Dnes si lidé v Třebíči připomínají nešťastnou událost, která se stala v roce 1468. V dějinách se o ní hovoří jako o Bitvě o Třebíč. Po čtyřech týdnech bitvy, jedné z mnoha v česko-uherských válkách, bylo město na několik let zničeno a tato bitva byla jednou z příčin zániku zdejšího kláštera.

U příležitosti dnešního státního svátku, který je v kalendáři označený jako Den vítězství, proběhla v pátek 6. května na jihlavském ústředním hřbitově pieta, během níž nejen zástupci Jihlavy uctili památku padlých vojáků a připomněli si konec 2. světové války.

Dnešní den je v kalendáři označován jako Den vítězství. Tímto dnes už státním svátkem si připomínáme jednu z nejdůležitějších událostí roku 1945, a to nejen pro ČR, ale i pro Evropu – ukončení 2. světové války. Z pohledu historických pramenů se za konec války považuje kapitulace německých vojsk, vstoupivší v platnost 8. května ve 23:01 středoevropského času. Ne všechna města ale v květnových dnech roku 1945 ovládla euforie. Pojďme si připomenout tragické události, které se na sklonku války staly v Třešti na Jihlavsku a také v Dalešicích a Hrotovicích na Třebíčsku.

Nadcházející neděle je v kalendáři označená jako Den vítězství. U příležitosti tohoto státního svátku, který připomíná konec druhé světové války, se dnes v Jihlavě od 11 hodin bude konat pietní akt.

Vasyl Kapustej je sedmadvacetiletý student práv původem Ukrajiny, který ve volném čase organizuje pomoc pro zemi, kde se narodil. První týden války s kamarády sbírali na Žižkově jídlo a oblečení pro uprchlíky, teď už vozí zásoby rovnou vojákům 128. horské útočné zakarpatské brigády.

Krizový štáb Kraje Vysočina, který se aktuálně zabývá uprchlíky z Ukrajiny a činností Krajského asistenčního centra pomoci Ukrajině (KACPU) má za sebou další zasedání. Tentokrát byly hlavním tématem ubytovací kapacity a také ubytování ukrajinských Romů.

Společenské a vycházkové obleky, uniformy, ochranné oděvy pro hasiče a třeba i lékaře. To je běžný sortiment, který vyrábí oděvní družstvo Vývoj Třešť. Firma ale nyní zareagovala na aktuální poptávku - švadleny teď dva měsíce pracovaly na neprůstřelných vestách pro vojáky.

Dlouhá léta byl jediným českým vyšetřovatelem pracujícím u Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii v Haagu. Zároveň dostal prvního podezřelého z válečných zločinů na území Jugoslávie před spravedlnost. Řeč je o Vladimíru Dzuro, který svou kariéru odstartoval na vršovické kriminálce. Později rozkrýval masakr na farmě Ovčara u chorvatského Vukovaru, kde zahynulo přes 260 lidí. Nejen o tom se rozpovídal v rozsáhlém rozhovoru pro Drbnu.

Dva podobné příběhy, přesto dva odlišné konce. Když se na začátku dubna objevila v médiích zpráva, že učitel dějepisu ze soběslavského gymnázia se veřejně staví na stranu ruských agresorů a podporuje tezi o takzvané denacifikaci Ukrajiny, mnoho lidí bylo v šoku. Byl to vůbec první případ od začátku války, kdy došlo k něčemu takovému ze strany učitele. Několik dní na to pak vyplul na povrch případ učitelky českého jazyka z pražské základní školy, která při hodině opakovala svým žákům proruské dezinformace. Vypovídají tyto dva případy něco i o stavu současného českého školství?

Dnes jsem přemýšlel o tom, jakou motivaci mají lidé v České republice k tomu, aby na zdi, chodníky, lavičky nebo dokonce dveře kostela čmárali písmeno Z. Přemýšlel jsem taky o tom, co se honí v hlavě člověku, který si na domácí oslavě ozdobí chlebíčky sýrem poskládaným do tvaru písmene Z, svůj výtvor vyfotí na sociální sítě a policistům pak s vážnou tváří tvrdí, že tím nepodporoval ruskou agresi na Ukrajině, ale chtěl jen potěšit přítelkyni Zuzanu.