Středa 18. 6. 2025 | Svátek má Milan
Dnes, 18:06, aktualizováno před 2 hodinami
Ve Žďáru nad Sázavou se v těchto dnech koná celorepublikové finále dopravní soutěže mladých cyklistů. S nejlepšími z nejlepších tam závodí i děti z jihlavské ZŠ Nad Plovárnou a ze školy v Osové Bitýšce. Jihlavská Drbna se byla podívat, jak se jim daří.
Přestože je půlka července, před žďárským zimním stadionem to ve středu před polednem žije. Koná se celorepublikové finále Dopravní soutěže mladých cyklistů a v hale je na rozpuštěné ledové ploše labyrint. Vůbec poprvé v historii se jede vsedě na kolech a ne prstem po mapě. Děti tam vstupují po jednom a pak musí projet trasu jen podle dopravních značek. Jít si udělat fotky smím jen se slibem, že je nikomu neukážu dřív, než bludištěm projedou všichni soutěžící.
To ve vedlejší sportovní hale je režim podstatně uvolněnější. Hned za dveřmi na parkety je stolek s bonboniérou. Jeden ze soutěžících s nasazenou helmou na motokros má evidentně na čokoládu chuť, zároveň ale tuší, že by si vzít neměl. „Čokoláda tu není pro tebe,“ odhání ho rázně kantorka. „Tu dostaneš až za odměnu,“ přidává se její kolega.
Když děti ve starší věkové kategorii dojdou ke kolům, na kterých pojedou jízdu zručnosti, překvapí je připravené bicykly. „Ta jsou velká,“ diví se jedna dívka. V tu dobu už je zpět čtyřnásobá mistrně republiky v tancování, sedmačka Maja Janes z Ústí nad Labem. „Bylo to těžké, povrch je hodně kluzký a kola jsou velká. Je to nezvyk, menší kola j0sou ovladatelnější,“ popisuje.
Asistentka pedagoga Michaela Brablecová, která děti doprovází, po očku sleduje i druhou polovinu hřiště, kde jezdí mladší věková kategorie, také z ústecké školy. A když jedna dívka zabloudí, vykřikne jen její jméno a chytí se za hlavu.
„Děti mají trénink. Vzhledem k tomu, že mají hodně kroužků, tak na něj chodí v pátek od dvou do tří a snažíme se trénovat, jak to jde. Měli jsme i menší soustředění, kdy děti přespávaly ve škole,“ prozrazuje, jak ve škole k cyklistice přistupují. Líbí se jí, že soutěžící jsou jedna parta a finále si užijí. „Nebýt poslední,“ rozesměje se sympatická trenérka na otázku, jaké mají ambice.
Další část programu se koná na dětském dopravním hřišti, kde je také připravená výstava týkající se historie silničního provozu. Krajská koordinátorka BESIP Veronika Vošická Buráňová se ujímá role průvodkyně. Směje se při ukázce besipek, když tyto bonbony mají nejen retro obal, ale i cenu sedmdesát haléřů. A popisuje, jak sehnala další artefakty. „Na aukru už nic není, všechno jsem skoupila,“ říká s nadsázkou. Následně ukazuje přes padesát let staré fotky, jsou mezi nimi i dost krvavé snímky z reálných dopravních nehod. „To se dřív ukazovalo, aby si lidé uměli představit následky havárií,“ popisuje a pak listuje učebnicí předpisů silničního provozu z roku 1955.
„Dopravní soutěže mají neskutečně dlouhou tradici, chodí sem děti rodičů i prarodičů, kteří dopravní soutěže zažili. Zlepšila se kola, dnes se třeba už nesoutěží ani v technice, děti už nemusí například nasadit řetěz, vyměnili se překážky v jízdě zručnosti, ale princip zůstává stejný,“ říká k dění venku. Dva dny se nezastaví, vše přitom chystala daleko delší dobu.
