Před 150 lety se v Polné narodil Leopold Hilsner. Jeho případ dodnes rozděluje historiky

Jméno Leopolda Hilsnera dodnes patří k nejznámějším v českých justičních dějinách. Kauza, která se po vraždě švadleny Anežky Hrůzové změnila v jednu z největších afér své doby, bývá označována jako hilsneriáda. Řada historiků i právníků je přesvědčena, že tehdejší proces skončil justičním omylem. „Je zjevné, že proces byl nespravedlivý,“ uvedl advokát Lubomír Müller, který v posledních letech usiloval o obnovu řízení.

Osud tehdy dvaadvacetiletého Hilsnera se změnil na jaře roku 1899. Devatenáctiletá švadlena Anežka Hrůzová byla nalezena mrtvá v lese Březina mezi Polnou a dnešní Věžničkou. Vyšetřovatelé dospěli k závěru, že byla nejprve napadena, poté uškrcena a nakonec jí pachatel podřízl hrdlo. Skutečný vrah však nikdy nebyl s jistotou odhalen.

Hilsner pocházel z chudé židovské rodiny z Polné. Po krátkém vyučení obuvníkem nikdy neměl stálé zaměstnání, živil se jen příležitostnými pracemi a často se potuloval po okolí města. Právě on se krátce po vraždě stal hlavním podezřelým. Přímé důkazy proti němu ale neexistovaly. Obžaloba stála především na nepřímých indiciích a svědeckých výpovědích, jejichž věrohodnost byla už tehdy zpochybňována. Hilsner během vyšetřování několikrát lhal, nikdy se však k vraždě nepřiznal.

Případ navíc provázela mimořádně vypjatá společenská atmosféra. Vražda se odehrála v době, kdy se křesťanské Velikonoce překrývaly s židovským svátkem Pesach. Mezi lidmi se rychle rozšířila středověká pověra o takzvané rituální vraždě, podle níž měli Židé používat krev křesťanských dívek při náboženských obřadech. Nepodložené tvrzení vyvolalo silnou vlnu antisemitismu nejen v Polné, ale i v dalších částech tehdejší monarchie.

První proces se konal v září 1899 v Kutné Hoře. Hilsner byl odsouzen k trestu smrti za spoluúčast na vraždě Anežky Hrůzové. Rozsudek byl sice později zrušen, při novém procesu v Písku ale padl stejný verdikt. Soud ho navíc uznal vinným i ze spoluúčasti na starší vraždě Marie Klímové, přestože ani v tomto případě nebyly předloženy přímé důkazy.

Do kauzy se zapojil i Masaryk 

Významnou osobností celé kauzy se stal profesor Tomáš Garrigue Masaryk. Veřejně kritizoval průběh vyšetřování i soudního řízení a odmítal teorii o rituální vraždě. Vydal brožuru Nutnost revidovati proces polenský a dlouhodobě usiloval o revizi případu. Za svůj postoj čelil ostrým útokům veřejnosti i části svých studentů. Přesto na své snaze očistit Hilsnerovo jméno nepřestal a po jeho propuštění se zasadil také o jeho finanční podporu.

Císař František Josef I. změnil Hilsnerovi v roce 1901 trest smrti na doživotní vězení. Po osmnácti letech za mřížemi mu udělil milost poslední rakousko-uherský císař Karel I. Zbytek života prožil převážně ve Vídni pod změněným jménem Heller, kde v lednu 1928 zemřel. Přestože se o jeho rehabilitaci opakovaně usilovalo, rozsudek nikdy zrušen nebyl.

Pro obnovu řízení neexistují nové důkazy

Pokusy o obnovení řízení pokračovaly i v novodobé historii. Naposledy se o ně pokusil advokát Lubomír Müller, který argumentoval archivními materiály, rozpory ve svědeckých výpovědích i nově sestavenou časovou osou případu. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci ale loni potvrdilo, že pro obnovu řízení neexistují nové důkazy. Müller s tímto závěrem nesouhlasí. „Protože pokud je zjevné, že proces byl nespravedlivý, je třeba navzdory formálním překážkám hledat cestu k nápravě,“ uvedl. Případ Leopolda Hilsnera tak i po více než století zůstává symbolem jednoho z nejkontroverznějších soudních procesů českých dějin.