Srpen 1968 v Jihlavě: Jedna oběť na životě, vzkazy okupantům i utajený rozhlas
Dneska si připomínáme 57. výročí vpádu tzv. spřátelených vojsk na území Československé socialistické republiky. Událost, kterou můžeme považovat za jednu z nejhorších v našich moderních dějinách, ukončila demokratizační procesy, na dalších dvacet jedna let nás udržela v sovětské sféře vlivu a měla toxický vliv na mnohé lidské životy. Jak ony srpnové dny probíhaly v Jihlavě?
Vstup intervenčních armád do Československa 21. srpna 1968 znamenal pro drtivou většinu jihlavské veřejnosti šok a byl odsouzen v prohlášeních všech oficiálních okresních i místních orgánů. Výjimečnost celé situace ukazuje i to, že noviny Jiskra poprvé ve své historii přispěchaly se Zvláštním vydáním, které se svépomocí redaktorů kolem poledne rozšířilo mezi jihlavské obyvatele.
To obsahuje jak souhlas okresních a městských výborů organizací souhlas s polednovou politikou a prohlášením vydaným ÚV KSČ, tak názory různých skupin občanů, pší je např. zaměstnanci Jihlavských dřevařských závodů, Státní spořitelny, tiskárny Grafia, atd. I tato prohlášení souhlasně vyjadřují podporu čelním představitelům Československa.
Fronty na jídlo, tranzistory v obležení
Už zde se objevuje výzva obyvatelstvu k zachování klidu, vyvarování se provokacím a panice. Velkým tématem se stává zásobování všech obyvatel. Městský národní výbor slibuje, že problémy se zásobováním nebudou, a uklidňuje, že ukvapené nákupy zejména potravin, ke kterým už docházelo, nejsou nutné. Přesto se před obchody tvořily dlouhé fronty.
V pravé poledne dvě minuty zněly sirény ohlašující stávku pracujících Jihlavanů. Mnozí z nich se k práci vrací, aby udrželi ekonomiku státu v chodu. Na náměstí Míru (dnešní Masarykovo náměstí) se shromažďují lidé, vášnivě mezi sebou diskutují a dosavadní informace považují za tragické nedorozumění. Tranzistory a ampliony jsou v obležení, jinak však panuje relativní klid.
Tanky na Kolíblu
Kolem čtvrté hodiny se rozšířila zpráva, že okupační vojska jsou už na dohled, konkrétně na Kolíblu, kopci jižně od města. V podvečerních hodinách 21. srpna se na náměstí Míru skutečně objevilo průzkumné obrněné vozidlo, ze kterého vyskákali vojáci, kteří se zpočátku ukrývali za kašnou. Když obyvatelstvo nekladlo odpor, informovali další ozbrojené síly.
Konvoj přibližně patnácti okupačních tanků dorazil na náměstí v noci z 21. na 22. srpna. Nejednalo se o sovětské vojáky, ale o maďarské jednotky. Příliš se ale nezdržely, po krátké zastávce pokračovaly severně do vnitrozemí.
Smrt muže z Popic
Maďarská vojenská technika si bohužel připsala ztrátu jednoho lidského života. Patřil Václavu Fridrichovskému z Popic, který se na jihlavském náměstí připletl pod kola projíždějící maďarské jednotce a byl vážně zraněn. V jihlavské nemocnici pak svým zraněním podlehl. Dobový tisk také informuje, že v době úrazu byl Fridrichovský opilý.
V ranních hodinách čtvrtka 22. srpna dorazili i sovětské tanky a transportéry. Ty nahradily pokračující maďarské jednotky a obsadily město, včetně všech dostupných telekomunikačních kanálů, tzn. i pošta a jihlavský vysílač Československého rozhlasu. Ten po obsazení původní redakce v Domě kultury a vzdělávání provizorně a tajně přesunul do Muzea Vysočiny a posluchačům se ozval jako Svobodný vysílač Jihlava.
Protestní nápisy na domech
Po dlouhém jednání nakonec zástupci města vyjednali stažení Sovětů z centra, svoje tanky však nechali na okrajích Jihlavy s výhružně namířenými hlavněmi směrem k městu. Během tohoto přesunu zničili většinu komunikací v centru města. Zástupci okupačních vojsk si poté zřídili velitelství v Palackého ulici, č.p. 45.
Během dne dochází v prostoru před Státní spořitelnou k podpisové akci na podporu polednové politiky. Na jihlavských domech se začínají objevovat nápisy jako „Ať žije Dubček“ nebo „Fuj okupaci.“ List Jiskra v dalším zvláštním vydání nazvaným Poslední informace je doslova nabitý dalšími a dalšími rezolucemi z jihlavských podniků, které vyslovovali důvěru současným představitelům státu.
Manifestace mladých
Následující dny plynuly v Jihlavě v podobném duchu jako první dva dny okupace. Jednání se zástupci okupačních vojsk, vybízení obyvatel ke klidu, atd. Odpor dávali Jihlavané najevo i tím, že přejmenovávali některá místa, např. z Rudého náměstí se stalo náměstí generála Ludvíka Svobody.
V úterý 27. srpna byla vojsky vyřazena z provozu tiskárna Grafia. Po zničení techniky a vyhnání dělníků byla celá budova zapečetěna, avšak to redaktorům Jiskry nezabránilo vydat tiskovinu Bezejmenná, kde se snažili místnímu obyvatelstvu poskytnout nejdůležitější informace daného dne.
Ten samý den došlo ve večerních hodinách k manifestaci asi padesátky mladých lidí. Ti byli pobouřeni jak obsazením tiskárny, tak výsledkem komuniké o československo-sovětských jednání. Členové okresního výboru jim následně vysvětlili Dubčekovo stanovisko. Po živé diskuzi nakonec mladým nezbývalo než ho přijmout za konečné a rozešli se.
Nedostatek benzínu
Začaly se objevovat problémy zásobovacího rázu. Týden po samotné okupaci se objevovaly potíže s nedostatkem benzínu. Nakonec bylo vyhlášeno, že pohonné hmoty budou dostupné pouze vozidlům zajišťujícím zásobování, záchranné službě a veřejné bezpečnosti. Soukromé osoby k palivu dostaly jen se speciálním povolením.
Situace se začala uklidňovat s přelomem srpna a září. Předcházela tomu však nelibost zástupců okupačních vojsk, že přes četná upozornění a výhružky stále funguje cizí radiostanice a nelegální tiskárna. Okresní výbor KSČ oponoval, že nemůže ve městě zjednat pořádek bez odebraných médií. Zažádali o navrácení tiskárny a vysílače; tato jednání byla nakonec úspěšná. První zářijový den tak byla Jihlavě navrácena tiskárna Grafia, městský rozhlas i oficiální vysílač Československého rozhlasu.