„Soutěž se standardně připravuje dva roky, pořádání pro náš kraj se ale vyvrbilo až v září loňského roku, měli jsme poměrně krátkou dobu. Je obrovská zkušenost takovou akci zažít, navenek letos vypadá pěkně a pro mě je důležité, aby se děti na Vysočině cítily příjemně, aby na soutěž hezky vzpomínaly a odvezly si spoustu zážitků,“ vysvětluje energetická koordinátorka během nabitého dne. „Zázemí Resortu Erich, které tu máme, je luxusní, každý tým má svůj půldomek s vybavenou kuchyní a pohodlnými postelemi,“ nezapomene poslat pochvalu do nedaleké Sázavy.
Venku mezitím děti jezdí po dopravním hřišti. Jejich úkolem je projet ve správném pořadí šest kontrol na trase a kromě toho dodržovat dopravní předpisy. „Největší problémy jim obecně dělají jednosměrky,“ říká mi jeden z učitelů, který na Vysočinu přijel z jiného kraje. Po odpovědi, že v Jihlavě jsou cykloobousměrky, tudíž tam to cyklisté příliš řešit nemusí, však rázně nesouhlasí. „To je právě špatně. Děti si zvyknout, že na kole mohou vjet do jednosměrky opačně a až tam pak po paměti stejně pojedou na motorce nebo v autě, stane se malér,“ podává svůj názor na věc.
Shodou náhod na dopravním hřišti potkávám také oba nejlepší týmy z Vysočiny. Ostřílenými účastníky finále jsou děti z Osové Bitýšky. Tato škola se cyklistice více věnuje už zhruba čtvrtstoletí, prvky dopravní výchovy mají zapojené ve výuce od prvního ročníku. „Jsme pyšní, že tento rok máme finále u nás v kraji. Je naše přání umístit se na prvních příčkách, ale obrovský úspěch už je jen dostat se do finále. Hlavně, ať si to děti užijí,“ sdělila učitelka Lucie Burianová po jízdě zručnosti, kterou školáci zvládli. „Byli v šoku, jak to bylo blízko u sebe, ale s koly se vypořádali krásně, zatím jsou spokojeni.“
Naopak premiéru na finále si odbývají menší děti z jihlavské ZŠ Nad Plovárnou. „Máme kroužek, trénujeme jak pravidla silničního provozu, jízdy po dopravním hřišti i zdravovědu,“ popisuje učitelka Petra Sovová s tím, že děti si pochvalují ubytování, ale přeci jen jsou nervózní. Není divu, na jízdu zručnosti vyjížděly jako úplně první. „Byla těžká, protože tam byly čáry na volejbal, na házenou a basketbal, stanoviště byla přeházená a pletlo se to, člověk se tam snadno zamotal,“ líčí Adéla Svobodová, která jela úplně první a nemohla se na rozdíl od všech ostatních dívat, jak jedou její předchůdci či předchůdkyně.
Po jízdě na dopravním hřišti se jihlavští školáci shodli, že z následujících disciplín – labyrintu, testu ze zdravovědy a testu z dopravních předpisů – se obávají té první. „Bojíme se labyrintu, ten jsme nikdy nejeli a ještě jsme slyšeli, že jsou tam chytáky,“ řekla Michaela Dolejší. Jízdu na dopravním hřišti pak měl komplikovanou David Habr, spolužák obou dívek ze 6. B. „Mechanik mě varoval, že pískají brzdy, ale neměl jsem na výběr. Znervózňovalo mě to, jak to vrzalo a vrzalo,“ uznal po dojezdu. „Mně to zase moc nebrzdilo,“ přidal svojí zkušenost páťák Daniel Krainer.
Mechanik Jiří Štěpánek Danielovo kolo po dojezdu odstavil. „Vyzkoušeli jsme páté nebo šesté gumičky a pořád to píská. Ta kola byla napletená na kotoučové brzdy, přepletlo se to, ale ráfky jsou natřené barvou a dokud se neojede, bude to pískat,“ vysvětlil Jihlavské Drbně. Spolupráci s dětmi si chválí, většině z nich nastavoval sedlovku na míru. „Někteří jsou šikovní. Oni se bojí, chtějí sedět nízko a to je špatně. Já byl profesionální cyklista, mechanik, trenér a z vlastní zkušenosti vím, že se mají palci obou nohou dotýkat země,“ uzavírá.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
