Obstrukce ve Sněmovně. Takový evergreen nejen práce poslance ale i veřejné debaty. Často máme pocit, že všude jinde to mají vyřešené. Zaujalo mne proto projednávání důchodové reformy ve Francii. Opozice mu čelí podáním 20 tisíc pozměňovacích návrhů. Ne že bych je četla všechny, navíc desítky z nich jsou úplně shodné, nebo třeba jen navrhují doplnit čárku nebo změnit slovo, ale třeba ten od zelených navrhující, aby se návrh zákona o důchodové reformě přejmenoval na zákon proti volnému času mě pobavil.

Na kampani pro volbu českého prezidenta mě nejvíce zaujalo neuvěřitelné faux pas francouzského prezidenta Macrona. Tři dny před prvním kolem pozval jednoho z kandidátů, Andreje Babiše do Elysejského paláce, oficiálního sídla francouzských prezidentů. Tím Babišovi otevřeně poskytl nejen velký mediální prostor, ale zároveň ukázal, kdo je jeho favoritem.

Baterka na telefonu vám hlásí, že se vám během pár minut vybije. Rychle proto otevíráte všechny šuplíky, abyste našli nabíječku se správnou koncovkou pro svůj telefon. Nacházíte však jen šňůry od svých starých mobilů, které nepasují na vaše zařízení. Jste frustrování a občas při usilovném hledání padne i nějaké to peprnější slovíčko.

A může za to fotka. Profilová fotka na Twitteru. Pojďme na to pěkně popořádku. Donald Trump si před více jak čtyřmi lety nasadil klasickou americkou “bejsbolku”. Byla pěkná, červená. Říkali jí MAGA. Make America Great Again. Měl s ní úspěch. Lidem se líbila a dokonce i mimo Spojené státy se v ní někteří shlédli. V Česku také.

V posledních dnech mám pocit, jako bychom byli součástí pohádkové země. Možná je to tou předvánoční atmosférou, která v řadě z nás budí sentiment, anebo jen nevyzpytatelným jednáním naší vlády.

Také se každý rok těšíte, až během adventu proženete svou sbírku vánočních filmů? Pátráte po novinkách, přesto nakonec skončíte u svých oblíbených klasik? A umíte si představit Vánoce bez Vánočních prázdnin s Clarkem a jeho rodinkou? Tady je mých pět tipů, bez kterých to prostě nejde…

Český Frank Sinatra… To je vždycky první, co mě napadne, když se řekne Karel Gott. Oni k sobě opravdu měli blízko. Byli nesmírně charismatičtí, s neodolatelným úsměvem na tváři a hlasem, jenž se rodí skutečně vzácně. Co víc… jejich respekt přesáhl veškeré myslitelné hranice. Hudební i generační.

Milý Ježíšku,

Žijeme v době bizárem obklopeni natolik, že už jsme si tak nějak přirozeně zvykli. Například v Brně si sednete na náměstí a když máte dostatečné štěstí, projde kolem vás průvod dívek demonstrujících za správnou podprsenku, stovky lidí chůzí tak švihlou, že připomínají čápy na tripu, nebo zombíky. Spoustu zombíků. Avšak žádná z těchto prazvláštních akcí nerozhodí člověka jako starý “dobrý” poctivý kus pokrytectví. Jako třeba masivní online kampaň za #DenOffline.

Prezidentská volba klepe na dveře a většina mých přátel a známých řeší otázku „kam s ním”, pardon, tedy… spíše „koho tam?” Myšleno na Pražský hrad. A jako každá politická volba je i tato volbou důležitou a těžkou. Ne však klíčovou, jak se nám někteří komentátoři dění snaží vštípit.