Sobota 9. 5. 2026 | Svátek má Ctibor
Pátek, 8. května 2026, 18:30
Richard Habermann z Vysokých Studnic na Jihlavsku si loni na podzim vyzkoušel závodění za profesionální čínský cyklistický tým. Svými výsledky udělal dojem a následně dostal několik nabídek. Nyní žije ve městě Čcheng-tu, které má třikrát více obyvatel než celá naše republika.
V Číně jsi závodil loni na podzim, letos jsi ale začal šestou sezónu ve Spartě. Jak to bylo s přestupem na jiný kontinent?
Bylo to hodně narychlo. Vše nasvědčovalo tomu, že budu pokračovat ve Spartě. Odjel jsem závod Brno – Velká Bíteš – Brno, pak se to ale všechno během jednoho týdne změnilo. Ozvali se mi z Číny, že by mnou chtěli doplnit tým. Probral jsem to ve Spartě a musím říct, že pan Rubáš a celý tým se k tomu postavili úplně skvěle a dali mi možnost to jít zkusit.
Profesionální cyklista byl dříve hokejistou, hrál jako obránce za mládež HC Dukla Jihlava, s výběrem Vysočiny vyhrál dětskou zimní olympiádu. Po změně sportu prošel týmy Kovo Praha, Topforex Lapierre a AC Sparta Praha, nyní závodí ze čínský Gusto Team. Je mu sedmadvacet let.
Byla to první nabídka, aby ses vrátil jezdit za profesionální čínský tým?
Po podzimním angažmá se mi ozvalo pár týmů, ale buď to neklaplo z jejich strany, nebo mi to nedávalo smysl po finanční nebo sportovní stránce. Pak mě ale kontaktoval majitel Gusto teamu a domluvili jsme se. Sice to není kontinentální tým, ale patří tady mezi jedny z nejlepších, jezdí za ně Ukrajinec, který vyhrává spoustu závodů, a s ním jsem byl od začátku ve spojení. Vitalii mi to vychválil, že tu všechno funguje a v týmu panuje rodinná atmosféra, což teď už mohu potvrdit – je to super.
Ještě loni jsi na Giant Ligu v Plzni jezdil autem a pak z týmové základny urazil asi 40 kilometrů na kole. To je teď asi jiné cestování, že?
Úplně jiné. Na závody cestujeme letadlem nebo rychlovlakem, který jsem ještě neměl možnost zkusit, ale těším se na něj. Když je to hodně blízko, tak autem. Teď jsme jeli na závod, který byl ve stejném městě, kde bydlíme – asi sedmdesát kilometrů od týmové základny – a jeli jsme tam den předem na hotel. Ten komfort je tady velký.
Úterý, 23. září 2025, 17:50
Začátek letošní sezóny nebyl pro cyklistu Richarda Habermanna z Vysokých Studnic na Jihlavsku ideální. Nakonec ale oslavil ve sparťanském dresu vítězství v plzeňské Giant lize, kam jezdí závodit už roky.
Změnil jsi nějak trénink po přestupu do Číny?
Trénuji víceméně stejně, většinou sám. První den jsem jel s juniory, kteří bydlí v týmovém domě. Občas jedeme s Vitaliim nebo s jiným klukem z týmu, ale z osmdesáti procent si zatím trénink objíždím sám. Bydlíme na předměstí, po dvou kilometrech začíná kopec, který vede do hor, a tam je už hodně možností, kam jet. Na cyklistiku je to ideální místo a byl jsem až překvapený, jak je tu cyklistika populární, je tu hodně cyklistů.
Takže trasy jsou kopcovité jako na Vysočině? A co provoz, ten se asi srovnávat nedá, je to tak?
Provoz je velký, ale ty kopce jsou tu delší. Nevybavuji si, kde by na Vysočině bylo sedm nebo osm kilometrů stoupání. Tady jsou ty kopce delší a končí někde okolo tisíce metrů nad mořem. Vysočina je hodně ´nahoru a dolů´, tady člověk, když chce, najde i opravdu dlouhé kopce.
