Jihlavské silo po letech ožívá, v neudržované budově vzniká komunitní centrum. Slibuje i letní kino
Sýpka u městského vlakového nádraží se zhruba dvaceti letech probouzí k životu. V jeho prostorách vzniká komunitní centrum s prozaickým názvem Silo Jihlava, které může poskytnout zázemí pro kulturní a společenské vyžití. Vzbudil pozornost, zakladateli Stanislavu Kašíkovi se ozývají noví zájemci, jako velmi úspěšný se hodnotí též den otevřených dveří, který se zde konal před dvěma týdny.
„Silo Jihlava je sebeřízený neziskový projekt se záměrem vytvořit místo setkávání a spolupráce. Kultura a udržitelnost jsou pro nás klíčové hodnoty, stejně jako rozmanitosti lidí, kteří se k nám připojují,“ říká k celému projektu Stanislav Kašík, který si jednu z jihlavských architektonických dominant na jaře pronajal s vizí vytvoření kreativní komunity.
V silu tak může vzniknout prostor pro koncerty, divadla, workshopy, přednášky, výstavy, festivaly, zahrádkaření, knihovnu, ale třeba i sportovní nebo odpočinkovou zónu. „Přál bych si, aby to bylo místo, kde může každý realizovat svoji akci, projekt nebo nápad,” popisuje Kašík s tím, že zájem zejména mladých lidí skutečně pozoruje.
Rodák z moravských Napajedel svůj nápad s komunitním centrem v bývalé jihlavské sýpce zvažoval asi půl roku. „Ale té myšlence jsem věřil. Doufám, že Jihlava na to uslyší a občané se nebudou bát přijít nebo cokoli vymyslet.“ Už teď s určitostí dodává, že v prostoru sila bude v následujících měsících, které skýtají nejzajímavější potenciál, promítat letní kino.
„Konečně je v centru města místo, kam mohu přijít s dětmi a vložit energii do něčeho, z čeho mám radost a mohou z toho mít prospěch i ostatní. Přeji si, aby to bylo nadále místo pro setkávání, nová přátelství i tvoření. Nejvíc se těším na knihovnu, rozkvetlou zahrádku i dobrou kávu,” říká členka kolektivu Hana Zoor Svačinková.
V těchto dnech by měl být ustanoven spolek, který bude budovu spravovat. Není tajemstvím, že s takovou právní formou dojde ke zlepšení pozice pro čerpání veřejných finančních zdrojů.
Co bude dříve nebo později třeba dále řešit, je technický stav budovy. Nebýt toho, že budova z roku 1927 je nemovitou kulturní památkou, byla by odsouzena k neslavnému konci. „Stav budovy je velmi špatný, návštěvy statika se trochu bojím,“ říká s hořkým úsměvem Stanislav Kašík. „Skelet bude snad v pořádku, ale ta výplň je hodně poznamenaná tím, že zatéká. Cihly se rozsypávají, a to se nebavíme o sklepení, které taky velmi poškozené.“ I proto se bude hodně akcí v létě konat venku.
Majiteli, kterým je akciová společnost ZZN, asi nezbude než zainvestovat. Jako sklad obilí už budovu dávno nevyužívá. Zatímco moderní sila mají mnohem větší kapacitu a jednodušší automatizovanou obsluhu, to jihlavské by bylo na správu a obsluhu původního záměru nerentabilní.
Naposledy budova sloužila jako aréna pro laser game, tuto epizodu však ukončil covid. Poté se do těchto míst stahovaly různé živly, i proto je vlastník rád, že projekt Silo Jihlava vdechl budově nový život, že se zde odehrává něco pozitivního. „Komunikace s majitelem je nastavena velmi dobře, snad to tak bude i pokračovat,“ věří Kašík.
Ten se spokojeností vzpomíná na den otevřených dveří, který se odehrál před více než dvěma týdny. Proběhly komentované prohlídky interiéru, vystoupily místní kapely, na místě byl i benefiční blešák. „Byli jsme mile překvapeni, jak velký zájem to vzbudilo,“ těší Stanislava Kašíka. „Zatímco starší oceňovali zejména možnost nahlédnout dovnitř, mladším patřil spíše následný kulturní program.“
