Úterý 25. února 2025 | Svátek má Liliana
Víte, co se v Jihlavě událo před 77 lety v únoru 1948? Nejen na Vysočině, ale v celém Československu státním převratem spadla do klína moc komunistům na dlouhých 40 let. Velice brzy po změně režimu desetitisíce rodin pocítily tvrdou pěst vítězů, beroucích všechno.
Komunisté se ukázali jako naprosto bezohlední hned v prvních poválečných dnech v roce 1945. Jejich „tah na branku“ každým měsícem sílil. Jihlavané začali překvapivě rychle vnímat, že situace se mění k horšímu. Hned na přelomu února a března 1948 komunisté začali ve velkém měnit zažité pořádky. Jihlavané, kteří měli daleko ke komunistické straně, se zděšením sledovali změny. Komunisté se ze dne na den pustili do likvidace firem a organizací, řízených politickými konkurenty či neloajálními nestraníky. Stačilo jen nebýt v komunistické straně a mnoho lidských osudů mohlo být zakrátko zpečetěno. O práci, ale i o firmu, podnik, postavení či bydlení přicházeli zejména členové opozičních stran. A na jejich místa nastupovali „šupky dupky“ komunisté. Oficiálně se jako strana přihlásili k moci 28. února 1948 prohlášením Ústředního výboru KSČ a blahopřáním pracujícímu lidu k vítězství. Za vším stály Lidové milice ozbrojených dělníků, jimž se říkalo Železná pěst lidu.
Po Jihlavě letěly od domu k domu špatné zprávy jedna za druhou. „Například úředník stavebního úřadu a důvěrník strany lidové byl zbaven všech funkcí a později strávil několik let ve vězení. Poštovní úředník a důvěrník strany národně socialistické byl hned po převratu zatčen a obviněn z machinací v komisi pro správu německého majetku. Z dvaačtyřiceti členů Městského národního výboru byla odvolána třetina. V Kostelci masna propustila desítky dělníků,“ zmínil svého času jihlavský historik Zdeněk Jaroš s tím, že takové případy se množily ve stovkách „jako houby po dešti.“
Prezidenta Beneše vítal po válce národ s nadšením, kam přijel. Tak tomu bylo i v Telči roku 1946. Dva roky nato podal demisi do rukou prvního dělnického prezidenta Klementa Gottwalda a na 41 let tak předal vládu komunistům. Foto: poskytl Oldřich ZadražilNěkteré firmy se rovnou rušily. Například v Jihlavě ze dne na den skončilo 18 menších přádelen. Ze škol museli odejít komunistům nevyhovující učitelé, ze státních úřadů a institucí byli ze dne na den propouštěni úředníci. Mnozí vysokoškoláci z takzvaných buržoazních rodin, kteří právě dokončili studia a měli zajištěna pracovní místa, museli na tzv. umístěnky odejít pracovat do zemědělství třeba na Východní Slovensko. Jiní museli nastoupit do dolů a hutí na Ostravsku.
Komunisté se drželi „zuby nehty“ a postihovali nejen všechny profesní a společenské vrstvy, ale i spolky a organizace. Sokol, Orel a další končily. Už na začátku března 1948 začíná fungovat ústřední akční výbor osvětových pracovníků a bombarduje všechny úřady, školy a instituce oběžníky a výzvami k čistkám mezi režimu nepohodlnými lidmi.
Proti změnám se jako první postavila římskokatolická církev. „Kněží při bohoslužbách zpočátku tvrdě protestovali proti komunistické zvůli, ale nově zřízený církevní tajemník všechnu snahu udusil pohrůžkou zákazu činnosti. K upevnění moci komunistů už tehdy ministr vnitra Alexej Čepička plánoval falešné procesy a popravy nepřátel režimu,“ potvrdil tehdy páter z jihlavské farnosti sv. Jakuba Antonín Vokáč.
Jihlava po převratu pocítila moc komunistů i v ulicích. V západní části Benešovy ulice vidíme sídlo Rudého práva (výloha zcela vpravo). Reprofoto: poskytl Stanislav Jelínek„Dohodl jsem se s gestapem, dohodnu se i s komunisty,“ nechával se slyšet další duchovní od sv. Jakuba, prelát Josef Kratochvíl. O bohoslužbách promlouval ke svým ovečkám, aby se nebály. Během pár týdnů se však situace zhoršila natolik, že v Jihlavě a okolních obcích členové desítek rodin sotva dýchali strachem, že někoho zavřou do vězení či zabaví dům, majetek...
Jako příklad uveďme profesory jihlavského gymnázia Josefa Kočího a Vlastimila Kučeru, kteří se také nebáli. Po převratu aktivně vystupovali proti komunistické diktatuře. Ovšem státní soud v Brně jim za vinu přičetl snahu o zvrat politických poměrů v Československu, šíření protistátních letáků, přípravu teroristických útoků, sabotáží a dalších závažných zločinů. Josef Kočí byl odsouzen na 20 let, jeho kolega Vlastimil Kučera dostal o dva roky méně. V historii Jihlavy můžeme z období po únoru 1948 nalézt stovky podobných případů.
Komunisté začali pořádat celostátně velká setkání občanů s představiteli režimu. Jedno z významných se konalo 7. března 1948 na krajském sjezdu obchodníků a živnostníků v jihlavském Dělnickém domě. Právě tam padlo rozhodnutí, že každý podnik s více než 50 zaměstnanci bude znárodněn.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
