Elektrokoloběžky na silnici nepatří. Chybí jasná pravidla pro jejich užívání

Možná jste jako řidiči osobního automobilu někdy museli rychle zareagovat na nenadálou změnu jízdy elektrokoloběžky před vámi. Mohl jet i středem vašeho pruhu a ignorovat okolní provoz. Pravděpodobně jste se jako chodci setkali se situací, kdy uživatel elektrokoloběžky jel po chodníku bez ohledu na pěší nebo rodiče s kočárky. Takových situací s teplým počasím a možností si zkrátit cestu po městě na sdílené elektrokoloběžce přibývá. Odborníci z Týmu silniční bezpečnosti se takřka denně setkávají s nezodpovědným chováním uživatelů elektrokoloběžek. Není výjimečná jízda po chodníku, střety s cyklisty, jízdy v pěších zónách. „Uživatelé elektrokoloběžek si neuvědomují, co jsou v silničním provozu zač, že by měli dodržovat pravidla stejná jako cyklisté,“ podotýká Jan Polák z Týmu silniční bezpečnosti. Elektrokoloběžka, stejně jako koloběžka, je legislativně považována za jízdní kolo, přestože má se způsobem jízdy na jízdním kole pramálo společného. „Tady je nutné jasně definovat a nastavit pravidla. Pak je možné je po uživatelích také vyžadovat,“ dodává Jan Polák.

„Uživatel musí ukazovat změnu směru jízdy upažením, což lze udělat na kole poměrně bezpečně. Na koloběžce to bezpečné není, například proto, že má krátká řídítka. Je také méně stabilní a pokud chce jezdec ukázat změnu směru jízdy upažením, hrozí, že spadne. I to je důvod, proč vidíte na koloběžce někoho, kdo ukazuje, že chce odbočit, jen výjimečně. Řidič jedoucí za ním vlastně nezná jeho záměry,“ upozorňuje metodička dopravní výchovy Týmu silniční bezpečnosti Markéta Novotná. Děti v provozu předpisy mnohdy ignorují a chybí jim i povinná cyklistická přilba. Nehody koloběžek i elektrokoloběžek se ve statistikách řadí pod cyklisty. Loňský rok došlo v obcích České republiky celkem k 3 157 dopravním nehodám s účastí cyklisty. Počet dětí do 14 let zastupuje v této statistice více než 8 % (8,24 %) nehod.

„K úrazům na elektrokoloběžkách vyjíždíme stále častěji, ať už po městě nebo v přírodě. Problémem bývají pády v poměrně velké rychlosti nebo nezvládnutí terénu,“ říká záchranář a mluvčí Zdravotnické záchranné služby Libereckého kraje Michael Georgiev. „Pády z koloběžek a elektrokoloběžek mohou skončit zhmožděninami. To je ta dobrá varianta. Při pádu dochází ale také k tržným ranám, zlomeninám a často bohužel také k poranění hlavy nebo páteře, což může mít i fatální následky. Jen proto, že lidé jízdu na elektrokoloběžce podceňují a mají pocit, že ochranné pomůcky, minimálně cyklistická přilba, jsou zbytečné.“ Použití ochranných prostředků při jízdě na elektrokoloběžce ale zbytečné není. Případný pád či kolize sice mohou skončit odřeninou nebo tržnou ranou, ale úraz nemusí být vážný. „Lidé by vždy měli dbát na svoji bezpečnost a správně vyhodnotit svoje schopnosti, síly a nástrahy trati,“ dodává Georgiev.