Dá se trénovat i ve městě?
Ano, tady je neuvěřitelné, co všechno dokážou postavit. Kolem toho města, a zároveň přímo v něm, i když má třicet milionů obyvatel, vede cyklostezka, která má sto kilometrů. Má svoje přemostění, kolikrát složité konstrukce nad dálnicí, pod tratí rychlovlaku, různé tunely. Člověk vlastně vůbec nemusí zastavit, nikde se cyklostezka nekříží se silnicí pro auta. Podél stezky jsou stánky, automaty, obchody s koly. Neuvěřitelné. A není to jako cyklostezka u nás, kam se vejdou dvě kola vedle sebe, tohle bych přirovnal k silnici z Jihlavy do Polné.
To by bylo zajímavé vidět, děláš občas fotky nebo videa?
Dělám. Pár lidí mi psalo, abych si pořídil na tréninky kameru, že by chtěli vidět, jak to tady vypadá. Tak si asi pořídím kameru na dres a budu natáčet videa z tréninků a závodů. Závody, prostředí i lidé, které tu poznávám, jsou zajímaví. Je to něco úplně jiného než u nás a jsem rád, že mám možnost to prožívat.
Jak jsi na tom se stravou, je to opět asijská kuchyně?
Na týmovém domě máme kuchaře, který vaří pro celý tým. Jídla jsou vlastně téměř stejná jako loni na podzim, základem všeho je rýže. Tady je ale oproti podzimu rozdíl v tom, že bydlíme na okraji obrovského města a blízko jsou supermarkety, kde mají víceméně stejný sortiment jako u nás. Ale jídlo je tu specifické, na to u nás nejsme zvyklí.
Jaká je tvoje role v týmu? Vzhledem k tomu, že týmový kolega vyhrává, je asi lídr daný…
Vitalii je nejenom skvělý člověk, ale i výborný cyklista, vyhrává spoustu závodů. Je v týmu už čtvrtým rokem, a i když má nabídky z jiných týmů, tady má jasnou pozici. Mluvili jsme spolu o tom. Říkal, že je to tu pro něj i pro rodinu komfortní, že nechce měnit. Vitalii bydlí samostatně v bytě s manželkou a mají malou dceru.
Každý rok je těžší se do čínských týmů dostat, je tu stále větší konkurence.
A co tvoje pozice?
Jsem tu nový, musím ukázat, že na to mám. Nikdo mi tady nic ´zadarmo´ nedá. Poslední dva závody jsem pracoval na Vitaliiho, jsem v roli superdomestika. Ale bavili jsme se o tom, že někdy od týmu dostanu volný prostor jet na sebe, ale začínám od nuly a musím si tu pozici vydobýt. Někteří kluci z týmu teď závodí více, mě tým šetří na Čínskou profesionální ligu a na etapový závod, který se pojede v druhé polovině května. Závodů je tu ale hodně a tým mi skládá program na míru.
Říkáš, že začínáš od nuly, výsledky z loňského podzimu jsou tak zapomenuté?
Jsou a nejsou. Jsem stále v kontaktu s kluky z minulého týmu, hodně mi přáli, abych se sem dostal. V neděli 10. května máme jet profesionální čínskou ligu, to je místní taková Tour de France. Jsem na soupisce a hrozně se těším, že se s kluky uvidíme. Na posledním závodě za mnou přišel sportovní ředitel z loňského týmu – teď už je jinde, ale přišel za mnou, objal mě a bylo vidět, že mě rád znova vidí. Jsou to hezká setkání.
Jak vnímáš závody v Číně? Dá se to srovnat s těmi v Česku nebo v Evropě, které jsi jezdil?
Je až neuvěřitelné, jak tady mají závody a celkovou organizaci propracovanou. Každý závod má živé přenosy, natáčejí helikoptéry, drony, z každého závodu jsou hned fotky, technologie jsou tu na hodně vysoké úrovni. Občas si říkám, že v některých věcech je snad ani nedokážeme nikdy dohnat. Každý rok je těžší se do čínských týmů dostat, je tu stále větší konkurence. Zaujalo mě, jak dobře na tom jsou tady junioři – když jsem viděl jejich wattová čísla, tak je mají někteří ve sprintu lepší než já i devadesát procent závodníků v Česku. Ale čistě čísla jsou jenom jedna věc a výkon na závodě druhá. Kdyby rozhodovala jen čísla, mohou se poháry rozdat už před startem (úsměv).
