DRBNA HISTORIČKA: Ráno trubač zatroubil slavnostní budíček a Legiodům otevřel brány

Sláva to byla převeliká, sešlo se neuvěřitelné množství lidí místních i z okolních měst a vesnic. V mnoha rodinách na Jihlavsku i po celé Vysočině měli své padlé i přeživší legionáře z první světové války a účast na legionářské slavnosti byla zároveň vzpomínkou i projevem úcty. Slavnostní otevření vyšlo na neděli, kalendář ukazoval 14. prosince 1924. Úderem sedmé hodiny ráno trubač v legionářské uniformě zatroubil symbolický budíček. Jihlavské náměstí se plnilo stovkami zvědavců a přicházeli další a další. Před radnicí stáli ve vyrovnaných řadách legionáři, vojáci z pěšího pluku Arco jihlavské posádky i jednotka dělostřelců z Žižkových kasáren. Posílené četnictvo dohlíželo na pořádek v tisícihlavém davu.

Dokončena hrubá stavba Legiodomu. Rok 1923. Foto: Poskytl Stanislav Jelínek 

„Veliké dílo v našem městě i našem kraji dovršuje se v mohutný pomník stavbou rozsáhlé, moderní a imposantní této budovy, jež činí jihlavský lid nezávislým na německých místnostech. Poskytuje mu slavnostní a příležitostné středisko , jaké doposud Jihlava neměla,“ nesly se náměstím oslavné projevy osobností a představitelů města. Mezi jinými promluvil ve své mateřštině i česky francouzský generál Mittelhauser. Generálové Syrový a Gajda připomněli nadšenému davu mnohaleté souboje mezi českými a německými obyvateli Jihlavy. Řečníci rovněž zmínili roztříštěnost jejich vzájemných postojů s tím, že právě nově otevřený Legionářský dům bude oporou jihlavským Čechům.

Otevření se protáhlo až do večera 

Před stoletím se jihlavští Němci oprávněně obávali, že sílící „český živel“ ohrožuje jejich samotnou existenci ve městě. Po staletí byla Jihlava německá, ale veřejný život po vzniku Republiky československé mohutněl a sílil. Proto Jihlavané vnímali slavnostní otevření ryze českého župního Legionářského domu jako jednu z nejvýznamnějších událostí té doby.

Slavnostní otevření se protáhlo až do večerních hodin. Sami účastníci oslav zpočátku nedůvěřivě a s rozpaky vnímali, že v Jihlavě se otevírá vskutku moderní výstavní, koncertní a přednáškové centrum k pořádání kulturních a společenských akcí všeho druhu pro velký počet účastníků.

Pohled na jihozápadní křídlo Legiodomu s pilíři při vchodu do kina Adria, později přejmenovaného na Oko a naposled na Vysočinu. Foto: Poskytl Stanislav Jelínek 

Moderní kino Adria 

Po pěti letech od otevření přišla Jihlavany toužebně očekávaná další změna. V prosinci 1929 v Legionářském domě začalo v legionářské licenci promítat moderní kino Adria, vybavené na svoji dobu špičkovou technikou a zázemím. Kinosál využívali Jihlavané rovněž k pořádání koncertů, plesů a shromáždění legionářů či veřejnosti. Prostranství před župním domem sloužilo desítky let ke konání velkých shromáždění občanů, legionářů, sokolů. Rovněž jako seřadiště, odkud vyrážely průvody k nejrůznějším kulturním a společenským událostem. Mezi místními se záhy vžil název Legiodům. Ještě jedna mnohaletá etapa nejmodernějšího panoramatického kina čekala na diváky po rozsáhlé rekonstrukci v roce 1967. Kino Vysočina promítalo v širokoúhlém formátu až do roku 1990 plus mínus, kdy se z kina stala prodejna nábytku a skladiště. Dodnes prakticky bez přerušení slouží Jihlavanům v rozsáhlé a členité budově Legiodomu oblíbená Smíchovská restaurace.