Koloběžky a elektrokoloběžky by měly být samostatnou kategorií dopravních prostředků. Diskuze měla už dávno začít. „Nejsem pro plošné zavádění cyklistických přileb pro všechny, ale na elektrokolběžkách to vidím jako nutnost. Jedním z důvodů jsou třeba technické parametry, jako je nestabilita nebo výrazné zrychlení. Je na zvážení, jestli vůbec elektrokoloběžky na silnice patří, protože jsou pro ostatní účastníky silničního provozu nečitelné,“ apeluje na změnu Jan Polák z Týmu silniční bezpečnosti. Koloběžka, stejně jako kolo, na chodník nepatří. Přesto po nich uživatelé jezdí a zcela nečekaně střídají chodník se silnicí, aniž by ukazovali změnu směru jízdy. Jezdit mají při pravé straně vozovky, což se často neděje. „Vidím v ulicích dospělé, kteří mají před sebou na koloběžce postavené dítě. Koloběžka je dopravní prostředek pro jednoho,“ přidává vlastní zkušenosti Markéta Novotná. Problémem také je, když rodiče svým dětem umožní nahrát aplikaci pro sdílené elektrokoloběžky a zároveň nahrají platební kartu. Nemůžeme se divit, že pak na nich vyrazí i děti mladší deseti let, bez dozoru někoho, komu je víc než patnáct let, jak to ukládá zákon.

Minimální věk pro řízení elektrokoloběžky se liší v jednotlivých zemích Evropy. V Itálii je například minimální věk pro její řízení 18 let. Od 14 let jí můžete řídit s řidičský průkazem AM, tedy oprávněním k řízení motorového vozidla s konstrukční rychlostí nepřevyšující 45 km/hod. Ve Švýcarsku je to 16 let, V Německu 14 a Rakousku 12 let. V Nizozemí jsou elektrokoloběžky vnímány jako mopedy, ale jelikož nemají sedadlo řidiče, tak jsou zakázány. V České republice se dítě do 10 let může pohybovat na elektrokoloběžce bez dozoru osoby starší 15 let pouze na cyklostezce, na stezce pro cyklisty a chodce a v obytné zóně po celé její ploše. V pěší zóně ale jen tehdy, pokud dopravní značka povoluje vjezd cyklistů. V „Zóně pro cyklisty“ je nejvyšší povolená rychlost 30 km/hod. Což ale uživatelé často nedodržují.

Na trhu jsou i vysoce výkonné elektrokoloběžky. Maximální rychlostí do 25 km/hod mohou jet elektrokoloběžky v Rakousku, Německu, Francii a České republice. Švýcarsko a Itálie má omezení do 20 km/hod. Výkon v Rakousku (do 600 Wattů), nebo ve Švýcarsku (do 500 Wattů) je výrazně nižší než v České republice (do 1 000 Wattů). Pozor by měli dávat lidé při koupi elektrokoloběžky. Prodejce jim může nabídnout elektrokoloběžku, jejíž parametry už ale mohou odpovídat mopedu. Pokud má například sedadlo, měl by kupující zbystřit a ptát se: Nebude nutná registrace? Lze tuto „elektrokoloběžku“ řídit bez řidičského oprávnění? „Měli bychom zvážit, jestli takové dopravní prostředky do silničního provozu vůbec patří. Pokud ano, pak jim dejme jasně definovaná pravidla, která zajistí bezpečnost nejen uživatelům těchto dopravních prostředků, ale všem účastníkům silničního provozu a také chodcům na chodnících. Ptejme se, kam chceme elektrokoloběžky pustit a kam ne,“ vybízí za Tým silniční bezpečnosti Jan Polák.

Hlavním cílem projektu Na kole jen s přilbou je přispět ke snížení nehodovosti a zejména závažných následků dopravních nehod cyklistů, zapříčiněných jejich nesprávným chováním a nepoužíváním bezpečnostních prvků při jízdě na kole, a to prostřednictvím komunikační kampaně zaměřené na informování a motivování cyklistů k dodržování příslušných bezpečnostních zásad při jízdě na kole ve městech, ale i při rekreaci. Projekt je spolufinancován z fondu zábrany škod České kanceláře pojistitelů. Mezi významné partnery patří Policie ČR, Horská služba ČR, Mojekolo.cz, Toyota a podnik Lesy České republiky, s. p.