Počítám, že během závodu komunikujete v angličtině, to zvládáš?
To není problém. Mám i vtipnou historku, kdy se mě jeden člen vedení ptal, jestli nejsem rodilý mluvčí, že prý mluvím hodně dobře anglicky. To jsem se musel smát. Po minulém roku, kdy jsem měl v týmu dva rodilé mluvčí, vím, že mluví úplně jinak. S Vitaliim občas zkoušíme ze srandy mluvit ´českoukrajinsky´, je vtipné, jak některá slova jsou podobná nebo stejná.
Učíš se také čínsky, abys lépe rozuměl ostatním nejen v cyklistické komunitě?
Snažím se, oni to ocení a slovíčka v jednotkách pomalinku přibývají. Ta základní už umím, ale je to strašně těžká řeč. A navíc si musím dávat pozor, jestli to, co mě kluci učí, má opravdu ten význam. (smích) Minulý rok se tu stala taková situace: jednoho cizince naučili jednu větu čínsky a tvrdili mu, že to znamená, že je extrémně dobrý cyklista. O několik týdnů později byli kluci na pódiu při prezentaci týmu na profesionální čínské lize a moderátor se ho zeptal, jestli už umí něco říct čínsky. No a on suverénně řekl tu větu, o které si myslel, že znamená, že je dobrý cyklista. Nechci tady úplně říkat, co ta věta znamenala, ale má to sprostý význam. Hlavně to bylo v přímém vysílání, takže z toho byla velká celostátní ostuda. Dodnes ho lidé poznávají na ulicích.
Jako Evropan jsi možná na ulici středem pozornosti, je to tak?
Na ulici jsou cizinci atraktivní a často se místní ptají, odkud jsem. Česko ale většinou nikdo nezná. Ale když už ano, tak znají i Prahu, ta je hodně populární. Někdy znají jen Československo, ale překvapilo mě, když jeden Číňan věděl, že jsme od roku 1993 rozdělení. To jsem koukal.
Určitě jste se už s týmem bavili o tom, jestli budeš mít možnost jezdit domů a jak dlouho vlastně v Číně zůstaneš…
Jsme s týmem domluveni, že se vrátím za měsíc domů a budu fungovat v režimu, kdy budu dva měsíce v Číně a měsíc v Česku. Tým mi v tomhle vyšel hodně vstříc a byl to také jeden z důvodů, proč jsem na tu nabídku kývl.
Mluvil jsi o závodech. Můžeš mi trošku víc přiblížit klasickou atmosféru čínského závodu?
První závod, co jsme tu absolvovali, byl specifický tím, že jsme dny předtím měli natáčet videa pro partnery týmu. Letěli jsme večerním spojem na závod a dojeli na hotel pozdě v noci. Nikoho nezajímalo, že jsme spali jen tři hodiny, museli jsme být v pět ráno k dispozici. Točili jsme reklamní videa pro sponzory týmu, kteří byli zároveň partnery závodu. Byl to jeden z nejdůležitějších závodů v roce, který jsme museli vyhrát, a to se díky Vitaliiovi podařilo. Já skončil devátý. Byl to hodně povedený závod. Po závodě byla i autogramiáda u stánků našich partnerů – tolik podpisů, co jsem tam rozdal, jsem nedal určitě za celý život. Lidé se chtěli vyfotit, podepsat helmy, kola, tašky... Ty fronty byly nekonečné (úsměv).
Nemyslím to špatně, ale to chtěli fanoušci i tvůj podpis, když jsi byl v týmu nový, prakticky neznámý?
