Počasí. Téma, které nikdy nezklame a můžeme o něm mluvit asi s kýmkoliv, třeba i s někým, koho vidíme poprvé v životě. Zároveň je to něco, na co hodně často nadáváme. Buď je moc teplo, moc zima, moc sucho nebo pořád jen prší. O počasí jsem si povídala s naším dalším (Ne)obyčejným, kterým je dobrovolný pozorovatel počasí Petr Janoušek z Jihlavy. O něm se mimo jiné dozvíte, že na počasí nikdy nenadává.

V Golčově Jeníkově na Havlíčkobrodsku bydlí Tereza Novotná, která je maminkou téměř tříletého syna Michaelka. Narodil se v 38. týdnu těhotenství. Po jeho příchodu na svět to vypadalo, že jde o zdravého chlapečka. Tato idyla ale vydržela jen pár hodin. Tereza se čtyři hodiny po porodu dozvěděla krutou zprávu – Míša má poškozený mozek a zřejmě se ani nedožije rána. Tento kritický scénář ale nenastal. Dnes jsou Míšovi tři roky. Má několik závažných diagnóz, péče o něj je nepřetržitá a velmi náročná, přesto všechno dělá Míša mamince radost. Tereza Novotná, která je velkou bojovnicí stejně jako Míša, je naší další (Ne)obyčejnou.

V Kraji Vysočina umí jen málokdo hrát na dudy. Jednou ze tří dudaček v kraji je Valentýna Křížová z Pelhřimova, která se hudbě věnuje od malička. Na dudy ale hraje teprve 10 let. Jak sama říká, i přes bohaté hudební základy byly začátky těžké. Dnes podle not na dudy zahraje prakticky cokoliv a svá vystoupení prokládá mluveným slovem. Kromě hudby má totiž v jejím životě důležité a pevné místo i lidový folklór. A o něm ráda vypráví dětem i dospělým. Přečtěte si povídání s dudačkou Valentýnou Křížovou, naší další postavou v pravidelném seriálu (Ne)obyčejní, která nepohrne ani hip-hopem.

K Vánocům neodmyslitelně patří vůně skořice, hřebíčku a medu. To všechno jsou důležité suroviny pro tolik oblíbené perníčky. Ty ale řada lidí peče třeba i na Velikonoce, poslední dobou bývají i součástí svatební hostiny. Ten správný perníček by měl být i hezky nazdobený. A to skvěle ovládají dvě sestry z Brtnice na Jihlavsku, které se pečení a malování medového pečiva věnují už od dětství. Před několika měsíci ale svůj „perníčkový“ byznys rozjely naplno. Jejich výtvory zdobí sociální sítě a na pekařky, které vystupují pod profilem Perníček z Brtnice, se teď neobrací jen kamarádi, ale i neznámí zákazníci. V dalším díle našeho pravidelného seriálu (Ne)obyčejní jsem si povídala se sestrami Špejtkovými – Adélou a Markétou.

Na konci srpna se uskutečnilo celorepublikové finále soutěže Anděl mezi zdravotníky. Vítězkou se stala zdravotní sestra Jana Hladíková, která pracuje v třebíčské nemocnici. Konkrétně ji mohou znát pacienti ze společné interní a neurologické JIP v Nemocnici Třebíč a oddělení následné intenzivní péče v Nemocnici Mostiště. Mimo to se pohybuje mezi hokejisty ve Velkém Meziříčí, kde bydlí. S Janou, která je naší další (Ne)obyčejnou, jsme si povídali nejen o soutěži. Řeč přišla třeba i na období, které by nejraději vymazala ze svého života. Před pěti lety měla Jana nádor na mozku a v důsledku toho oslepla na jedno oko.

Lidé mají různé koníčky. Někdo rád čte, někdo rybaří, někdo běhá maratony. Třeba Lukáše Křenka z Jihlavy baví humor, zejména ten kreslený. A to natolik, že vtipy dokonce sám kreslí. Na kontě jich má více než čtyři stovky.

Radim Řehůřek z Radošova na Třebíčsku může být vzorem pro ty, kteří naříkají nad nepřízní osudu. Zatímco mu vážné zdravotní problémy každodenně výrazně komplikují život, je stále pozitivně naladěn a nepřízni osudu vzdoruje s humorem a širokým úsměvem. Kromě toho jen tak mimochodem patří k naprosté špičce v pojídání chilli papriček.

Je možné, že Jihlavačku Báru Kolmanovou znáte z jihlavského magistrátu coby úřednici. Případně si ji můžete vybavit, jak drží dalekohled v ruce a zaujatě vypráví o ptačím světě. Ať tak, či tak, Bára Kolmanová má v obou případech bohaté zkušenosti. Na odboru životního prostředí pracuje už 25 let, o ptačí svět se tato ornitoložka začala zajímat před 20 lety. A právě toto druhé téma bylo předmětem našeho povídání s naší další (Ne)obyčejnou.

Za Kateřinou Maříkovou mířím do Bohuslavic do hiporehabilitačního centra Mirákl. Dobře to tu znám, jezdíme sem relaxovat s rodinou. Občas tu narazíme i na handicapované děti, kterým přímo tady pomáhají šest let. Není divu. Už jen to krásné prostředí hospodářského dvora ve vesničce na Vysočině musí být lékem na nejrůznější zdravotní neduhy, se kterými sem jezdí klienti z celé republiky. Tím nejdůležitějším je ale práce Kateřiny Maříkové a jejích kolegů. Umí totiž zázraky. Více se dozvíte v dalším díle rubriky (NE)OBYČEJNÍ.

Vyrůstal jen s maminkou ve velmi skromných poměrech v Čechtíně na Třebíčsku. Zažil nenávist místních obyvatel i zlomyslnost tehdejšího režimu. Vadila jeho příslušnost k rodu Waldsteinů i jasné protikomunistické smýšlení. To všechno se s ním a jeho rodinou táhlo až do revoluce. Pak se dočkal lepších časů, a snad i nějakého toho zadostiučinění. Získal zpátky část majetku po předcích a s pomocí rodiny vrátil život zámečku u Svatoslavi, na který léta mohl koukat jen zdálky. Řeč je o Hermenegildovi Jirečkovi, kterého představujeme v dalším dílu seriálu (Ne)obyčejní.