Tříletý Honzík se před rokem topil v jezírku, jako zázrakem přežil. Věříme, že zase začne chodit a mluvit, říká maminka Kamila

Honzík, který má kromě rodičů doma ještě starší sestru Evičku, odjel s maminkou na organizovaný pobyt maminek s dětmi. Jednoho dne se tam všichni chystali na procházku, Honzíkova maminka si od syna na chvíli odskočila, aby sbalila svačiny i ostatním dětem, Honzíka hlídaly ostatní maminky. Ten si v tu chvíli hrál na odrážedle, na kterém však sjel nešťastnou náhodou rovnou do nedalekého přírodního jezírka. Nikdo z přítomných si toho nevšiml. Během pár vteřin byl dvouletý Honzík ve vodě, která se nad ním zavřela, a ať se snažil sebevíc, na břeh, který byl vlastně úplně blízko, se už nedostal.

Srdíčko naskočilo až za 6 minut 

Všichni Honzíka začali hned hledat. Když ho našli, tak ho okamžitě vytáhli ven. Maminka Honzíka začala ihned resuscitovat, sanitka dojela zhruba po 20 minutách. Teprve za dalších 6 minut se záchranářům podařilo obnovit samostatnou činnost Honzíkova srdce. Pak už to šlo ráz na ráz, vrtulník Honzíka transportoval do brněnské fakultní nemocnice, kde lékaři na ARO bojovali o jeho život. Honzíkova rodina zažívala nepředstavitelné chvíle, kdy si nejednou mysleli, že o něj přijdou.

Po třech dnech, kdy Honzíka lékaři uměle podchlazovali, jej odpojili od dýchacího přístroje a od té doby byl schopný dýchat sám. Dokonce otevřel oči a poznal, že je s ním v místnosti maminka a tatínek. Byl tak šťastný, že je viděl, ale říct jim to nedokázal. Za pár chvil mu zase zmizeli z očí. Po velkém nadšení z procitnutí se bohužel Honzíkův stav zhoršil, protože jeho mozek se kvůli dlouhodobému nedostatku kyslíku nedokázal vzpamatovat.

Honzík dostával nepříjemné křeče, takzvané opistony. Pro dvouletého Honzíka byly velmi bolestivé a léky na zmírnění křečí vůbec nezabíraly. V tu dobu byl Honzík krmený umělou výživou, kterou dostával přes trubičku přímo do bříška.

Lékaři stanovili první diagnózu – hypoxická encefalopatie a coma vigite, což je palický syndrom neboli vegetativní stav, takzvaný Syndrom areaktivní bdělosti, kdy tělo funguje, ale mozek ne. Při této diagnóze se často stává, že s tím nejde vůbec nic dělat. Proto lékaři Honzíkovým rodičům nedávali vůbec žádnou šanci na zlepšení.

Léčba z vlastní kapsy

Honzík je ale velký bojovník a nevzdal to. Skoro po roce po nešťastné události je na tom Honzík zdravotně mnohem lépe. Podle slov jeho maminky Kamily by se dalo mluvit o zázraku. Honzík nyní dokáže sám jíst, leze po čtyřech, a pokud se má čeho přidržet, tak vydrží už chvilku stát. Honzík se také moc rád směje a někdy i pláče. Zatím však nedokáže mluvit a chodit.

Výše jmenované pokroky udělal i díky řadě léčebných procedur, které Honzík absolvoval. Řadu z nich nehradila pojišťovna, proto je rodiče Honzíka museli platit ze své kapsy. Největší pokroky Honzík začal dělat díky transfuzím pupečníkové krve s kmenovými buňkami, díky „ponorům“ v hyperbarické komoře a také díky intenzivnímu cvičení. Podle maminky je ale před Honzíkem stále ještě obrovský kus práce, aby mohl chodit a začít také mluvit.

Dle lékařských odborníků má před sebou dva stěžejní roky, během nichž se Honzík může plně uzdravit. To však znamená absolvovat řadu dalších procedur a léčebnách metod, které jsou finančně velmi nákladné. „Proto vás všechny moc prosíme, pomozte našemu Honzíkovi na cestě k uzdravení. K tomu je potřeba kromě pravidelného cvičení a velkého úsilí absolvovat mnoho procedur u nás i v zahraničí. K tomu všemu nám chybí částka ve výši 5 126 460, 25 Kč,“ jmenuje maminka Kamila.

Za vybrané příspěvky od dárců rodiče Honzíkovi uhradí laserovou terapii v Americe, aplikaci kmenových buněk na Slovensku a další rehabilitace.

Sbírka na Honzíka, kterou se rozhodli uspořádat rodiče Kamila a Vlastimil, probíhá pod záštitou společnosti Život dětem, o.p.s. „Všichni vás moc prosíme o pomoc. Budeme vám vděční za jakýkoliv příspěvek, který našemu Honzíkovi pomůže naučit se chodit a mluvit,“ dodávají Kamila s Vlastimilem.