Sedmadvacátého června si připomínáme památku obětí komunistického režimu. Ten prostřednictvím STB lámal charaktery i kosti po celém Československu, Jihlavu nevyjímaje. Otřesných případů je mnoho, připomeňme například tragický osud rodiny Plichtovy v první polovině padesátých let.
Vykonstruovaný babický proces se třemi zabitými funkcionáři místního národního výboru, který v roce 1951 komunistům posloužil jako záminka k represím proti církvi a zemědělcům, kteří byli proti kolektivizaci, zasáhl velmi vážně mimo jiné zemědělskou rodinu Plichtovu ze Šebkovic na Třebíčsku.
Hned druhý den po zinscenovaném incidentu se Antonín Plichta ml. se svým bratrem Stanislavem ukrývali v žitném poli, avšak byli dopadeni Státní bezpečností. Dvaadvacetiletý Antonín byl při přestřelce zabit, devatenáctiletý Stanislav utrpěl vážná zranění, na jejichž následky zcela ochrnul. O jeho dalším osudu ještě později.
Jejich otec Antonín st., soukromý zemědělec, který za druhé světové války působil v protinacistickém odboji a který se se svými syny v roce 1948 rovnou zapojil do třetího odboje, nespravedlivě přišel o život v první vlně poprav v létě 1951. A to navzdory tomu, že jeho sedmnáctiletá dcera Ludmila dopisem žádala prezidenta Klementa Gottwalda, aby dal jejímu otci ještě šanci a zachránila ho tak od trestu smrti - bohužel nakonec marně.
Mladá dívka byla v hrozné situaci - její otec měl před popravou, matka byla na útěku a veškerý rodinný majetek komunisté zabavili. Ludmile zbyly jen jen jedny letní šaty, které měla na sobě. V těch jí zatkli a odvezly do vyšetřovny STB v jihlavské Hluboké ulici. Zde byla čtrnáct dní vězněna a poté jí v těchto letních šatech deportovali do severních Čech, kde byla na nucených pracích na statku v Ploskovicích.
Zde se setkává i se svojí matkou, ale shledání to není šťastné. Ludmilina matka je po krutém vyšetřování nervově zhroucená. Až do své smrti zůstane jako tělo bez duše jako plný invalida se ztrátou paměti v péči psychiatrů.
A její ochrnutý bratr Stanislav? Ten následky svého zdravotního stavu trávil dlouhé měsíce v nemocnicích, odkud byl z léčení propuštěn v únoru 1953, aby byl postaven před jihlavský soud. Devatenáctiletý chlapec, který ve svém stavu rozhodně nemohl být žádným nebezpečím pro svoje okolí, byl odsouzen k smrti oběšením, i v jeho případě byla žádost o milost zamítnuta.
Musela to být krutá poprava, ochrnutého Stanislava museli na šibenici vysadit a podržet. Poprava byla provedena v 1:45 hodin, lékař však zapsal, že smrt nastala až ve 2:10 hodin. To by znamenalo, že chlapec musel na šibenici umírat 25 minut, co je nepředstavitelné utrpení způsobené špatně odvedenou prací popravčího.
Perzekuováno režimem bylo poté celé příbuzenstvo rodiny Plichtových.
Foto velkomeziříčsko.cz | Zdroj Martin Herzán: Jihlava ve spárech STB, pametinaroda.cz
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
