Tereza Ramba přemýšlela o lyžování v Lukách, na sjezdovku ale nebyl čas

Znala jste zámek v Lukách nad Jihlavou ještě před začátkem natáčení?
Vůbec ne. Teď bydlím v hotelu v Jihlavě a na zámek jezdím, když točíme. Je to tu krásné. Mám ráda, když se setmí a rozsvítí se měkká světla, to je pro mě hrozně důležité. Líbí se mi tady.

Jak obvyklé je pro vás hrát na zámku? Máte s čím srovnávat?
Prošla jsem hodně zámků ještě v době své éry princezen, která, doufám, ještě neskončila. Většinou je na zámcích zima, tady je ale teplo, a za to jsem opravdu ráda. Přiznám se, že jsem z toho měla trochu strach.

Jak se vám líbí Vysočina plná sněhu a ledu?
To miluju. Snažíme se být co nejvíc na horách. Jet odsud do Krkonoš je ale masakr (smích). Zažili jsme tady déšť, mráz, klouzání aut, ale samozřejmě je to nádherné. Když je všechno zasněžené a já koukám z kuchyně na zámecký park pod sněhem, je to opravdu krásné.

Našla jste si čas na procházku po Jihlavě nebo třeba na místní sjezdovku?
O sjezdovce jsem přemýšlela, ale musím říct, že jsme zatím neměli ani půlden volna. Když jsme měli aspoň chvilku, zašli jsme do místní pizzerie, prošli se po náměstí, ale moc jsme toho nestihli. Jsme takoví kočovníci.

Budíte pozdvižení, když se objevíte v pizzerii nebo jinde mezi lidmi?
Trochu ano (smích). Překvapuje mě to, protože v Praze se mi to neděje a u nás na vesnici, kde bydlím, už vůbec ne. Tam jsou samí cizinci. Včera se mi třeba stalo, že jsem přišla do masážního salonu a paní se divila, co tam dělám (smích). Řekla jsem jí, že jdu na masáž, a ona na to, jak to? Byla překvapená, ale moc milá.

Můžete přiblížit roli, kterou ve filmu Něco jako rodina hrajete?
Je to maminka, která miluje svou rodinu, ale je hodně na hraně emocí. Dokáže být hysterická, což já sama v sobě nemám, ale hrozně ráda to hraju.

Čekají vás poslední tři natáčecí dny a pak odpočinek. Co to pro vás konkrétně znamená?
Mám dvě děti, těm se budu věnovat každý den. Doufám také, že se postupně vrátím ke svým koníčkům. Budu vařit, rovnat si domácnost, cvičit, boxovat, číst knížky, na to všechno se těším. A uvidíme, co stihnu. Samozřejmě mám ještě spoustu dalších aktivit, ale nebudu točit. Když naskočíte do filmu, dva měsíce vlastně neexistujete. Budu pracovat, ale na věcech, které se dají dělat v rozumnou dobu.