DIOD slaví deset let. Ve čtvrtek se otevře výdejní okénko nové kavárny a Jihlava se rozzáří dozelena

DIOD slaví deset let. Vy jste do něj přišel před šesti lety…
To měl DIOD nastavený jasný směr a ten, myslím, stále držíme. Klíčovou myšlenou, která je v samých základech tohoto projektu, bylo to, že vznikne další dílek do jihlavské kulturní infrastruktury. Ten má být něčím specifický, ať už co se týká samotného prostoru a jeho technického řešení, až po jiný typ představení, než byl divák zvyklý.

To tu tedy chybělo?
Jedná se o multifunkční, středně velký sál s divadelní technikou, ten tu chyběl. Těch deset let znamenalo dát takto technicky vybavenému sálu nějaký smysl a opodstatnění, a to se daří skrze dramaturgii, která je zaměřena jak na pohybové a taneční divadlo, tak na netypické činohry, komunitní projekty nebo místní soubory. Je dobře pohlídáno, aby DIOD svým zaměřením nenarušil rovnováhu, která mezi ostatními kulturními institucemi aktuálně panuje.

Jakou další charakteristiku DIOD naplňuje?
Je to centrum, kam se nejenom chodí za kulturou, kterou sem přivážíme, ale kde ta kultura přímo vzniká. V programu převažuje autorské divadlo, divadlo komornější, které umí tento prostor dobře využít. Souvisí to i se zacílením, pro nás je klíčové zaujmout mladou i střední generaci, která má zájem o originální současnou kulturu. Myslím, že se nám to daří, to je podle mě velká devíza těch uplynulých deseti let.  

Jak moc tento rozvoj ovlivnil a zbrzdil covid?
Ten nám tu činnost vlastně utnul. Dostal nás do situace, stejně jako všechny kulturní provozy v celé Evropě, kdy ztrácíme nejen příjmy ze vstupného a poronájmů, ale hlavně kontakt s diváky. To je jako když do hospody nemůžou štamgasti. Jako kulturní provoz je pro nás situace samozřejmě psychologicky lehčí, než pro tvůrce. Je ale důležité, abychom právě pro ně zůstali životaschopní, aby se měli kam vracet. I když to není zdaleka ideální, podpora státu a veřejné finance jsou pro udržení tohoto stavu důležité.   

Jak jste v této době ten kontakt s diváky udržovali?  
Současnou krizi jsme brali jako výzvu, začali jsme některé věci dělat jinak – některé naše projekty jsme vysílali online, pokusili jsme o takovou televizní formu, která se dá úspěšně šířit po sociálních sítích. A diváci nám potvrdili, že to bylo správné rozhodnutí.. Za podstatné a cenné považuji také to, že jsme dále podporovali lokální scénu ať už kulturním magazínem Ne.klid nebo novým formátem DIOD Music Box. Je ale samozřejmě rozdíl, kdy pět let prodáváme předplatné a pak se jeden rok objeví komplikace a druhý rok sezóna místo v září začne v červnu. Historie ukazuje, že veškeré krize, kterým lidstvo čelilo, skončilo velkým boomem zájmu o kulturu. I z tohoto důvodu jsem optimistou, vždyť divadlo tu funguje po tisíce let.

Jak se připravujete na dobu „pocovidovou“? Jde to nějak systematicky?
My se samozřejmě musíme připravovat pořád. DIOD se stal součástí nejen jihlavské, ale celorepublikové kulturní infrastruktury. Máme např. nasmlouvané činohry a podle situace budeme program posouvat a upravovat. V momentu, kdy bude možné hrát, budeme schopni během chvilky reagovat. Navíc vážně zvažujeme to, že upustíme od divadelních prázdnin a budeme se snažit dostat sem kulturu i přes léto.

Co byste DIODu k desátým narozeninám popřál? Jaké jsou dlouhodobější vyhlídky?
Byl bych rád, kdyby si veřejnost i díky DIODu uvědomila, jak moc důležitá kultura je a co jí přináší. Je podstatné, aby DIOD i nadále podporoval jihlavskou kulturu a nabízel jihlavskému publiku srovnání toho, co vzniká tady a dovozových představení, která program obohacují. DIOD má pomáhat jihlavské kultuře, aby se stále prosazovala a mohlo v ní pracovat více lidí.

Zmiňoval jste potřebu patřičného zázemí, infrastruktury. DIOD se nachází se prostorách jihlavského Sokola…
DIOD je vlastně značka, my jsme Sokol Jihlava, celý ten provoz financuje a realizuje Sokol Jihlava. Ve třicátých letech, kdy Sokol tuto budovu postavil, tady fungovalo kino, které nebylo jen kulturní institucí, ale hnacím motorem výdělku pro celou jednotu. Nyní je to vlastně unikátní projekt, který si dokáže držet nezávislost a stále tak naplňuje původní myšlenku sokolského hnutí, tedy nejen rozvoj těla, ale i ducha. Věřím, že i stavitel budovy by z nás měl radost (úsměv).

Na co jste v uplynulých deseti letech obzvlášť hrdý?
Jsem určitě rád, že nám podařilo zrealizovat myšlenku předplatného netypických činoher. Vytvořili jsme skupinu lidí, která ráda chodí na divadelní představení. Vznikl tady prostor pro to, aby se zde hrály hry, které dostávají ceny a zároveň jsou docela specifické na to, aby se na ně chodilo do velkých sálů. Vznikly zde dvě původní pohybová představení. Dále oceňuji propojení nového cirkusu s naší činností. Divácky nejúspěšnější projekt byl Pecha Kucha Night jako prostor pro prezentaci místních lidí, kteří dělají zajímavé věci. To jsou přesně ty věci, které tady mají být.

Když jsme u toho bilancování, nastaly chvíle, kdy jste se zapotily a vše nešlo podle plánu?
Tak ty jsou skoro pořád (úsměv). Ta práce není úplně jednoduchá, v tomto počtu je to často velmi náročné. Problematická mohou být vystoupení mimo divadlo, kdy vše závisí na okolnostech, které nemůžete ovlivnit jako je počasí. Nejhorší pro mě ovšem jsou chvíle, kdy musíme rušit vystoupení. Např. hra Zuzany Stivínové, která se musela rušit dvakrát – jednou ze zdravotních důvodů a na náhradní termín uvízla autorka na 12 hodin na dálnici. Ale musím přiznat, že nikdy na nás z těchto důvodů diváci nezanevřeli.

Ve čtvrtek se koná oslava 10 let, která ale v důsledku protiepidemických opatření bude asi taková, jakou byste si představovali. Na co se tedy můžeme těšit?
Tu hlavní oslavu ještě posuneme, ale čtvrtek 1. dubna je přece jen přesně deset let od otevření DIODu. Otevřeme výdejní okénko kavárny nového Café baru Sokolovna, diváci nás mohou podpořit koupí nějakého drobného merche (mikiny, trička, potítka, atd.). V 19:30, což je hodina první představení, se budova rozsvítí zelenou barvou. Společně s ní se ve stejnou dobu rozsvítí jihlavský magistrát, základní umělecká škola, Dům kultury a odborů, Horácké divadlo, Oblastní galerie Vysočina na důkaz toho, že DIOD patří mezi významné kulturní instituce a připomenutí toho, že v těchto institucích je stále, i když jsou zavřeny, energie, která čeká na to, až se budou moci vrátit lidi.    

Komu byste poděkoval za dlouhodobou spolupráci?
Kromě Ministerstva kultury a jiných je třeba především poděkovat městu Jihlava. To je od začátku je klíčovým partnerem DIODu a bez jeho podpory bychom nemohli fungovat.