Jako mávnutím kouzelného proutku se mění jeden ze stavebních klenotů Jihlavy. Vzácný historický dům na jižní frontě náměstí, známý jako Sklípek, změnil i vnější podobu jednolitým béžovým zbarvením. Jihlavané chodí kolem a diví se, že stavebníci vzali nátěr přes celou budovu a natřeli barvou i unikátní historickou ozdobu fasády, žulovou nárožní hranu s vytesanou tváří vousatého muže.
Známý jihlavský novinář, politik a badatel Bohumír Bradáč s nadšením popsal už v roce 1926 historický význam tohoto místa včetně domu naproti přes ulici s dnešním pojmenováním U Mincovny. „Dějinné vzpomínky spojuje místní tradice s oběma domy na nároží ulice U Mincovny a Masarykova náměstí. Sídlem horního soudu býval prý dům se čtyřbokým štíhlým arkýřem, jehož stupňovitý podklad podpírá štíhlá kamenná noha, jež slohově pochází z doby časné gotiky. Na kamenném podstavci vytesán je obličej vousatého muže.“
Jak jsme již zmínili, naproti vousatému kamennému muži přes ulici U Mincovny jsou Jihlavané zvyklí vídat v kameni nároží vytesané a pozlacené sluníčko. O tomto domu s oblým arkýřem se říká, že v něm byla mincovna. Průčelí této budovy na straně náměstí ztratilo přestavbou svůj původní ráz, zato ve stavební části do ulice je objekt dochován značnou měrou. Můžeme vidět, že rozšíření prvního poschodí do ulice spočívá na kamenných podpěrách, jimž se říká krakorce. Právě spodní část zmiňovaného nárožního arkýře zdobí pozlacený obličej s paprsky, zářící jako slunce.
„Lidové podání chce vysvětliti, co znamenají obličeje na obou arkýřích. A tak podle jedněch vousatec je Adam a jeho uštěpačně se smějící protějšek Eva. Podle jiného vypravování připomíná hlava vousatého muže penězokaza, který padělal minci a byl za to odsouzen k smrti mečem. Sťatá hlava se kutálela od popravčího špalku až v tato místa, kde se škodolibý posměváček popravenému vysmíval. Vtipný stavitel pak zvěčnil příhodu oběma obličeji,“ uvedl opět v roce 1926 Bohumír Bradáč.
Historické studie a novodobá bádání ovšem na oba domy pohlížejí v jiném světle.
Jihlavský historik Zdeněk Jaroš svého času uvedl, že do domu byl někdy od počátku 19. století na základě mylné informace umisťován horní soud, ale ten byl ve skutečnosti totožný s městským soudem a proto zasedal přímo na radnici. „Stejně tak patří do říše nepodložených pověstí příběh o popravě žháře na nároží domu, kterou snad by měla připomínat vousatá hlava na noze arkýře budovy Sklípku,“ upřesnil historik Zdeněk Jaroš.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám