Povinná školní docházka byla v tuzemsku zavedena na den přesně před 150 lety
Vzdělávání žáků v českých zemích prošlo v minulosti dlouhým vývojem. V polovině 18. století bylo školství podle historiků v dost neutěšeném stavu, a to po všech stránkách. Výraznou změnou bylo přijetí Všeobecného školního řádu v roce 1774, který zavedl docházku do škol. Povinná však tehdy ještě nebyla. Situace se změnila až před 150 lety, 14. května 1869, kdy byl přijat školský zákon, který povinnou školní docházku definitivně zavedl.
„Rádi bychom viděli, kdyby rodičové svých dětí ve věku šesti až 12 let do škol posílali," uvedla císařovna Marie Terezie při zavedení první školské reformy (nejen) v českých zemích. Všeobecný školní řád z 6. prosince 1774 zavedl školy triviální, hlavní a normální a zvýšil kvalitu učitelů i vlastní výuky. Učitelé tehdy nebyli příliš vzdělaní, často to byli vysloužilí vojáci, jejich plat byl nízký a škol moc nebylo. Učilo se hlavně přes zimu, protože jinak musely děti pomáhat na poli.
Základem tereziánské školské reformy, kterou monarchie poprvé vyjádřila zájem na vzdělání svého obyvatelstva, bylo vybudování sítě veřejných škol. V menších městech a vesnicích měly být zřizovány jednotřídní či dvoutřídní školy triviální (podle tří základních předmětů, takzvaného trivia: čtení, psaní a počítání), ve větších městech to měly být trojtřídní školy hlavní, rozšiřující znalosti z triviálních škol, a v Praze a Brně školy normální, dovršující obecné vzdělání.
Rodiče mohli jít do vězení
Norma tehdy povinnou školní docházku ještě nenařizovala, protože v monarchii neexistovala dostatečně hustá síť škol. Úřady nicméně počítaly s tím, že počet studujících dětí bude postupně narůstat. Výraznou novinkou Všeobecného školního řádu bylo i to, že zřizované školy měly poskytovat vzdělání nejen chlapcům, ale také dívkám. Nově pro ně tedy byly ustanoveny dívčí třídy a zhruba již od roku 1780 se dívky účastnily vyučování společně s chlapci.
Povinnou školní docházku v délce osmi let pak stanovil školský zákon z roku 1869. Ten také určil sankce (od pokut až po pobyt ve vězení) pro rodiče, kteří na pravidelnou docházku svých dětí příliš nedbali. Začaly tehdy vznikat první školy s různými specializovanými učebnami, například pro výuku přírodních věd. Zákon též zřídil středoškolské učitelské ústavy, formuloval zásady pro financování školství a řešil i rozsah výukového úvazku učitelů.
V návaznosti na školský zákon pak byly ve školách v roce 1870 zrušeny tělesné tresty a o pět let později zrovnoprávněn plat učitelek s platem učitelů. Zákon z roku 1869 platil s drobnějšími úpravami až do přijetí zákona o jednotné škole v roce 1948, který představoval zlom v systému školství. Zákon o jednotné škole soustředil všechny typy škol (včetně soukromých, církevních a škol, jež byly do té doby v pravomoci jiných resortů) pod centrální školský úřad.
Docházka šestiletá až desetiletá
Délka povinné školní docházky se v průběhu let různě měnila, od šestileté ještě z dob Marie Terezie, přes osmiletou, devítiletou (platí i v současnosti) až po desetiletou. Po listopadu 1989 pak přišly na řadu další změny v organizaci vzdělávání. Na scénu se například vrátila víceletá gymnázia, začaly vznikat soukromé školy, vyšší odborné školy a vysoké školy neuniverzitního typu.
