Na Jihlavsku opravili jednu z nejohroženějších památek v kraji. Bude přístupná veřejnosti

„V rámci terénního archeologického průzkumu se podařilo zdokumentovat vývoj stávajícího osídlení, zaniklé vsi i zcela neznámá sídliště. Máme zde vystavenou keramiku od 13. do 19. století," řekl Jiří Niesyt. Okolí Prostředkovic, tehdejším německy hovořícím obyvatelstvem zvaných Mittldorf či Mittndorf, kolonizovali lidé už v první polovině 13. století. Součástí expozice jsou i nálezy z bezprostřední blízkosti špýcharu, u kterého se našly například úlomky komorového kachle s reliéfní výzdobou a stolního nádobí ze 16. či 17. století.

Špýchar byl součástí zemědělské usedlosti a sloužil ke skladování obilí nebo zemědělského náčiní. Postaven byl ve druhé polovině 16. století, v šambráně štěrbinového okna se dochoval letopočet 1581. Objekt byl výrazně upraven po požáru z roku 1954, při kterém shořela i dřevěná přístavba špýcharu. „Díky požáru se podařilo odhalit zazděná úzká, štěrbinová okénka, která byla považovaná za okna střílnová a stavba byla mylně interpretována jako tvrz. Zároveň se podařilo pod mladšími vrstvami odhalit renesanční omítky s nárožním kvádrováním," řekl Niesyt. Už tehdy byl špýchar v pozornosti památkářů a začalo se pracovat na jeho tříleté obnově. Podle nikdy nerealizovaného záměru v něm mělo být zemědělské muzeum. Nevyužitý špýchar po čase nezájmu opět podlehl zkáze.

Ohrožující vlhkost 

Usedlost čp. 13 byla spolu se špýcharem po druhé světové válce zkonfiskována. Od roku 2018 je špýchar majetkem obce Suchá, pod kterou Prostředkovice patří. Ve stejném roce začala oprava stavby, která stojí v bezprostřední blízkosti vytížené silnice I/38. Kamennou stavbu výrazně ohrožovala vlhkost, otřesy způsobené intenzivním provozem na silnici první třídy a hrozilo její zřícení. Obnova zatím stála asi 1,7 milionu korun. Nejdůležitější bylo staticky zajistit severozápadní stěnu, která musela být z velké části znovu vystavěna. „Zároveň se tehdy provedla jílová izolace kolem stavby, aby se zabránilo pronikání zasolené vody ze silnice," řekl Niesyt. Silnici a špýchar dnes dělí jen 40 centimetrů.

Následovalo sestavení nového krovu a položení šindelové střešní krytiny. „Původně jsme chtěli krov z roku 1957 zachovat, ale byl tak poškozený dřevokazným hmyzem, že ho bylo potřeba celý vyměnit," řekl Niesyt. Krov z poloviny 20. století vzhled špýcharu změnil. Byla vytvořená stanová střecha s námětky, původní střecha byla sedlová s polovalbami. Součástí obnovy bylo i restaurování renesančních omítek nádvorního průčelí a interiéru prvního patra.

Podle Tomáše Cahy, starosty obce Suchá, by měl být špýchar otevřený do měsíce. Jak často do něj budou moci lidé chodit, ještě není rozhodnuté. Častějšímu otevření brání fakt, že je zatím přístupný pouze ze soukromého pozemku. Reálné je proto, že bude otevřený jednou či dvakrát v měsíci.

Lidé mají zájem o prohlídku 

Obec nyní jedná s úřady o možnosti zbudovat do špýcharu boční vstup z veřejného pozemku. O prohlídku podle něho mají zájem nejen místní, ale i lidé, kteří obcí projíždějí. „Zastavují, dívají se, občas i někdo zazvoní, že by si to chtěl prohlédnout. A to ani neví, že se tam nějaká expozice chystá," řekl Tomáš Caha.

Muzeum Horního Pooslaví vzniklo jako zapsaný spolek v roce 2016. Mimo sbírkotvornou činnost a přípravu programů a výstav pro veřejnost provozuje i malé archeologické pracoviště, které se pod záštitou Muzea Vysočiny v Jihlavě podílí na záchranných archeologických výzkumech na území Kraje Vysočina. Hlavní sídlo má v Brtnici. Zatím jen symbolicky sídlí v areálu původní tvrze v Kněževsi na Žďársku.