Těžko se odchází, když máte dobrý, pracovitý a slušný kolektiv, říká končící šéf jihlavských strážníků Jan Frenc

U městské policie jste byl 26 let. Mohl byste porovnat, jak se za tu dobu změnilo vybavení a zázemí pro strážníky?
Když jsem v roce 1998 nastoupil k městské policii, viděl jsem, že vybavenost a vystrojenost městské policie není na odpovídající úrovni. Ale byly to začátky městských policií, tak se to dalo v danou chvíli pochopit. Za těch 26 roků se udělal obrovský kus práce. Už jsme měli okrsky, ale strážníci byli v naprosto nevyhovujících prostorech, doslova ve sklepech. A když od nich chcete nějakou práci, tak je musíte materiálně a technicky zabezpečit a vybavit.

Byly to těžké začátky, měli jsme dvě vozidla, jedno z nich byl starý červený favorit. První věcí, co jsem chtěl, bylo, aby měli kluci a děvčata odpovídající podmínky, začali jsme se stěhovat, s minimálními náklady, měnila se výzbroj a výstroj. Začal se také budovat kamerový systém. V první etapě jsme měli kameru ve spodní části Masarykova náměstí, v horní části Masarykova náměstí u pošty a v ulici Matky Boží. Dnes, když to budu porovnávat, máme dvě stě kamer, z toho 126 vytažených na městskou policii se záznamem na 24 dnů. Máme dokonalý kamerový systém, to je věc, která napomáhá nejen práci městské policie.

Další věcí je, že máme dokonale vybavené okrsky, každý má své vozidlo, máme tam elektrokola, normální kola. V současné době je městská policie  jednou z nejlépe materiálně, technicky i personálně vybavených městských policií v rámci celé České republiky.

Ještě se zastavím u zmíněného kamerového systému. Díky kamerám jste během uplynulého víkendu v centru Jihlavy dopadli i vraha z Kostelce, že?
Ano, je to výrazný pomocník pro naši práci i státní policii v dokazování trestné činnosti. Policie ČR záznamy z kamer často využívá, a díky kvalitě záznamu objasňuje  trestnou činnost na území Jihlavy. Spolupráce mezi městskou a státní policií je v Jihlavě na vysoké úrovni, i to nám mohou ostatní města jen závidět.

Teď trochu statistiky. Kolik máte aktuálně strážníků a kolik z toho je žen?
Celkový počet městské policie je osmdesát osob, a to včetně pracovníků útulku a asistentů prevence kriminality. Šedesát šest je strážníků, kteří mají strážnické zkoušky a z toho je devět žen.

Jak se za ty roky proměnilo vnímání strážníků v očích veřejnosti?
Když jsem viděl tu vybavenost v začátcích, tak jsem litoval, jestli jsem neměl zůstat v armádě (smích). Začátky byly těžké, lidé nebyli na strážníky zvyklí a chování vůči nim bylo opravdu velmi špatné. Ale dnes si myslím, že to slušní lidí kvitují a ví, že strážníci jsou tu pro ně. Myslím si, že v současné době je nezastupitelnost městské policie všude, kde je čtyřiadvacetihodinová služba, jednoznačná. Oni přitom dělají tu nejšpinavější práci, není den, kdy bychom neumisťovali opilce, někdy pokáleného, pomočeného, na záchytnou stanici, řešíme rvačky, rušení nočního klidu, občanské soužití, to jsou stovky a stovky událostí.

My ročně zaznamenáme bezmála čtyřicet tisíc událostí a z toho zhruba jsou tu  dvacet devět tisíc je porušení zákona a vyhlášek.

Vypíchl byste za ty roky některý případ, na který nikdy nezapomenete?
Bylo by asi těžké něco vypichovat. Zmínila jste vraha z Kostelce, to je hodně čerstvé. Byl zadržen strážníky právě díky kamerovému systému. My jsme za ty roky zachránili několik lidských životů, a to se vryje do paměti vždy. Cítím, že strážníci tu k něčemu jsou, jsem na jejich práci opravdu hrdý.

Uplatnil jste u městské policie svoje zkušenosti z armády?
Když jsem odcházel z armády, vyhrál jsem výběrové řízení u jedné stavební firmy i u městské policie, ta by mi byla bližší. Šel jsem sem původně na rok, dva, abych se etabloval v civilu, a nakonec jsem tady zůstal šestadvacet let. Zkušenosti mi jednoznačně pomohly, myslím si, že vojáci mají k službě u městské policie blíže než lidé, kteří třeba ani nebyli na vojně. Musí tady být určitý režim, je to ozbrojená složka.

„U televize sedět nebudu." 

Máte před sebou novou životní etapu, těšíte se na ni? Co teď vlastně budete dělat?
Že bych se zrovna těšil, to nevím (smích). Celý život jsem byl zvyklý pracovat na sto procent a určitě teď nebudu sedět u televize s fajfkou. Jsem předsedou Sdružení válečných veteránů na Vysočině, jsem členem celorepublikového a výkonného výboru této organizace, pracuji pro vedení ženské věznice ve Světlé nad Sázavou a nyní má Znojmo nového ředitele městské policie, který mi dělal zástupce a požádal mě, jestli bych mu radou a konzultacemi nepomohl, tak i na tom se chci podílet.

Moc volného času tedy asi mít nebudete…
Zbývající čas mi bude určitě vyplňovat sport. Celý život jsem sportoval, padesát let jsem hrál fotbal na soutěžní úrovni, hraji squash, tenis, chodím běhat, a to jsou moje koníčky.

A nebude vám i přesto práce u policie chybět?
Určitě mi to bude chybět. Těžko se odchází, když máte dobrý, pracovitý a slušný kolektiv. Ale budu rád vzpomínat, ti kluci a děvčata se snaží pro občany města dělat maximum, i když někteří jsou schopní jejich práci zejména na sociálních sítích negovat. A to jsou lidé, za kterými nikdy práce nebyla a kteří se někdy i zapomenou podepsat. Já si práce strážníků vážím a myslím, že by si jí měli vážit i občané tohoto města.