. Je to korelační lokalita evropského a světového významu," vysvětlil geolog, spoluautor několika odborných textů o Javoříčském krasu, jeskyňář a bývalý střelmistr Jan Výmola z nedalekého Ludmírova na Prostějovsku.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
