Těsně před koncem války nacisté v Leskovicích zavraždili 25 lidí. Zbyly jen tři domy

„Se zabaveným kulometem ostřelovali projíždějící německá vozidla na silnici z Jihlavy do Tábora. To mělo zřejmě za následek německou odvetu," napsal historik Jiří Padevět v knize Krvavé finále, která se zabývá událostmi konce války v protektorátu. Informace o útocích na Němce se brzy dostala do Pelhřimova, kde v té době bydleli němečtí důstojníci včetně příslušníků SS. Část se rozhodla vydat na trestnou výpravu do Leskovic.

Ve vesnici se přitom 5. května ustavil revoluční národní výbor. Ten společně se skupinou partyzánů odzbrojil zhruba padesátičlenný německý železniční strážní oddíl. Jeho příslušníci se nechali internovat v hostinci, kde je místní hlídali. Klidné předání moci ale narušily akce místních mladíků a následná reakce esesáků. Do Leskovic dorazila tři nákladní auta kolem šesté hodiny večer. Krátce poté zemřelo prvních pět místních.

Vesnici vypálili 

Hlavní masakr vypukl druhý den ráno, kdy do vsi dorazila další skupina příslušníků SS pod velením hauptsturmführera (kapitána) Waltera Haucka. Surově zabili dvě desítky obyvatel vesnice, kterou vypálili. Řádění skončilo až před polednem, i pod tlakem vojáků wehrmachtu, kteří společně s povstalci z Pacova donutili esesáky k tomu, aby obec opustili. Společně se pak také pustili do hašení požárů.

Hauck nebyl nikdy za řádění v Leskovicích potrestán. Francouzi jej ale v roce 1949 odsoudili za masakr v městečku Ascq, při němž bylo v dubnu 1944 zavražděno 88 mužů a chlapců. Jejich popravu nařídil právě Hauck, který si za to vyslechl trest smrti. Ten mu soudy později zmírnili na doživotí, už v roce byl ale 1956 propuštěn a vrátil se do Německa, kde v roce 2006 zemřel. Československá justice se marně snažila případ z Leskovic znovu otevřít.