To jsem naprosto nechápal. Když vše skončilo, vracel jsem se pro bidony na další den a koordinátorka říkala, že se po mně ptali fanoušci, chtěli se se mnou vyfotit. Ona jim řekla, že už jsem odjel, ale že budou mít šanci druhý den. A oni si mě opravdu našli a chtěli fotku se mnou.
Budeš mít možnost závodit i v Česku, minimálně na Mistrovství České republiky?
To řeším, chci tam startovat, i když má být hodně náročná trasa, která mi nebude profilově sedět. Řešil jsem to i se svazem. Byli jsme domluveni se šéfem Sparty, že ten měsíc, kdy budu v Česku, bych závodil v dresu Sparty. Řešilo se to se svazem, ale hostování nebo střídavý start ve stejné disciplíně možný není. Takže to aktuálně vypadá tak, že budu startovat v dresu čínského týmu. Mrzí mě to vůči Spartě, kde jsem absolvoval přípravu před sezonou. Cítil jsem se blbě, že jsem Spartu opustil v rozjeté sezóně, ale na druhou stranu jsem jí moc vděčný, že jsem dostal možnost odejít, a doufám, že se jednou vrátím. Vděčím jí za to, že jsem dnes tam, kde jsem.
Budeš z Číny dobře připravený na závody v Česku?
Myslím si, že ano. Tady je hodně teplo, ale také vysoká vlhkost. Je to jiné teplo než u nás a v létě tu bývá přes čtyřicet stupňů. Nakonec to možná bude i výhoda závodit tady, budu více aklimatizovaný na teplo, a když bude na mistrovství republiky velké vedro, třeba s tím nebudu mít takové problémy jako v minulosti. Mně horko nikdy nesedělo.
Jak vlastně proběhla aklimatizace letos na jaře? Bylo to lepší než loni na podzim?
Letos mi to trvalo dlouho, deset dní jsem se dostával z časového posunu, v noci jsem nemohl usnout a ráno se nemohl probudit. Bylo to snad ještě horší než loni. Přiletěl jsem ve čtvrtek a v neděli měl být první závod. Dostal jsem na výběr a naštěstí jsem si chtěl nechat čas na to se srovnat. Tým to vzal v pohodě a první závod jsem jel až za čtrnáct dní. Z tohoto hlediska by bylo lepší tady zůstat delší dobu v kuse, ale myslím, že by mi to u přítelkyně neprošlo (smích).
Letos jsi asi moc doma nebyl, je to tak?
Nedávno jsem o tom přemýšlel, kolik dní jsem letos strávil v Česku. Bude to do dneška možná dvacet dní. Dva a půl měsíce, téměř v kuse, jsem byl na Mallorce, pak chvíli v Česku a potom už jsem odlétal do Číny.
Měl jsi možnost sledovat zápasy Dukly Jihlava? Zajímalo tě vůbec, jak hraje?
Určitě Duklu sleduji, hraje tam můj mladší brácha a i já jsem za ni hrál (v mládežnických kategoriích na pozici obránce, pozn. aut.). Většinou jsem před spaním stihl začátek zápasu a první, co jsem sledoval po probuzení, byl výsledek. Jihlava i nová hala se mi hodně líbí, hrozně jsem klukům přál postup do extraligy, bohužel to nevyšlo.
A co dění v cyklistice u nás? Zaznamenal jsem, že se letos nepojede Giant liga, kterou jsi dvakrát vyhrál, naposledy loni…
To je mi líto, je to jedinečný seriál závodů, na kterém vyrostlo spoustu dobrých cyklistů. Doufám, že se tam majetkové spory vyřeší a zase se rozjede.
Nebo by mohl podobný seriál vzniknout jinde, třeba i na Jihlavsku?
V Plzni je ta trať dost jedinečná. Já mám v hlavě spoustu tras závodů, co by se daly udělat na Vysočině nebo na Jihlavsku. Chtěl bych, až jednou skončím, cyklistice také něco vracet. Vysočina je krásná nejenom na kolo a Jihlava je krajské město – myslím, že by si zasloužila, aby měla svůj velký závod.
Chceš mít přehled o tom, co se děje kolem tebe?
