Mladé Ukrajince zastřelili ve válce manžela, a chtěla tak skočit z jihlavských hradeb. Zachránily ji dvě náhodné kolemjdoucí

Měl to být pohodový letní podvečer. Dcera Jiřiny Kraumanové dostala od kamarádek jako dárek k narozeninám focení s profesionální fotografkou. Jako vhodné kulisy vybraly hradby v blízkosti kostela sv. Jakuba. Když bylo hotovo, vyrazila na místo maminka, aby svoji dceru vyzvedla. To ještě nevěděla, že se za chvíli stane, spolu se svojí kamarádkou, hrdinkou, která zachránila lidský život.

„Všimla jsem si, že kolem kostela jde nějaká paní, která se pořád křižuje a divně se motá. Myslela jsem si, že je jen opilá, když tam takhle chodí sama. Nevěnovaly jsme tomu zprvu moc pozornost,“ vzpomíná s odstupem týdne Jiřina Kraumanová, která na místo dorazila s kamarádkou Lenkou Eliášovou, která byla rovněž přijela pro svoji dceru.

Zmiňovaná žena si to ale namířila rovnou k hradbám. „Odložila si kabelku a já jsem periferně viděla, že najednou visí na druhé straně hradeb a drží se jen za konečky prstů. Nejspíš se chtěla zpátky vydrápat nahoru, ale jak byla pod vlivem alkoholu, tak se ji to nedařilo a nejspíš by se pustila vysílením,“ popisuje Kraumanová.

Ta společně s Lenkou Eliášovou zareagovaly naprosto intuitivně a okamžitě k ženě přiběhly a dokázaly ji vytáhnout nahoru. „Pak začala plakat. My jsme se s ní snažily domluvit, ale moc to nešlo, byla to Ukrajinka,“ vysvětluje Jiřina Kraumanová. Její kamarádka zavolala záchranku, což ale mladou cizinku ještě více rozrušilo a takovou pomoc zprvu odmítala. Jiřina se jí mezitím snažila uklidnit. „Držela jsem ji za ruce, hladila ji po vlasech, snažila jsem se s ní pořád komunikovat,“ vypráví.

Ukrajinka se pohybovala na emoční sinusoidě. V jednu chvíli měla tvrdit, že se uklidní a bude vše v pořádku, aby za chvíli hořekovala, že žít už dál nechce. Od záchranářů, kteří mezitím dorazili na místo a ženu převzali do péče, se naše hrdinky dozvěděly, že ženě na Ukrajině zastřelili manžela, že tam má i děti a nastalou situaci prostě neunesla. „Je těžké posuzovat jednání člověka, když neznáme všechny okolnosti,“ míní pětačtyřicetiletá žena.

Incidentu na hradbách přihlíželi i další lidé. „Spíš jen koukali, co se děje. Už v tu chvíli nešlo o nic, ale se aspoň přijít zeptat, jestli nepotřebujeme pomoct nebo někam zavolat. Ale možná prostě jen nestihli zareagovat,“ zamýšlí se zachránkyně, které se situace i více než týden po samotné události pořád přehrává v hlavě.

Važme si toho, co máme, říká zachránkyně

„Jsem pořád plná emocí a radosti, že jsme vlastně zachránily život. Na takovou situaci tě nic nepřipraví, nebyl čas přemýšlet a naše reakce byla vlastně úplně automatická. Byl to opravdu velmi silný zážitek, ještě pořád se o tom bavím s manželem, který je hrdý na to, jak jsem se zachovala,“ přiznává.

O tom, co se se zachráněnou ženou dělo dál, Jiřina informace nemá, zpětnou vazbu zatím nedostala ani od její rodiny. Ač pracuje jako občanský zaměstnanec u policie, informace o svém činu příliš nešíří, mile překvapena totiž byla i policejní mluvčí Dana Čírtková. „Kolegyně se nám s činem nepochlubila, děkujeme za upozornění. Pan ředitel rozhodne o jejím ocenění,“ odpověděla na redakční dotaz.

A co si Jiřina Kraumanová zpětně uvědomila? „Nevíš dne a hodiny, kdy se něco stane, a proto bychom si měli vážit toho, co máme. Je potřeba si uvědomit, že existují lidé, kteří jsou na tom mnohem hůře. Každý bychom se nad tím měli někdy zamyslet.“