Vysočina ocenila pět pedagogů. Cílem ankety je podpořit prestiž učitelského povolání

„Hlavním cílem ankety je podpořit prestiž učitelského povolání, zvýšit povědomí veřejnosti o náročnosti pedagogické práce a ocenit kvalitní učitelky a učitele na středních školách v Kraji Vysočina,“ vysvětluje krajský radní pro oblast školství Jan Břížďala. 

Návrhy na ocenění zaslalo vedení škol na základě nominace pedagogické rady nebo školské rady, přihlášku vyplňoval přímo nominovaný učitel nebo učitelka. „Mezi hlavní změny patří přiblížení ankety Učitel Vysočiny k soutěži Global Teacher Prize CZ, kde jsme se domluvili na stejných kritériích, dále pak zapojení základních škol a také to, že přihlášený musí vyplnit formulář osobně,“ sdělil Roman Křivánek, ředitel Vysočina Education. Hodnotící sedmičlenná komise nakonec rozhodla, že ocenění Učitel Vysočiny pro rok 2021 získají čtyři učitelky a jeden učitel.

Mezi hlavní kritéria hodnocení v anketě Učitel Kraje Vysočina patří například podpora vzdělávacího úspěchu každého žáka, vytváření přenositelných inovativních forem výuky, spolupráce s dalšími vzdělávacími organizacemi včetně těch zahraničních i aktivní účast v mimoškolních aktivitách nebo zapojení a vliv v profesní komunitě. Anketa má zároveň najít vhodné kandidáty z Kraje Vysočina na ocenění Global Teacher Prize CZ, jež je partnerem zmíněné ankety.

Ocenění v anketě Učitel Vysočiny 2021 

Soňa Havlíková – je učitelkou předmětů dějepis, francouzský jazyk, český jazyk, občanská výchova. Působí na Obchodní akademii, Vyšší odborné škole zdravotnické a Střední zdravotnické škole, Střední odborné škole služeb a Jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky Jihlava.

„Práce se studenty mě nabíjí novou energií a jejich různost a měnící se zájmy a potřeby mě posouvají stále profesně dál. Nadále se snažím si rozšiřovat své obzory pomocí konferencí, webinářů, seminářů, setkávání se zajímavými a inspirujícími lidmi a podporovat i ostatní. Změnit zažité stereotypy chce odvahu a ujistit ostatní, že v tom nejsou sami.“

Dagmar Němečková – pracuje jako učitelka už téměř 30 let. Momentálně působí na Gymnáziu Jihlava jako učitelka předmětů český jazyk, německý jazyk a hudební výchova.

„Na gymnázium mě tehdejší ředitel přijímal s jasným pokynem – založíš a povedeš sbor. Ze studií jsem s tím neměla žádné zkušenosti, sbormistrovství se tehdy ještě nestudovalo, a tak mi dalo opravdu spoustu práce, sebevzdělávání a hlavně vnitřní motivace, abych si teď mohla říct – takhle nějak by to mohlo být, asi tu práci nedělám úplně špatně. Mám štěstí, že za mnou po celou moji pedagogickou kariéru stojí rozumné a vstřícné vedení, které mé aktivity podporuje. Toho si vážím.“

Jaromír Ondráček – délka jeho pedagogické praxe je úctyhodných 38 let. Je specialistou na odborné předměty oboru hodinář. Jedinou školou v České republice, kde se tento obor vyučuje je Střední škola průmyslová, technická  a automobilní v Jihlavě.„Mnoho let jsem se trápil klesajícím zájmem žáků devátých tříd o studium oboru hodinář a obával se zániku oboru. Proto jsem se snažil propagovat obor rozhovory v tisku, vystoupeními v rádiích i televizích, tvorbou webových stránek atd. Velmi mne nyní těší, když na exkurzích v hodinářských firmách potkávám naše úspěšné absolventy, kteří se zde rozvíjí ve špičkové odborníky. Dokazují tak, že naše práce ve škole měla smysl.“

Ludmila Prokešová – je učitelkou matematiky a fyziky na Gymnáziu Třebíč, a to jak na vyšším, tak na nižším gymnáziu. Délka její pedagogické praxe je 31 let. „Nejdůležitější pro mě je přímá práce v hodinách. Kromě ní jsem měla možnost se zapojit do různých projektů, zúčastnit se vzdělávacích akcí. Z hlediska profesního odborného rozvoje pro mě byla velmi zajímavá zkušenost z týdenní stáže v CERN ve Švýcarsku. Nejcennější zpětnou vazbou je každé setkání s bývalým žákem nebo žákyní. Vědomí, že jsem mohla alespoň malou měrou přispět k jeho (její) úspěšné cestě životem.“

Lenka Vítková – je učitelkou předmětů matematika a anglický jazyk 20 let, působí na Střední škole průmyslové, technické  a automobilní v Jihlavě. „Nejvíce mne ale vždycky potěší reakce studentů s větším časovým odstupem. Když nás navštíví na škole, své alma mater, a svěří se, jak angličtinu používají v každodenním soukromém nebo profesním životě, nebo když vyjádří díky za to, jak byli z matematiky výborně připraveni na studium technických oborů na VŠ. To pak člověk vidí, že všechen ten čas strávený přípravami, doučováním a věčným opravováním esejí a testů nepřišel vniveč.“