ROZHOVOR: Přijel jsem jako outsider, o to víc si úspěchu vážím, říká Dominik Lengal, mistr Československa v počítačové hře FIFA

Dominiku, přibližte nám prosím, o jaký turnaj šlo? Kam se Xbox Masters mezi počítačovými hrami řadí?
Dá se říct, že šlo o neoficiální mistrovství Československa. Na naší FIFA scéně se moc takových turnajů nekoná, už vůbec ne primárně na Xboxu. Řekl bych, že se jednalo o jeden z největších FIFA turnajů u nás.

Co je Xbox? Jak se liší od Play Stationu nebo klasických PC her?
Obě to jsou herní konzole a vlastně se od sebe tolik neliší. Největší rozdíl tvoří hlavně komunita, která je větší na Play Stationu a například hry, která občas vyjdou pouze na jednu z konzolí. Od klasického počítače se liší hlavně grafickými možnostmi.

Jak se dalo na závěrečný turnaj dostat? Existovala nějaká předkola nebo kvalifikace? Kolik bylo účastníků a odkud byli?
Hrálo se celkem šest kvalifikací. Čtyři byly online, které se hrály z domu, a pak dvě offline, které se hrály v Praze. Já jsem se na turnaj dostal díky bodovému zisku ze dvou online kvalifikací, ve kterých jsem byl dvakrát druhý. Mám informace, že se kvalifikací na FIFU zúčastnilo kolem 200 hráčů z Česka a Slovenska.

Popište nám svoji cestu turnajem.
Cesta turnajem byla velmi složitá. Ve skupině jsem měl jednoho z nejlepších hráčů naší scény a pak dva hráče, které jsem moc neznal a o to to bylo těžší. Oba zápasy ve skupině jsem vyhrál až na zlatý gól (gól až v prodloužení zápasu, který ukončuje zápas), takže to nebylo nic jednoduchého, ale postoupil jsem z prvního místa do play-off.

Jak to pokračovalo ve vyřazovací části?
Ve čtvrtfinále jsem se utkal s hráčem, kterého jsem znal, ale rozhodl jsem také až v posledních pěti minutách herního času. V semifinále jsem chtěl "pomstít“ mého kamaráda a spoluhráče, což se mi taky povedlo. Z pohledu skóre to byl nejrozdílnější zápas, ale v tomhle zápase jsem se poprvé cítil, že nejsem lepším hráčem.

A co finále? Slyšeli jsme, že bylo hodně dramatické…
Ve finále jsem prohrával 3:1, ale podařilo se mi srovnat na 3:3. O vítězi rozhodl zlatý gól, který ovšem přišel po dalších třech zápasech. Finále se hrálo hodinu a půl a podle ohlasů to bylo nejlepší finále, co naše FIFA scéna zažila.

Jak jste si to celé užil? Co pro vás tento úspěch znamená?
Turnaj jsem si užil strašně moc, spousta super lidí, atmosféra, přístup organizátorů, všechno bylo tak jak by takový turnaj měl vypadat. Úspěch znamená hodně, přijel jsem na turnaj jako hráč, kterého nikdo neznal, dá se říct jako outsider. O to víc si vážím, že se mi něco takového podařilo vyhrát. Uvidíme, co přinese budoucnost.

Jak na Váš úspěch reagovala rodina, kamarádi, spolužáci?
Během celého turnaje se mi dostávala obrovská podpora jak od rodiny, tak od kamarádů. Většina těch, co měla čas, tak sledovala celý turnaj živě. Po každém zápase mi dodávali sílu a energii a za to jim děkuji. Po finále mi napsalo nespočet lidí a gratulovali mi, byl to super pocit. Velká část úspěchu patří jim. Ve škole jsme se dokonce dívali na záznam finále, což mě taky moc potěšilo.

Můžete prozradit, co jsi za své prvenství získal? Co s výhrou uděláte?
Vyhrál jsem 50 tisíc korun plus herní notebook a sponzorství od firmy Red Bull, což znamená plato plechovek měsíčně. S penězi nemám nějaké velké plány, je to taková fajn brigáda. Notebook používám, takže za ten jsem určitě rád.

Tíhnul jste k počítačovým hrám odmala? Kdy jste přišel na to, že jste v těchto věcech lepší než tvoji kamarádi?
Patřím do generace, která vyrůstala hlavně na počítačích. Už od mala s kamarády hrajeme různé hry a vždycky jsme chtěli být lepší. FIFU hraju deset let. Ale víc jsem se ji začal věnovat, tak tři roky zpátky. Těžko říct, jestli jsem lepší než kamarádi, ale jsem typ, co nechce prohrát a snaží se pro výhru udělat maximum, i když se hraje jen ze srandy.

Co vás na počítačových hrách baví nejvíce?
Na hrách mě vždy nejvíc bavilo, že se můžu učit novým věcem. U her se musí přemýšlet, mohu zde zlepšovat svou psychiku, angličtinu a celkově přemýšlení v daných situacích.

Kolik hodin denně se počítačovým hrám věnujete? Trénoval jste nějak speciálně před závěrečným turnajem?
Když jsem byl menší, tak jsem hrám věnoval hodně času, ale momentálně mám větší priority ve sportu a škole. Hrál jsem víc než předtím, kolem 3-4 hodin denně. Když mám čas tak hraji 6-7 hodin denně, ale to jenom, když jsou prázdniny nebo mám více času.

Hrajete kromě FIFY ještě jiné počítačové hry?
Momentálně ne. Sleduji ostatní hráče, co FIFU hrají a momentálně mám čas pouze na FIFU.

Nakolik to ovlivňuje váš osobní život? Máte dost času na školu, případně další koníčky?
Můj osobní život to ovlivňuje dost. Snažím se všemu dát maximum, abych byl lepší. Jdu do školy, ze školy na trénink a po večerech hraji FIFU.

Co kromě počítačových her ve volném čase rád děláte?
Kromě her se věnuji fotbalu, v něm nastupuji za Sokol Bedřichov, a stolnímu tenisu za SK Jihlava, momentálně hrajeme divizi, což je nejvyšší soutěž na Vysočině a celkově taková čtvrtá až pátá liga v České republice. Časově, fyzicky a psychicky je to dost náročné, ale baví mě to a mám i podporu ze strany přátel a také rodiny.

V poslední době se o e-sportu a jeho profesionalizaci dost mluví. Co byste k tomu řekl? Dá se v budoucnu uživit hraním her?
E-sport je velice sledovaná věc. Svět žije internetem a není divu, že největší turnaje z různých odvětví sleduje více než sto milionů diváků. Ve světě se e-sportem uživit dá celkem slušně, platy se rovnají např. fotbalistům naší první ligy. U nás je tahle cesta složitá. Jsou u nás profesionální týmy, ale nemohou se rovnat světové scéně. Je to škoda, je tady spousta talentovaných hráčů, kteří by se světu rovnat mohli, ale českých a slovenských týmů je minimum. Doufám, že se to časem bude jen zlepšovat.

Čekají vás další turnaje? Jaké máte před sebou v e-sportu další cíle?
Určitě. Pravděpodobně si budu muset půjčovat PS4 od kamarádu, protože většina turnajů se bude konat právě na této konzoli. Uvidíme, jaké přijdou turnaje a podle toho si budu určovat své možnosti a cíle.

Jaké máte před sebou cíle v osobním životě?
V osobním životě je asi nejbližší cíl dodělat střední školu, podle toho se pak budu rozhodovat, kam mé kroky povedou. Nějaké plány mám, ale jsou to zatím spíše teorie než realita.